Jde snad v této multimediální hře o rekonstrukci vzniku dopisu jednoho profesora, jenž odpovídá na dopis jiných dvou profesorů? Jde o jednoho Petra Hájka, nebo o dva Petry Hájky? Nebo o něco jiného? Důležitějšího? O velblouda z Kazachstánu? Rozhodnete sami. A ještě pozor: Naleznete-li kdekoli v textu odkaz do hypertextu, nejde již z principu o denotaci, ale vždy jen konotaci! Čili: jakákoli shoda truchlivé skutečnosti s existenciální fraškou padá na vaši hlavu.

OSOBY: Nejvyšší, Drsoň s culíkem, Kritický duch, Pošťačka

(Srpen, město. Voda, slunce. Voda. Kancelář v působivém stavebním komplexu na kopci dává svou rozlohou, mobiliářem i chladivým stínem tušit, že moc má ráda své děti. Z okna věžičky, v úpatí zpěněná řeka. Jedna ze stěn přetéká diplomy. Ten v těžkém rámu, který se už nevešel na zeď, nese na hrbečku vycpané velbloudě. Nemuseli by k tomu dávat tohle. Ne na univerzitě. Ale kdo z nás si vybírá cíle svých cest. A je otázka, kde nám rozumí líp. Svět je jiný, než se nám snaží namluvit. Ti co jsem si je nezvolili. V místnosti zatím samojediný Drsoň s culíkem. Tomu je to jasné. Všude dobře, v Bruselu špatně, doma nejlíp. Područky těžkého křesla brání v přirozeném úchopu elektrické kytary, ale jen cvičení dělá mistra. Souzvuk se daří až s ladičkou. Kombo pod nohama velblouděte dunivě šepotá: We – don't – need – no – education...)

KRITICKÝ DUCH (svým příchodem přeruší etudu, na stůl mrskne svazek výstřižků): Kvůli čemu jsme žili? A je to právě dvacet let. 11. září bylo 12. Letadla byla čtyři. The twins nebyly vůbec. Ledovec je už u Berouna. Naženou nás do moře, ani nebudeme vědět jak. Hlavní proud médií!

DRSOŇ S CULÍKEM (rozhrne ukazovákem výstřižky, pozná téma. Pro sebe): Kurvafix. Zas to zvedá hlavu. Minule ten drzoun z Kárdifu. Teď tohle...

NEJVYŠŠÍ (vejde do kanceláře)

DRSOŇ S CULÍKEM (povstane)

KRITICKÝ DUCH (neusedne)

NEJVYŠŠÍ (kyne rukou, Kritický duch usedá, Drsoň s culíkem usedá, dlaň ustrne v pohybu a pánové rovněž jak písty v půli válce. Ruka klesne. Všichni usedají)

KRITICKÝ DUCH (čeká, co řekne Nejvyšší)

DRSOŇ S CULÍKEM (čeká, co řekne Nejvyšší)

NEJVYŠŠÍ (neříká nic. A zůstane mlčet až do konce hry, kdy se také teprve dozvíte, o jaký dopis jde)

DRSOŇ S CULÍKEM (bradou ponouká Kritického ducha, aby vybalil, oč jde)

KRITICKÝ DUCH (probírá se výstřižky): Napřed to nevypadalo. Mají dostat stejně jako ostatní, nebo míň než ostatní? Billion sem, billion tam. Kdo se v tom má vyznat. Toho si nikdo nevšímá. Je jich moc. Všech. První rok nedostanou, ubude jich. Druhý rok nedostanou, začnou se požírat navzájem. Třetí rok nedostanou a endless debata je ended. Pár měsíců budou vřeštět, pak chcípnou a nebude, o čem žvanit. (Trochu se zarazí, protože po expresivech z obecné češtiny nesahá na rozdíl od Drsoně s culíkem často. Zamlouvá to) Tak to napsal jeden z nich. On je i náš.

NEJVYŠŠÍ (přimhouření naznačuje buď první závan dřímoty, nebo první stupeň nesouhlasu)

KRITICKÝ DUCH: Vnitřně náš. Nebo spíš svůj? Máte velkou pravdu. Slyšel jsem ho. Darwin platí. Lidi jsou zvířata. Jesus! Opičák. (Nalézá ventil a ulevuje progredujícímu napětí) Hlavní proud médií!

