Stručně řečeno, motorem růstu jsou úvěry. Čím víc úvěrů, tím rychlejší růst. Ale všechno má své meze.

Co je motorem českého hospodářského růstu? Nejprve si položme otázku, co je motorem hospodářského růstu v eurozóně. Odpověď: úvěrová expanze. Nejde ani tak o státní dluhy, v tomto směru se západní Evropa chová v poslední době dosti ukázněně. Ekonomiku táhne růst zadlužení v soukromém sektoru.



Co vidíme? V období 2000-2001, kdy vrcholila technologická bublina, rostl objem úvěrů tempem 10 až 12 procent v meziročním vyjádření. Technologická bublina splaskla, akcie šly dolů, evropská ekonomika byla postižena recesí a stagnací. Ta dosáhla nejhlubšího bodu na jaře a v létě 2003.

Poté úvěrová dynamika opět nabrala tempo. Evropská centrální banka držela úrokové sazby dlouhodobě nízko, takže úvěry byly velmi levné. Evropané také provedli řadu reforem, například dosti podstatné (a u nás téměř neznámé) změny v německém podnikatelském sektoru. V období fotbalového šampionátu v Německu tamní „blbá nálada“ končila, což je zřejmé z růstu objemu úvěrů.

Úvěrová expanze je zřetelná i z makroekonomických statistik, jako je růst, nezaměstnanost, obchod, tvorba kapitálu, atd. Růst západní poptávky i objemu investic se nutně musel projevit i na české ekonomice; tím spíše, že česká ekonomika patří mezi nejotevřenější na světě.

Mezitím v České republice explodoval trh s hypotékami, který byl až zhruba do roku 2001 velmi zaostalý v důsledku svého mládí a vysokých úrokových sazeb. Od ledna 2002 do července 2007 ovšem hypotéční trh rostl v meziročním průměru o 37,5 % ročně. Jen během samotného roku 2006 vzrostl objem hypoték o 3,6 % hrubého domácího produktu. Během takovéto úvěrové expanze ekonomika zkrátka ekonomika nemůže nerůst, ať už je u vlády levice nebo pravice. Anebo nikdo.



Co vidíme? Pořadí zemí co do objemu růstu hypoték (Slovensko, ČR, Španělsko, Irsko, Maďarsko, Rakousko, Francie, Německo) dosti dobře odpovídá jejich pořadí podle růstu HDP. Kdybych do grafu přidal baltské země, zaujaly by první tři místa (kvůli čitelnosti to nedělám.) A také by jim patřila první tři místa i v hospodářském růstu.

Samozřejmě, že hospodářský růst Slovenska je rychlejší ve srovnání s ČR také díky daňové politice, ale to je již jiný příběh.

Hlavním motorem růstu je tedy bez nejmenších pochyb úvěrová expanze. Ta se týká celoevropského prostoru i domácí ekonomiky. Úvěrová expanze také souvisí s demografií: příslušníci silné generace narozená v 70. letech jsou již v plně produktivním věku, vydělávají si slušné peníze a berou si hypotéky.

Tolik k minulosti. A co budoucnost? Dobrým indikátorem budoucího vývoje je právě chování hypotéčních úvěrů. Dynamika růstu hypotéčních úvěrů v eurozóně ovšem poněkud varuje:



Vidíme, že největší euforie na evropském hypotéčním trhu vládla na jaře 2006, od té doby ale podstatně ochladla! Pokud je toto indikátor růstu – a jsou silné argumenty, že je – pak Evropa zažije znatelné zpomalení růstu v roce 2008. Některé výzkumné instituce již hlásí snížené odhady růstu pro Německo a Francii. Koneckonců, delší pokračování úvěrové expanze na úrovni růstu kolem 12 % ročně není ani možné bez újmy na kvalitě úvěrů a bez nárůstu inflace.

A co Česká republika?



Mírné zpomalení dynamiky může souviset s tím že trh je zčásti již nasycen – týká se to zejména „snadno úvěrovatelných“ klientů. Jestliže západoevropský 12% růst meziroční roční úvěrů není udržitelný, pak 36% český růst hypotéčních úvěrů je trojnásob neudržitelný. Ale i tak je prostor pro růst ještě na několik dalších let slušný.

Historie českého a evropského hospodářského růstu je z větší části determinována úvěrovým cyklem. Pouze z menší části se na růstu podepisuje vládní politika. To však neznamená, že by vláda nebyla důležitá. Vláda má moc zadělat na obrovské průšvihy, například ve veřejných financích. Anebo na ně nezadělat.