Podle všech odhadů se hospodářský růst České republiky během roku 2008 zpomalí. Zároveň je reálné očekávat vyšší inflaci. Kdo za to může?

Prostá odpověď „no přece vláda“ není v tomto případě pravdivá. Vláda i parlament mohou udělat leccos dobrého i špatného, ale na většinu ekonomicky podstatných záležitostí mají vliv jen nepřímý. Tradiční lidová představa, že vláda je cosi jako řidič ovládající volantem, pedály a řadicí pákou velký vůz národního hospodářství, je naivní. Vláda a parlament jsou spíše silničáři než řidiči. Nynější stav a vývoj ekonomiky je výslednicí rozhodnutí provedených mnohem dříve – dobrých i špatných.

Přímé a rychle působící vlivy hledejme jinde. Především se jedná o růst světové ekonomiky. Podle společnosti A.T. Kearney je Česká republika pátou nejvíce globalizovanou ekonomikou na světě, pokud jde o obchod. Před námi jsou jen Singapur, Malajsie, Slovensko a Irsko – všechno malé otevřené ekonomiky. Vysoká míra otevřenosti znamená, že jakékoli výkyvy světové ekonomiky se projeví rychle a poměrně silně. Pokud světová ekonomika roste, daří se všem uvedeným státům.

Češi se po roce 1990 rychle stali šampióny ekonomické globalizace. Mělo to svá úskalí: například měnová krize v roce 1997 byla vlastně součástí asijské krize, která shodou okolností postihla i Českou republiku – protože jsme měli podobný měnový režim a některé podobné problémy jako již zmíněná Malajsie nebo Singapur. Ale během posledních dvou až tří let se světové ekonomice dařilo velmi dobře. A Češi z toho náležitě těžili.

Palivem pro růst světové ekonomiky není jen ropa, ale hlavně peníze. Cena peněz na světových trzích (vyjádřená úrokovými mírami) dosahovala v rozmezí let 2003-2005 nejnižších hodnot od začátku 60. let. Nízké úrokové sazby v USA, Evropské unii, ale také například v České republice nebo v Číně, vedly k robustnímu růstu a poklesu nezaměstnanosti. Například v Německu nezaměstnanost poklesla po nástupu kancléřky Merkelové – ale nebylo to její zásluhou. Během let 2005-06 totiž díky levným penězům došlo k prudkému nárůstu objemu úvěrů v rámci celé eurozóny.

Totéž platí pro Českou republiku: žádná z vlád v posledních letech si nemůže „patentovat“ hospodářský růst jako svoji zásluhu. Spíše je ostuda, že jsme zůstali jen u šesti procent v nejpříznivějších globálních ekonomických podmínkách, jaké jsme kdy zažili. A je obrovský skandál, že „tři králové“, kteří předsedali vládám v letech 2002-06, nedokázali sestavit alespoň vyrovnaný rozpočet.

Končí rok 2007 a světové ekonomické počasí se pomalu zhoršuje. Statistiky Evropské centrální banky ukazují zpomalení růstu objemu úvěrů na úroveň „stagnačního“ roku 2002. Spojené státy a Británii trápí hypotéční krize, která je důsledkem předchozího masivního zadlužování obyvatelstva. A ještě ke všemu roste inflace – ta je logickým důsledkem růstu objemu peněz v globální ekonomice, tedy důsledkem úvěrového boomu a nízkých úrokových sazeb. Inflace tedy neroste jen v České republice, ale celosvětově. Například cena pšenice na burze v Chicagu dosáhla v listopadu hodnoty 7,5 dolaru za bušl. Ještě před rokem to bylo kolem pěti dolarů a v roce 2005 typicky kolem tří dolarů.

Rok 2008 slabší než rok 2007: Evropská unie hlásí slabší odhady růstu, Ameriku asi postihne recese, a dokonce i zprávy z Číny hovoří o dražších úvěrech a vyšších povinných minimálních rezervách bank. Svět se nehroutí: jde jen o zpomalení růstu a o nutné oddechnutí po předchozím sprintu. Banky si udělají pořádek v úvěrech, spekulanti budou mít šanci koupit levnější akcie, zběsilý růst cen nemovitostí se zastaví, inflace opadne. A za nějakou dobu bude jízda pokračovat. Říká se tomu ekonomický cyklus.