6.30 Saša jde venčit psy, rád bych ji podpořil, ale hanebně selhávám a probouzí mě až zpráva z rádia, že tropy dnes ještě nebudou. Vezmu si tím pádem černý oblek na sebe; bude míň zavazadel a až to s vědcem skoncujeme, lehčeji se poběží do Klementina, do Hostivaře nebo na Chodovec. (A kdyby ses zpotil, aspoň zhubneš, šeptá mi mateřsky podvědomí.) Gratuluju v duchu kolegům z Ústavu dějin umění AV ČR, protože avízo na jejich (ale co jejich, náš) happening Vražda české vědy prolíná celým ranním zpravodajstvím Radiožurnálu.

7.50–8.15 Vynechala 222 i 261. Tak o čem bude první blog, který jsem po roce váhání Liboru Stejskalovi konečně slíbil? Rád bych tohle místo využíval ke glosování toho, co mě zajímá nejvíc – knih, literárních nebo vědeckých událostí. Jednu takovou čerstvou publikaci máme právě teď u nás v oddělení, sledoval jsem ji od první čárky, rád bych jí pomohl trochu i do světa a v blogu se to snad smí. Nepletu se, smí se tu psát, co člověku táhne hlavou, i když je v dané věci podjatý? A zároveň jsem pln hněvu nad tím, v jaké situaci se v posledních měsících a týdnech ocitl můj milovaný Ústav pro českou literaturu i celá Akademie věd. Ve chvíli, kdy jsme se konečně vybabrali z provizorií 90. let. Kdy máme vlastní barák, takže nás už žádný ministr neprodá i s nemovitostí, jak se nám to stalo v kasárnách na náměstí Republiky. Kdy už si nemusíme ani sami topit uhlím v petrách. A kdy sklízíme společenský úspěch s knihami, v něž vyústily velké ústavní projekty nedávné minulosti. Zač, Hospodine, zač tyhle kobylky?

8.20 Na Černém mostě jako obvykle pro HN. Přešel jsem k nim jako k poslednímu deníku, které ještě řadí svá témata podle toho, co je důležité. Ale teď nevím. S novou grafickou úpravou byla zrušena symbolická distance mezi kulturní rubrikou a showbyznysem. Textu je, ať se na mně nikdo nezlobí, dohromady míň, tak na jednu cestu metrem. Zato infografika mi poví, zač je v Česku vajíčko. Mám to zapotřebí? V dnešním vydání mě navíc Lenka Zlámalová přesvědčuje, že HN si už zřejmě v krizi kolem Akademie věd vybraly a budou fedrovat stanoviska podnikatelských kruhů, respektive Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, což už mi tak nějak splývá (holt i část kolegů z univerzit má gen partikulárního dobra v krvi). Paní Zlámalová ve zkratce tvrdí, že Akademie věd je tzv. reformátory vědy bita poprávu, protože ve Web of Science (to je jedno, co to je, něco jako svatý grál a leží to v Americe) uplatní jen 37 % ze svých publikací, zatímco vysoké školy 54 %. A to ještě břídilové z Akademie neučí! To mi připomene, že dlužím poslat okomentovanou diplomku Monice K., rigorózní práci Michalovi H. a úvahu o disertaci Michalovi B. Promiňte, přátelé, reforma výzkumu, vývoje a hlavně inovací nepřeje šedivějící hlavě, tomuto způsobu léta ani koexistenci badatele s pedagogem.

