Jan Švejnar byl dobrým ekonomem. Bohužel je namístě slovesný čas minulý dokonavý.

Znovu jsem se začetl do Švejnarovy práce A Frameworks for the Economic Transformation of Czechoslovakia (česky vyšlo pod názvem Strategie ekonomické přeměny Československa) z prosince 1989. Jak pěkné čtení: svému autorovi je ke cti dodnes. Ano, Švejnar tehdy skutečně navrhoval kupónovou privatizaci. Ano, Švejnar věděl, že je nutné velké státní podniky rychle prodat, protože stát nebude mít prostředky pro jejich restrukturalizaci před privatizací. Ano, Švejnar dobře věděl, že komunistická ekonomika během 80. let stagnovala a že liberalizace ve všech oblastech hospodářského života neměla alternativu.

A mimochodem, víte, že Švejnar již tehdy navrhoval rovnou sociální dávku v kombinaci se zápornou daní z příjmu – koncepci, se kterou ODS přišla až před minulými volbami? Zkrátka, Švejnar se již koncem 80. let profiloval jako ekonom dobře zasvěcený do marasmu socialistické ekonomiky, ačkoli žil v civilizované kapitalistické společnosti.

Ne, Švejnar zpočátku nekritizoval ekonomickou transformaci v takové podobě, v jaké začátkem 90. probíhala. Pokud něco kritizoval, pak to bylo možné zpomalení reformy. Svědčí o tom slova z jeho práce publikované společně s Karlem Dybou v roce 1991 (Czechoslovakia: Recent Economic Developments and Prospects, Karel Dyba, Jan Svejnar, The American Economic Review, May, 1991, pp. 185-190.) Za zmínku stojí například toto:

„Zevnitř je hlavním nebezpečím další prodlení reformy a zavádění nekonzistentních opatření. S tím, jak se blíží hlavní reformní kroky, zdá se, že roste nespokojenost, klesá důvěra a roste odpor vůči významnému (byť dočasnému) poklesu životní úrovně. Další zpoždění by patrně upevnilo opozici vůči provedení zásadní a rychlé ekonomické transformace.“

Švejnarovi je uměle vytvářena image „pana Poctivého“, který vždy varoval před nedostatečně kvalitním právním prostředím a před pověstným „útěkem ekonomů před právníky.“ takže si přečtěme, jak se k problému práva vyjadřoval v roce 1991, tedy v době, kdy se ještě dalo něco dělat:

„Mezi hlavní důvody zpoždění reformy patřily neschopnost dosáhnout konsensu na konkrétním hospodářském programu v rámci federální vlády, snaha nově zvoleného parlamentu hrát zásadní roli při tvorbě ekonomických zákonů a politik, potřeba vytvořit kompletně nový právní rámec hospodářské činnosti, a začátek složitých jednání o rozdělení sil a jurisdikcí v rámci federace a dvěma národními vládami (…) Alternativou by bývalo bylo dočasně přijmout upravenou sadu západních zákonů (např. německých nebo EHS. Avšak uvážíme-li velký objem západních právních norem a nedostatek zkušených překladatelů, ukázalo se být jednodušším vytvořit novou sadu československých zákonů.“

Nějak mi tam chybí ten zodpovědně zdvižený varující prst. Namísto toho nám strážce poctivosti jednoduše sděluje „neměli jsme překladatele, tak jsme si zákony zbastlili sami.“ Všechny pozdější Švejnarovy kritiky Klause byly již jen úvahami emeritního generála po bitvě, kterou on sám neřídil.

Nicméně i tato Švejnarova práce z roku 1991 je inteligentní a dodnes má svoji cenu. Totéž bohužel nelze prohlásit o jeho poslední tvorbě, pro kterou obtížně hledám společensky únosné označení.

Vezměme si například článek pro Hospodářské noviny ze dne 2. ledna 2008, který vyšel pod titulem „Otevřenost a volná soutěž, klíč k úspěchu“. Slovo „otevřenost“ se v různých formách objevuje v textu celkem šestnáctkrát. Prý bychom si měli dát „otevřenost“ jako novoroční předsevzetí. Inu, pan profesor Švejnar možná zapomněl, že Česká republika je již dnes jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě vůbec, a to téměř podle jakéhokoli kritéria: objem mezinárodního obchodu vůči HDP (srovnatelný se Singapurem), výše cel a tarifů, kapitálové toky oběma směry, atd. Dokonce i český pracovní trh je dosti otevřený, o čemž svědčí jazyky převládající v celé řadě odvětví, například ve stavebnictví.

Otevřenost je správná, ale pan profesor se vehementně láme do otevřených dveří. Mám pocit hraničící s jistotou, že Švejnarovy znalosti československé ekonomiky v roce 1989 byly hlubší a důkladnější než znalosti současných českých reálií.

Čtěme dále:

„Země, která se dnes pouze snaží uchránit své bohatství, neobstojí. Země, která usiluje jen o udržení existujících podniků, brzy ve světové soutěži prohraje. Porazí ji země, kterým nevadí odchod montážních průmyslových podniků za levnější pracovní silou, neboť dokáží ve stejném období tuto ztrátu kompenzovat přilákáním nových investic s vyšší přidanou hodnotou.
Proto je důležité investovat do lidského kapitálu například tím, že budeme posilovat kvalitu a otevřenost našeho vzdělávacího systému. Proto je pro Českou republiku důležité nenechat ujet vlak nové ekonomiky, založené na znalostech, na rozvoji vědy, na informačních a komunikačních technologiích, na investicích zaměřených na zvyšování kvality života a životního prostředí.“

Ano, zlatá slova, pod která bych se mohl rovněž podepsat. Jenomže bez návodu „jak na to“ jde pouze o hraběcí rady. Posilovat kvalitu vzdělávacího systému a investovat do lidského kapitálu – ano, ale jak? To se nedozvíme. (Můj vlastní tip: snížit náklady na lidský kapitál snížením daňových a nedaňových nákladů práce. Vzhledem k tomu, že hovoříme o znalostní ekonomice, měli bychom zavést degresivní zdanění, aby kvalifikovaní pracovníci s vyššími mzdami platili na daních menší podíl svých příjmů.)

Úplnou perlou je však Švejnarovo prohlášení, že bychom si měli vzít příklad ze Slovinska: země, která je nejméně otevřená ze všech postkomunistických zemí. Ano, Slovinsko má stále ještě asi o 5 procent vyšší HDP než my, ale jen díky tomu, že v roce 1989 mělo Slovinsko asi dvojnásobnou ekonomickou výkonnost a dvojnásobné příjmy ve srovnání s Československem. Bylo tehdy totiž polokapitalistickou oázou v rámci pouště socialistického světa. Od té doby Slovinsko spí na vavřínech. Atraktivním ekonomickým modelem mohlo být pro nás naposledy v roce 1968. Ve své práci z roku 1968 jej Švejnar nezmínil ani jednou a věděl proč. Až nyní se v něm cosi změnilo, nikoli k lepšímu.

Jaký to hanebný úpadek kdysi bystrého intelektu.