Od vstupu do NATO naši politici zásadně podceňovali obranu státu. Dvacet let ČR šetřila, neplnila své závazky a spoléhala na spojence. Brzy se to konečně změní!

Až zákon schválený v Senátu podepíše prezident Petr Pavel, přestaneme být černými pasažéry a budeme konečně vydávat slíbená 2 % HDP na obranné rozpočty. Zároveň s tím bychom si měli přiznat, že obrana nejsou jen peníze a že to nebude stačit.

Pokud to totiž s obranou myslíme vážně, máme co dohánět. Vítám podpis dohody na dodávku ozbrojených vozidel. Pokud se ale podíváme například na protiraketovou obranu, teprve vidíme, co všechno nám chybí. Právě ta je pár set kilometrů od našich hranic rozhodující pro odrážení útoků putinovského Ruska. A dalších problémů je celá řada.

Bezpečnostní prostředí se zhoršuje. Končí doba, kdy vládám procházely pokusy sanovat z obranných rozpočtů jiné, pro veřejnost populárnější kapitoly. Potřebujeme zásadní modernizaci ozbrojených sil, zajistit výstavbu sil a schopností, posílit naši schopnost čelit útokům – a potenciální útočníky také efektivně odstrašit. Protože jedině ten, kdo se připravuje na konflikt, odradí protivníka od toho, aby si něco zkusil.

Musíme prosadit rozpočet. Ale je tu něco ještě mnohem důležitějšího: prokázat odhodlání a vůli k obraně. Bez odolné společnosti a bez občansky odvážných a odpovědných postojů to nepůjde. Seriózní veřejná diskuze teprve ukazuje, že hrozby musíme reálně vnímat a pochopit, a to i v široké veřejnosti. Jinak nebude v naší společnosti žádná odolnost. A společnost, která zpanikaří ze slova mobilizace, se ve vážné krizi zhroutí.

Mám radost z toho, že zákon o financování obrany podpořila i opozice a že budeme mít konečně alespoň stabilní výdaje na obranu zakotvené v zákonech. Lepší pozdě, než nikdy.