Mám se vyjadřovat k prezidentské volbě-nevolbě? Dobrá, zde je můj názor.

A ten je takový, že na českou politiku kašlu. Jsou důležitější starosti. Ať bude prezidentem Švejnar nebo Klaus, svět se nezboří. V nejhorším případě se může stát, že nám naši velmi drazí politici za čas budou krást ještě víc peněz než doposud, ale budiž, přežijeme to. Hlavu nám nikdo neutrhne.

Čímž chci říci, že máme z pekla štěstí, že naše hlavy jsou v bezpečí. Ne všude na světě se mají tak dobře. Nedávno jsem strávil dva týdny v Africe, včetně Keni po prezidentských volbách. Aby bylo jasno: žádný zájezd s cestovkou. Byl jsem na místech, kde mnoho lidí vidělo poprvé skutečného bělocha. A navštívil jsem i některé ze svých afrických přátel. Viděl jsem Afriku takovou, jaká je.

Dominantou pobytu v Keni byly tragické dozvuky prezidentských voleb z konce prosince 2007. Stovky mrtvých, nyní již přes tisíc. Více než čtvrt miliónu vyhnaných obětí etnických čistek. A to všechno jen proto, že Raila Odinga, vůdce Oranžového demokratického hnutí odmítl uznat volební porážku a burcuje své stoupence do dalších a dalších demonstrací. Často mají násilný konec.

Jedna věc je, když o tom čtete v novinách. Úplně jiný pocit ovšem máte, když se etnické čistky dotýkají vašich známých a přátel. V Nairobi jsem navštívil Emmu. Emma pracuje na ministerstvu financí, má tři děti a rozvětvenou rodinu. Na exteriéru a interiéru jejího domku je zřejmé, že skutečně žije z úřednického platu a nekrade – považuji za důležité zdůraznit, že ne každý úředník je líný a zkorumpovaný, ani u nás ani v Africe.


Emma

Během mé návštěvy ještě věci nebyly tak horké, i když atmosféra strachu byla patrná. Pak začaly chodit zprávy jako tato SMS: „Ahoj, vypadá to tu velmi špatně. Zavraždili našeho poslance a vypuklo násilí. Prosím zůstaň na příjmu. Nemůžu teď opustit dům.“

Za pár dní následovala tato zpráva: „Vypuklo násilí ve městě Nakuru, 150 km severozápadně od Nairobi. Mám strach, protože tam žijí mé dvě sestry.“

A o něco později (4. února) pro změnu email: „Ahoj Pavle, máme se dobře. Ale mám v domě plno uprchlíků. Obě mé sestry a jejich děti uprchly z Nakuru, a nemají jinam kam jít než ke mně. Mám toho až nad hlavu.“

Ne, v dnešní Evropě by se to nemohlo stát. Už proto ne, že průměrný věk obyvatelstva je dnes v Evropě kolem 40 let a vyšší průměrný věk národa automaticky znamená větší klid a menší agresivitu. Ale ve 30. a 40. letech to v Evropě vypadalo jinak, tehdy se etnicky čistilo na průmyslové bázi.
Nebudu už komentovat prezidentskou volbu, je to škoda mého času a energie. Všem vášnivým debatérům bych chtěl vzkázat jedno: ať fandíte Klausovi nebo Švejnarovi, politika není jen obdoba soupeření mezi Spartou a Slávií. Zkuste se jednou zamyslet nad věcmi, které obvykle berete za samozřejmé a zkuste někdy přehodnotit věci, které pokládáte za dané.


Victor a Samuel


Masajský pastevec


Kadeřnictví


Chlapec se zmrzlinou


Kluk se šicím strojem


Obchod s oděvy


Svahilské děti v Mombase


Plakáty - pozůstatek předvolební kampaně


Fotbalový trénink

Poznámka: Nemám ve zvyku hrát si na válečného reportéra, takže snímky z demonstrací nemám. Fotografoval jsem raději hezké věci, kterých je v Africe hodně. Výběr snímků je k nahlédnutí zde. Mimochodem, Keňu lze doporučit jako bezpečné místo pro dovolenou, zejména pokud vás lákají pláže kolem Mombasy. Jsou nyní mimořádně klidné.