Konec levných potravin?
Renomovaný britský týdeník The Economist otiskl na obálce svého posledního čísla fotografii krajíce chleba s nápisem The End of Cheap Food – Konec levného jídla. To ukazuje, že růst cen potravin je celosvětovým problémem.
Světový index cen potravin v reálném vyjádření víceméně stagnoval v období 1974 až 2006. Za více než dvě desetiletí si svět stačil zvyknout na představu, že levné jídlo je samozřejmost. Zejména Evropa řešila spíše problém nadbytku potravin. A najednou přišel šok: světový index cen potravin náhle, zhruba během jednoho roku, vylétl na dvojnásobek. Důsledkem je náhlý vzestup inflace.
Podle čerstvých údajů za listopad vzrostl index spotřebitelských cen v České republice o pět procent přesně: na takto vysoká čísla jsme si již odvykli.
Naposledy jsme měli inflaci pětiprocentní a vyšší v období května až srpna 2001. Pak ovšem následoval rychlý pokles a v roce 2003 spotřebitelské ceny dokonce mírně klesaly. Bude se historie opakovat?
Něco je dnes jiné a něco podobné. Rozdíly ovšem převažují. Česká ekonomika byla v roce 2001 na počátku růstového cyklu, který následoval po mírné recesi z konce 90. let. Na inflaci se tehdy podepsalo především zdražení ropy a také silný dolar, který prodražil velkou část importu. Potraviny tehdy nebyly problém. Vzhledem k tomu, že hypotéční a stavební boom se teprve zvolna rozjížděl, problémem nebyly ani ceny stavebních hmot a prací. Ani mzdová inflace při tehdejší vysoké nezaměstnanosti nehrozila.
Světová ekonomika byla v roce 2001 poznamenána recesí. Dočasné zpomalení světového růstu – při současném růstu globalizace a konkurence světového obchodu – umožnilo pokles inflace v roce 2002. Inflaci na Západě, včetně České republiky, snižovaly až donedávna levné dovozy z Číny.
Čímž se dostáváme k rozdílům mezi situací v roce 2007 a 2001. Nyní je hlavním problémem příliš velký objem peněz ve světové ekonomice – na Západě i na Východě. Čína již inflaci nesnižuje. Roste poptávka Číny po západních potravinách: mouce, mléčných výrobcích, vejcích, atd. Je to novinka, donedávna se Číňané mléka spíše štítili, ale se změnou trendu je nutno počítat.
Na opačné světové straně, v USA, se řeší problematika drahého benzínu. Američané začali léčit svoji „drogovou závislost na ropě“ náhražkou v podobě lihu. Líh se vyrábí především z kukuřice. Již začátkem léta bylo slyšet hlasy ze sousedního Mexika, že masové nákupy kukuřice mají nepříznivé sociální důsledky, protože potraviny jsou hlavní výdajovou položkou chudých. Americká produkce lihu ještě není tak velká, aby mohla srazit ceny ropy, ale je již natolik masivní, že Mexičanům citelně zdražuje tortilly. Mexický prezident Calderón odložil kvůli hrozbě inflace plánované zvyšování spotřebních daní.
Ale jak to, že ceny potravin vystřelily tak rychle během krátké doby? Světové trhy občas vykazují „nakažlivé“ chování. Růst ceny jedné komodity způsobí obdobný růst jiné komodity. Komoditní obchodníci jsou také jen lidé a ovlivňují své chování navzájem. Tato teorie vysvětluje i fakt, že některé ceny v českých obchodech vylétly vysoko nad rámec světových cen.
psáno pro deník E15
Světový index cen potravin v reálném vyjádření víceméně stagnoval v období 1974 až 2006. Za více než dvě desetiletí si svět stačil zvyknout na představu, že levné jídlo je samozřejmost. Zejména Evropa řešila spíše problém nadbytku potravin. A najednou přišel šok: světový index cen potravin náhle, zhruba během jednoho roku, vylétl na dvojnásobek. Důsledkem je náhlý vzestup inflace.
Podle čerstvých údajů za listopad vzrostl index spotřebitelských cen v České republice o pět procent přesně: na takto vysoká čísla jsme si již odvykli.
Naposledy jsme měli inflaci pětiprocentní a vyšší v období května až srpna 2001. Pak ovšem následoval rychlý pokles a v roce 2003 spotřebitelské ceny dokonce mírně klesaly. Bude se historie opakovat?
Něco je dnes jiné a něco podobné. Rozdíly ovšem převažují. Česká ekonomika byla v roce 2001 na počátku růstového cyklu, který následoval po mírné recesi z konce 90. let. Na inflaci se tehdy podepsalo především zdražení ropy a také silný dolar, který prodražil velkou část importu. Potraviny tehdy nebyly problém. Vzhledem k tomu, že hypotéční a stavební boom se teprve zvolna rozjížděl, problémem nebyly ani ceny stavebních hmot a prací. Ani mzdová inflace při tehdejší vysoké nezaměstnanosti nehrozila.
Světová ekonomika byla v roce 2001 poznamenána recesí. Dočasné zpomalení světového růstu – při současném růstu globalizace a konkurence světového obchodu – umožnilo pokles inflace v roce 2002. Inflaci na Západě, včetně České republiky, snižovaly až donedávna levné dovozy z Číny.
Čímž se dostáváme k rozdílům mezi situací v roce 2007 a 2001. Nyní je hlavním problémem příliš velký objem peněz ve světové ekonomice – na Západě i na Východě. Čína již inflaci nesnižuje. Roste poptávka Číny po západních potravinách: mouce, mléčných výrobcích, vejcích, atd. Je to novinka, donedávna se Číňané mléka spíše štítili, ale se změnou trendu je nutno počítat.
Na opačné světové straně, v USA, se řeší problematika drahého benzínu. Američané začali léčit svoji „drogovou závislost na ropě“ náhražkou v podobě lihu. Líh se vyrábí především z kukuřice. Již začátkem léta bylo slyšet hlasy ze sousedního Mexika, že masové nákupy kukuřice mají nepříznivé sociální důsledky, protože potraviny jsou hlavní výdajovou položkou chudých. Americká produkce lihu ještě není tak velká, aby mohla srazit ceny ropy, ale je již natolik masivní, že Mexičanům citelně zdražuje tortilly. Mexický prezident Calderón odložil kvůli hrozbě inflace plánované zvyšování spotřebních daní.
Ale jak to, že ceny potravin vystřelily tak rychle během krátké doby? Světové trhy občas vykazují „nakažlivé“ chování. Růst ceny jedné komodity způsobí obdobný růst jiné komodity. Komoditní obchodníci jsou také jen lidé a ovlivňují své chování navzájem. Tato teorie vysvětluje i fakt, že některé ceny v českých obchodech vylétly vysoko nad rámec světových cen.
psáno pro deník E15