Tento text pouze překlenuje propast mezi tím, co zde bylo, a tím, co zde bude.

Jak se stalo, že se blogger na tři měsíce ztratil? Bůh suď. Možná sešel v lese z cesty a stal se nejlepším přítelem mravenců... Ne, to ne. Možná hora papírů na jeho stole přerostla všechny udržitelné meze a pohřbila bloggera pod sebou... To už spíš. Ale možná si na sebe jen upletl příliš těžký bič, když své tři první letní příspěvky o likvidované Akademii věd pojal jako cvičení v žánrech: reportáž, apokryf, drama... Pak už to chtělo román, ale kde na něj vzít čas, když prázdniny byly fuč a místo nich nastalo bloggerovi obvyklé nicnedělání pavědeckých příživ. Možná vás taky nechtěl likvidací Akademie dál unavovat - ale nepsat o ní, když se plíží dál svou cestou slepé reformní vášně? To by nebyl román, ale čirá utopie. Navíc blogger zkusil napsat své první příspěvky tak, aby potěšil kolegy, co bádají o remediaci literatury, o tom, jak ji mění internet. To znamená zkusil si myslet hypertext místo textu a multimedialitu místo intermediality. Kdo by něco takového dál četl? Já sám ne. Už ten třetí, dramatický příspěvek byl mučením čtenářů: rozumět se mu dalo, jen když jste nepřeskočili žádný link. A to tam byl ještě kousek, kterému - nanejlíp - porozumělo jenom pár adresátů jednoho mailového oběžníku... Zázrak, že to tolik lidí vůbec otevřelo! Zasloužili jste si oddechnout.
Pro bloggera to ale není omluva. Sliboval vám, že tu bude psát o literárních a vědeckých událostech, kterých si všimne, a teď to vypadá, že žádné takové za celý podzim nebyly. Hanba! Lež! Byly!
Teď by od vás blogger chtěl určitě vydyndat nějaké ty polehčující okolnosti. Rád by vám určitě nabulíkoval, že vás tak docela neopustil. Že pro publicistiku taky něco v té době dělal. Napřed prý za ním přišli redaktoři Burget a Děkanovský (pěkná knížka o sportu a populární kultuře!) z výborného časopisu Dějiny a současnost a chtěli rozhovor pro číslo o spisovatelkách. Srpen v okurkové fázi, skuteční odborníci mimo Prahu. Tak jim blogger udělal z jejich práce resumé">resumé. Ale vlastně ještě předtím bloggerovi položili v časopise Plav, ano, v tom, který s pravidelnou sekcí měsíčníku Host a s internetovou iLiteraturou nahrazuje někdejší Světovku, pěknou řádku otázek, tentokrát o věcech, kterými se skutečně zabývá. Mohl tedy díky kolegovi Šlerkovi resumovat sám sebe. Není náhoda, že blogger mívá takhle s médii napilno právě v létě. To se všude hledá oddechová četba. V Lidovkách má redaktor Horák rád některé detektivky Eduarda Fikera a také filmové "kalašovky" - třetí povídání bylo tu. Čtvrtý soubor otázek poslala bloggerovi paní Cermanová pro iLiteraturu. Chystala se sepsout ve své recenzi prózu Lan Pham Thi Bílej kůň, žlutej drak, pan Pavelka právě zahájil v Právu svou investigaci stran identity autorky a kolegyni zajímalo, proč blogger jako člen poroty dal téhle knížce Literární cenu Knižního klubu. Tak jí to řekl.
Víc už v příštím textu.
Dáte-li tedy nalezenému bloggerovi i po tomhle samožerblogu ještě jednu šanci.


P. S. SOUTĚŽ: Který básník, jenž se jednou ztratil a nikdy pak již nenašel, napsal následující verše:
Vyhledal jsem svého nejlepšího přítele
a poprosil ho aby mne svázal do rance
a hodil do potoka
chci aby se o mne praly ryby
ty nejmenší měly dostat největší porce
od té chvíle co jsem se odsud ztratil
činžák pomalu dostával mou podobu (...)
První, kdo zde v diskusi uvede básníkovo jméno, dostane raritní edici jeho veršů, z níž pochází uvedená citace.

P. P. S.: Pane Prouzo, promiňte, ale jsem opět na světě. Tenhle týden.