Jiří Havel se zamýšlí, zda by se politici neměli vybírat losem. Je to méně absurdní nápad, než se na pohled zdá.

V Benátské republice měli systém, kde losování hrálo významnou roli při volbě dóžete. Fungovalo jim to přes půl tisíciletí a Benátky patřily k nejbohatším státům světa.

Jak volba dóžete probíhala?

Ze třiceti členů Velké rady, kteří byli vybráni losem, bylo dalším losem vybráno devět. Těchto devět zvolilo čtyřicet; těchto čtyřicet bylo dalším losem omezeno na dvanáct, kteří vybrali další radu o 25 členech. Pětadvacítka byla losem zredukována na devět. Těchto devět jmenovalo další radu, tentokrát o 45 členech. Následoval další los a redukce na jedenáct členů. Tato jedenáctka vybrala sbor volitelů, tentokrát o 41 členech, kteří konečně zvolili dóžete.

Hodně komplikovaný systém, kterému se dnes, ve světě racionality a osvícenství můžeme smát. Ale opravdu můžeme? Benátský politický systém velmi slušně fungoval od roku 1268 do roku 1797, kdy do té doby suverénní stát obsadila Napoleonova armáda. Tedy 529 let, a k tomu je nutné připočíst ještě období 1172 až 1267, kdy procedura byla jen o něco jednodušší. Tedy 625 let bohaté historie, kterou dodnes obdivujeme. Co má za sebou naše demokracie? A hlavně, co má před sebou? Příznivci silné ruky by se také měli zamyslet nad tím, jak skončil již zmíněný Napoleon.

Systém, který kombinoval vliv náhody a lidského úsudku se osvědčil jako vhodná prevence proti vzniku stálých a nutně zkorumpovaných oligarchických mocenských center. Náhoda vůbec není špatná metoda, dodnes se v zemích s porotními soudy používá losování při výběru jury. Jiný systém by totiž mohl vést k podjatosti.

Losování politiků tedy vůbec není špatný nápad.

A mimochodem, v Benátkách přišli již v roce 1229 na to, že sudý počet poslanců je hloupost.

Moderní analýza benátského systému volby dóžete je zde.