DRSOŇ S CULÍKEM: Já teda rozhodně opičák nejsem. Ale nejde o miliardu. Zvedá to hlavu. Pořád dokola: problémy, problémy, problémy. Kvůli čemu jste... (zaváhá) ...jsme... před dvaceti lety otočili kolo dějin? Aby si někdo furt vymejšlel problémy? A je jich víc a víc. (Náhle spatří horizont budoucnosti očima pěšáků hraběte Šlika. Za národ! V zádech zeď) A nás je míň a míň. (Vyhlédne z okna) Vidím temno veliké... Horu Bílou...

KRITICKÝ DUCH: Té lípy se nevzdám! Voda stoupá. Už je po krk.

NEJVYŠŠÍ (akomoduje zrak, aby výstřižky pozdvihl na svoji rozlišovací úroveň)

DRSOŇ S CULÍKEM: Ještě před patnácti lety jim stačilo říct, že můžou za únor. A sklapli. Ale od té doby? Atentát. Televize. Bílá kniha fuj. Divadla. Kdo se jim nevzdá, toho dobijou. (Zeď v zádech mokvá krví) Letos časopisy. Údajně literární. Cha! Od L to je. Ale jinak. Levičácký! Botama do ministra. Chruščov! Hordy z východu.

NEJVYŠŠÍ (zachvění koutku by mohlo znamenat dílčí nesouhlas)

DRSOŇ S CULÍKEM (mění rychle téma i tón): Co tomu jejich chemickýmu šejkovi spočítat, kolik si vloni vydělal? A kolik by se z toho (pohledem obejde místnost, a třebaže sám rád jiný žánr, vzpomene si, čím končí každý večer televizní noviny) dalo v zoo vypiplat krásnejch malejch velblouďátek?

NEJVYŠŠÍ (o významu grimasy netřeba pochybovat, tohle je prostě moc)

DRSOŇ S CULÍKEM (k sobě): Kurvafix! (K ostatním) To ten hlavní proud! (bere jeden výstřižek za druhým) Tady píše pro ně. Chyba. Nespravedlnost. Tunel. Tady je to lepší: verbež, zrušit, rozdat. Ale tady zase: Nedomyšlenost. A tohle (štítivě bere kus novin do prstů), tohle je nejhorší! Víte, co to je? Víte, kdo to psal?

KRITICKÝ DUCH: Dvojdomek!

NEJVYŠŠÍ (disgustace hraničí s medicínskou příhodou)

DRSOŇ S CULÍKEM: Ten taky! Ale o něm to víme. Tohle je mnohem horší! Je to ženská. Mladá. Šteklová. Víte, do čeho dělá? (čte z podkladů Kritického ducha) Spolupracuje s organizací Zelený kruh na projektu Rozvíjení spolupráce mezi nevládními organizacemi, veřejností a akademickým sektorem.

NEJVYŠŠÍ (hlava se s železnou logikou otáčí ze strany na stranu)

KRITICKÝ DUCH: Non-governmental organizations!

DRSOŇ S CULÍKEM: Zelený kruhy!

KRITICKÝ DUCH: Akademický sektor! Zelená akademická internacionála NGOs. Hlavní proud médií!

DRSOŇ S CULÍKEM (hamoun, všechno sám): Vždyť říkám. Sedí si někde v Edinberku... To je u Kárdifu... A poslouchejte, co píše: Jestliže vědci a vědkyně chtějí úspěšně získat sociální legitimitu a veřejnost na svou stranu, nesmějí hájit jen sami sebe, svůj rozpočet. Musejí se pustit do polemiky se sociální logikou, s níž je reforma jako celek hájena.

KRITICKÝ DUCH: Aha! Aha! Polemiky se sociální logikou se kočulence zachtělo? Otáčet wheel of time zpátky by chtěla?

DRSOŇ S CULÍKEM (už naštvaně): Ticho chvilku. Dál je to mnohem horší: Vědci se musejí propojit s ostatními sociálními skupinami, které během minulého roku vystoupily proti kulturním, zdravotním, vysokoškolským a dalším politikám vedeným podobnou logikou. A společně se pokusit do veřejného prostoru vrátit ty argumenty, které se „penězům, co plodí jen peníze“, nepodřizují. Do veřejného prostoru je potřeba vrátit zapomenutou samozřejmost, že podporu ze státního rozpočtu je legitimní poskytovat i tomu, co se ekonomicky nevyplácí, ale transformuje do jiných sociálních, kulturních či ekologických hodnot, které činí svět lepším, smysluplnějším, pestřejším a obyvatelnějším místem. V současném sporu o financování vědy jde totiž o něco podstatnějšího než jen o přežití české Akademie věd. Jde o otevření veřejného prostoru alternativním argumentům a sociálním logikám a o obhajobu veřejných statků vůči všeprostupující logice privatizace.