9.00 Cestou do kanceláře přemýšlím, jak k těm číslům paní Zlámalová došla. Něco mi říkají, ale pravda to nebude. Po mé výzvě v emailové konferenci jsou o tomtéž nuceny, omlouvám se, přemýšlet tři stovky členů Akademického sněmu. Odpoledne máme od ředitelky Knihovny AV potvrzeno, že ze 100 % publikací AV za posledních pět let je ve WoS evidováno 67 %. Podle obecnějšího úsudku chtěla patrně paní Zlámalová říci, že 37 % českých výsledků ve WoS vyprodukovala AV a 54 % vysoké školy. Což by tak nějak odpovídalo tomu, že AV má dnes zhruba tolik akademických pracovníků jako jedna jediná z univerzit, Karlova (i se mnou). Touhle holí byste ovšem akademického psa neutloukli, takže to paní Zlámalové drobně „ulétlo“. Může to takto ulétnout komentátorce rozhodujícího deníku v zemi? Znalec jazyka Husovy doby Petr Nejedlý soudí, že nemá cenu posílat do HN odpověď; odpovídal už na důležitější článek reprezentanta Mezinárodní obchodní komory Jaromíra Drábka z minulého týdne a nic mu neotiskli. Profesor Hořejší z Ústavu molekulární genetiky se nakonec v pozdním odpoledni věci statečně ujímá a posílá Lence Zlámalové upozornění na zmíněnou chybku i řadu dalších fakt. Rozhoduju se, že pokud Hořejšího příspěvek neotisknou nebo slušně neodpoví, přestávám HN kupovat. Dám jim na to dva dny.

10.00 Začínají subtropy. Potím se. Hubnu už? Než vyrazíme na generálku do Jilské, klábosíme o Drábkově článku. Jmenuje se "Škrty v Akademii vědu obohatí" a je to skutečně záslužný příklad toho, že se věci dají říkat narovinu. Když likvidace Akademie věd, tak likvidace: „Zefektivnění činnosti vědecké obce by proběhlo omezením její institucionální složky – tedy ano, samotné Akademie věd, která by po odebrání výzkumných ústavů neměla vlastní výzkumné kapacity.“ Jediné, co pan Drábek, v politickém světě jeden z lídrů konzervativní strany TOP 09 (takže to je ta podpora vědy, o níž onehdy mluvil Karel Schwarzenberg?) zapomněl ve svém revolučním zápalu pro „odebrání“ a „omezení“ čtenářům prozradit, je to, že se žádné převedení akademických ústavů na vysoké školy nechystá. A že k němu nedojde ani samospádem už jen proto, že miliardy odebrané podle současného návrhu státního rozpočtu na léta 2010–12 Akademii věd neskončí na vysokých školách, ale uleví privátním podnikům od části nákladů jejich podnikání – té části, kterou by financovali vývoj svých produktů a služeb. Bavíme se tím, že až nás zruší, půjdeme kolektivně zaklepat na Palachovo náměstí na dveře Petru Bílkovi či Janu Wiendlovi (dnešní a budoucí ředitel Ústavu české literatury a literární vědy FF UK), že tedy přecházíme k nim. V situaci, kdy nemají peníze, vlastní židli a stůl ani pro ty dva tucty lidí, co tam učí už dnes, je nepochybně příchod pár desítek druhů ve svrabu potěší. A řekneme, že nás poslal Drábek! Razím stanovisko, že článek pana Drábka je přes to všechno výborný, protože nás definitivně osvobozuje od nejrůznějších pololží, vytvářejících kolem likvidace AV opar koncepčnosti a spravedlivosti. Eufemismy, kterými nás častovala paní ministryně Kopicová na krizovém zasedání Akademického sněmu, přímo bolely: Snížení rozpočtu o polovinu je pro vaše dobro (až zhubnete, poběžíte rychleji – to mně zasáhlo osobně, jak už jste si asi všimli). Dorovnáte si to ze strukturálních fondů (které se nesmí čerpat do Prahy). A kdo by tomu říkal likvidace, s tím se bavit nebudem (panečku, v roce 2009).

10.45 Tak mně napadá, jestli on ústavní činitel nemusí místo „likvidace“ používat celé girlandy eufemismů, když Akademie věd je tu ze zákona, ústavy jako veřejné výzkumné instituce rovněž a na „odebrání“ by se nejprve musela společnost většinově dohodnout. Pokud se ovšem kýženého cíle nedosáhne jaksi samovolně, například vyhladověním.

