S rozšafným nadhledem ignorantů odmítá česká extrémní levice poplatky u lékaře. Ale ty přece česká umírněná levice (ODS) odkoukala od švédských sociálně demokratických soudruhů!

Když jsem v roce 2006 psal společně s Kateřinou Havlíčkovou příručku Cesta k rovnováze, pokoušeli jsme se v jejím rámci dát dohromady „seznam“ osvědčených ekonomických receptů. Ideologie neideologie: vše, co funguje, je dobré, ať už je vzorem Švýcarsko, Izrael, Švédsko nebo Estonsko. Funkčnost a pragmatičnost je jediné kritérium. Ideologická čistota není kritérium.

V kapitole věnované zdravotnictví jsem narazil na Švédsko. Mám velký respekt ke švédskému modelu, protože navzdory vysoké daňové zátěži pořád ještě funguje. Znamená to, že Švédové něco dělají dobře: mají efektivní administrativu, nekradou, nekorumpují a na své podnikatele jsou hodní. Ale zpět ke zdravotnictví. Švédské zdravotnictví má docela dobrou pověst i dobré výsledky. Mimo jiné i proto, že je méně socialistické než české.

Zde je úryvek z Cesty k rovnováze publikované v roce 2006:

Příkladem mohou být pro nás opatření provedená v 90. letech ve Švédsku. Jde o privatizaci nemocnic, klinik, zavedení konkurence v dříve státně monopolním sektoru a o uvážlivou aplikaci poplatku.

„Podle vyhodnocení z nedávné doby se ukazuje, že soukromí specialisté jsou efektivnější než jejich kolegové ze státního sektoru,“ uvádí Johan Hjertqvist, odborník na financování zdravotnictví „Soustředují se na péci o pacienta, zatímco lékaři z veřejného sektoru mají více personálu, stráví více času administrativou a vyžadují o 10 až 15 procent vyšší rozpočty za stejné výkony.“

V roce 1999 byla privatizována největší stockholmská nemocnice (S:t Görans Sjukhus, www.stgoran.se). Tato nemocnice již o dva roky později fungovala o 10-15 % efektivněji než nejefektivnější nemocnice ve veřejném vlastnictví. Ve srovnání s průměrnou úrovní veřejných nemocnic byla o 15-20 % nákladově efektivnější. Tento úspěch vedl stockholmskou radnici k dalším privatizacím veřejných nemocnic.

Deregulace a privatizace ve švédském zdravotnictví umožnily snížit náklady, což následně vytvořilo prostor pro růst mezd zdravotnického personálu, zejména tradičně nevalně placených zdravotních sester. Celostátní odborový svaz sester (Vårdförbundet) aktivně podporuje privatizaci. Předsedkyně odborového svazu Eva Fernvallová vyhlásila heslo „Nechť trh převezme zdravotnictví.“

Poplatky za návštěvu lékaře jsou tradiční součástí švédského sociálního modelu. Osvědčily se jako prostředek zamezující zneužívání péče a plýtvání. Jejich výše přitom není tak vysoká, aby tvořila překážku dostupnosti péče všem sociálním skupinám.

Dodal bych, že Švédové platí za návštěvu praktického lékaře typicky 100 korun (tj. asi 300 českých korun) a za specialistu 200 korun, tedy asi 600 českých. Nikdo neprotestuje. Švédové zkoumali, zda poplatky představují bariéru pro sociálně slabší skupiny. Nepředstavují. Tzv. „sociálně vyloučení“ zkrátka ušetří pár stokorun na pivu a cigaretách, což je jejich zdraví jen prospěje.

Neexistuje tedy jediný seriózní důvod, proč cokoli namítat proti poplatkům. Švédům se osvědčují již od začátku 70. let, nám se osvědčí rovněž. Hysterie brzy utichne. Psi štěkají a karavana jde dál. Ještě zbývá privatizovat nemocnice. Podle osvědčeného švédského vzoru by bylo vhodné začít u fakultních.

(Poznámka: Poslední dvě věty jsem mínil jako vtip, protože nečekám, že by v českém prostředí takto rozumná myšlenka mohla projít.)