KRITICKÝ DUCH (v úžasu): Kde vzali ty obraty, tu drzost? To sebevědomí? Co je učili na těch Sorbonnách? To jim neřekli, že se svět už dvacet let řídí zase železným zákonem? A kde se vůbec vzali? Kde byli, když jsme i pro ně otáčeli kolem?

DRSOŇ S CULÍKEM: Teklo kočičce alespoň mlíko po bradičce? Dvacet těžkejch, ale krásnejch let. A teď tohle. K výročí. Co napsat do Edinberku, že se u nich schovala kontra?

NEJVYŠŠÍ (nezdá se, že by návrh pokládal za únosný)

(Zaklepání na dveře.)

DRSOŇ S CULÍKEM (ke dveřím): Kurvafix! Kdo může zrovna teď?

POŠŤAČKA (vejde, předá dopis a odejde)

KRITICKÝ DUCH: Kdo to posílá? O čem to je?

DRSOŇ S CULÍKEM: Ale zase o tom, jestli mají zdechnout. Fídler s nějakým (zaváhá) Petrem Hájkem.

NEJVYŠŠÍ (znepokojení to ještě není, ale otázka již ano)

KRITICKÝ DUCH: Čestné slovo! Hlavní proud médií falšuje realitu!

DRSOŇ S CULÍKEM (už se to nějak vleče a rád by cvičil): Do koše.

KRITICKÝ DUCH: Z koše se nám vyhrabou zpátky. Dalo by se jim napsat, že je krize. O té slyšel každý. A když koza chcípla mně, ať chcípne sousedovi. Tady máš sociální logiku, kočulenko! Kdyby k nim zůstaly sympatie, vždycky se dá říct, že po dvaceti – dvaceti krásných – dvaceti těžkých (zasní se) – dvaceti tučných letech, co si brali, kolik potřebovali, jim začínáme konečně dávat podle toho, kolik si zaslouží. Výročí revoluce! Konec socialismu! Každému podle toho, kolik si prodá! (Tváře mu při skandování vzplanou vzpomínkou na heroické doby prvovýchovy nového občana před dvaceti lety) Konec rovnostářství! Nikdo není víc než druhý!

NEJVYŠŠÍ (pokrčení hlavy, sevření obočí a rtů)

KRITICKÝ DUCH (druhý pokus): Oni nejsou víc než druhý.

NEJVYŠŠÍ (znamená sestup víček jen souhlas, nebo i výzvu k činu?)

DRSOŇ S CULÍKEM A KRITICKÝ DUCH: Tak my to napíšem. Napíšeme.

NEJVYŠŠÍ (ruka snad ukazuje, že je konec diskusi, anebo možná to, že až napíší, ona podepíše)

NEJVYŠŠÍ A KRITICKÝ DUCH (odcházejí za Pošťačkou, zdálky): Hlavní proud médií... Čtvrtá tisíciletá říše... 11. bylo 12. Autora vystřelila podruhé... Vetřelci... Chartisti... Neoconi... Marxisti... Ekologičtí Nadlidé... Do moře... Stačím ještě jednu knihu? (slova vyznívají do ticha) Intelektuálové... intelektuál... intel...

DRSOŇ S CULÍKEM (zůstává v kanceláři samojediný, velblouděti slza ze skleněného oka, rádo by domů do Kazachstánu, Drsoň s culíkem znovu kytaru a zatímco padá opona, do ticha šepotá zborceného komba tón: We don’t need no education. We don’t need no thoughts controlled...)



SOUTĚŽ: Jak se jmenovala povídka Petra Hájka, za jejíž publikaci v kulturněpolitickém týdeníku Tvorba se v roce 1975 jako za svou „vážnou politickou chybu“ musel veřejně omluvit šéfredaktor časopisu – spisovatelův otec, divadelní a literární kritik Jiří Hájek?

Výherce dnešní soutěže získá nejnovější knihu pana Petra Hájka Smrt ve středu. Účast v soutěži je podmíněna souhlasem se třemi podmínkami:
1. výherce počká, než knihu dočtu, a nebude reklamovat případné vpisky či oslí uši
2. výherce výhru převezme
3. výherce výhru nevrátí