11.00 Definitivně je jasné, že ve vědě toho dnes moc nevykonám. Vypisuji si tedy dovolenku, abych neošidil daňového poplatníka ani samotné „tvůrce hodnot“ ze Svazu průmyslu a dopravy (taková moudra přijdou k člověku na golfu, nebo je to nějaká neodbytná vzpomínka na dělnickou třídu jako tvůrkyni všech hodnot?), a běžím na zkoušku komparsu do Ústavu dějin umění v Jilské. Dostáváme scénář, škrabošku, frkačku i své okno v prvním patře. Teď jim to nezkazit, například vypadnutím. Na scénář pod nohama není vidět. A brejle aby nespadly. Přijdou lidi? Pochopili, že tentokrát nám jde opravdu o krk?

12.05 Zaplaťpámbu pochopili. Běží mi hlavou, že bychom v příštích měsících neměli zapomenout, čím je Akademie věd silná – totiž že sdružuje všechny obory vědění. Vedle svých precizně argumentujících matematiků a přírodovědců, co se kamarádí s nositeli Nobelovy ceny, má tím pádem i historiky umění, kteří happening studují jako žánr a vědí, jak v současnosti oživeného umění sociálního protestu využít. Když se tohle dá dohromady a když vydržíme nezačít se hádat mezi sebou, máme šanci. Na to připíjím, zatímco je oběšený břídil, co se nenaučil sčítat hrušky s jablky, předhozen nadšenému davu. Patetik ve mně prosí na závěr ještě o společnou píseň. Třeba lancknechtskou. Nebo chorál. Doktor Nejedlý by mohl. Já bych aspoň brumlal. Nevadí.

13.00–18.00 Vyzvednout fotokopie v Klementinu (nemilých 1400 Kč, což člověk dává ze svého, když nemá zrovna grant) a zpátky do ústavu. Jestli nezhubnu teď, tak nikdy. S blogem se pořád nemůžu rozhodnout. Ani do překládání Beate Müllerové se nemůžu zabrat. Tak aspoň popojedu s tou diplomkou, rigorózní prací a disertací. Mám dnes vlastně dovolenou v Akademii i na fakultě. To je dobré východisko, abych to Monice K., Michalovi H. i B. poslal do konce týdne. Protože pak tu deset dní nebudu.

15.04 K reportáži z happeningu na iDNES.cz je připojena zpráva, podle níž nás dnes podpořil výbor Senátu pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Vyzval vládu k přehodnocení návrhu financování vědy a výzkumu na období 2010–12. Dohadujeme se, že je to první ústavní orgán, který se za Akademii postavil. Rychle hledám složení výboru a mám radost, že tam je náš bývalý kolega – nevím samozřejmě, jak hlasoval, ale něco mi říká, že je to pořád ten správný muž, co jsem ho znal. Slavíme čokoládkou Milka Singles. To bych fakt neměl!

19.00 261 přesně na čas. Zpátky doma v Počernicích. Odkládám prosolený krunýř, jdu venčit psa (zbaběle jen jednoho). Kdybyste se zeptali Saši nebo Emy, asi by nebyly daleko od tvrzení, že jsem protivný jako činže. Nezhubnul jsem ani deko, ale zato mám pocit, že mě uvařili.

20.00 Měl bych něco udělat s tím blogem, to už vážně nejde odkládat – Libore, promiň, že by ještě den? Vražda české vědy prolíná večerním zpravodajstvím ČT 24.

21.30 V Událostech, komentářích ministryně Kopicová, chvilka napětí, je to dobré, proti ní předseda Akademie, profesor Drahoš. Když paní ministryně říká, že takovéhle veřejné demonstrace nejsou žádné řešení, mám z ní radost. To se taky říkalo. A byly. Díky tomu žiju ve společnosti, kterou ve svobodné diskusi utvářejí svobodní lidé.

22.15 Byl to nakonec dobrý den. Že bych nakonec napsal první blog o něm? Tak trochu Dichtung a hodně Wahrheit?

21. 7. 2009 24:00

PS – Pro literáty: Kdo první správně uhodne, na který český román o listopadové revoluci je tenhle blog poněkud rozvleklou aluzí, dostane ode mě výše zmíněnou knihu s věnováním autora.