Krátká poznámka k nápadu Jiřího Havla

08. 03. 2008 | 18:41
Přečteno 6637 krát
Jiří Havel se zamýšlí, zda by se politici neměli vybírat losem. Je to méně absurdní nápad, než se na pohled zdá.

V Benátské republice měli systém, kde losování hrálo významnou roli při volbě dóžete. Fungovalo jim to přes půl tisíciletí a Benátky patřily k nejbohatším státům světa.

Jak volba dóžete probíhala?

Ze třiceti členů Velké rady, kteří byli vybráni losem, bylo dalším losem vybráno devět. Těchto devět zvolilo čtyřicet; těchto čtyřicet bylo dalším losem omezeno na dvanáct, kteří vybrali další radu o 25 členech. Pětadvacítka byla losem zredukována na devět. Těchto devět jmenovalo další radu, tentokrát o 45 členech. Následoval další los a redukce na jedenáct členů. Tato jedenáctka vybrala sbor volitelů, tentokrát o 41 členech, kteří konečně zvolili dóžete.

Hodně komplikovaný systém, kterému se dnes, ve světě racionality a osvícenství můžeme smát. Ale opravdu můžeme? Benátský politický systém velmi slušně fungoval od roku 1268 do roku 1797, kdy do té doby suverénní stát obsadila Napoleonova armáda. Tedy 529 let, a k tomu je nutné připočíst ještě období 1172 až 1267, kdy procedura byla jen o něco jednodušší. Tedy 625 let bohaté historie, kterou dodnes obdivujeme. Co má za sebou naše demokracie? A hlavně, co má před sebou? Příznivci silné ruky by se také měli zamyslet nad tím, jak skončil již zmíněný Napoleon.

Systém, který kombinoval vliv náhody a lidského úsudku se osvědčil jako vhodná prevence proti vzniku stálých a nutně zkorumpovaných oligarchických mocenských center. Náhoda vůbec není špatná metoda, dodnes se v zemích s porotními soudy používá losování při výběru jury. Jiný systém by totiž mohl vést k podjatosti.

Losování politiků tedy vůbec není špatný nápad.

A mimochodem, v Benátkách přišli již v roce 1229 na to, že sudý počet poslanců je hloupost.

Moderní analýza benátského systému volby dóžete je zde.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

jenicek napsal(a):

08. 03. 2008 | 19:08

Fraser napsal(a):

Taky nerozumim tomu, proc misto slozitych zmen volebniho systemu proste nevykopnou 1 poslance (jeste lepe 99) - a bylo by po problemu s vyrovnanymi koalicemi.

Btw. ten system mi pripada perfektni. Cim vsim se v HP nezabyvaji, ze? :)
08. 03. 2008 | 19:13

Jan napsal(a):

Momentálně je úplně jedno, jestli poslanců bude 100 nebo 1000, jestli jich bude sudý nebo lichý počet. Každý musí vidět, že už druhý rok směřuje tento stát tam, kam si zamane Dalík prostřednictvím Melčáka a Pohanky. Ostatní poslance i senátory je možné propustit, ušetříme miliony a rozdíl nikdo nepozná
08. 03. 2008 | 20:39

Georg napsal(a):

Považuji tento způsob za velmi praktický a nadějný, i když se zrodil dávno v historii. Z historie, zvláště Řecké a Athénské demokracie, se zkrátka máme se pořád co učit, i když naši současní politici si myslí, že jsou nejchytřejší a nepotřebují radit. Pan předseda vlády Topolánek je toho zářným příkladem. Jsem tedy pro a podporuji politické hnutí VOLLOS.Doporučuji přečíst si více na http://www.vollos.cz! Připojte se a podpořte vzkřísit pravou demokracii v Česku!
08. 03. 2008 | 20:49

Karel Mueller napsal(a):

Pane Kohout,
po docela dobrém článku o Rusku jstemě upřímně pobavil. Představite si, že by měli šanci i lidé mající mozek a zároveň čest ...
08. 03. 2008 | 20:53

prirodovedec napsal(a):

Autor typicky vypichuje detail a zajimavost (jako casto). Strucne. Jasne. Presvedcive. Tentokrat bez "sklebu" :).

Samozrejme hledani paralely mezi prostym losovanim a timto benatskym systemem je ponekud odvazne a situace je komplikovanejsi - viz autoruv vyborny odkaz pro erudovanejsi.

Dalsi napr:
http://en.wikipedia.org/wik...

Sirsi pohled:
http://www.constitution.org...

Pro ty s pristupem k Springer casopisum:
http://www.springerlink.com...
http://www.springerlink.com...

I detail si ovsem zaslouzi sirsi kontext. Proto doplnuji zajimave uvodni prehledne stranky o matematice volebnich systemu:
http://www.ams.org/featurec...
http://www.ctl.ua.edu/math1...
http://en.wikipedia.org/wik...

USA - vtipne az krute rozbory prezidentskych voleb (sila mysleni a statistiky :) ):
http://www.maa.org/devlin/d...
http://www.jqjacobs.net/pol...

Matematiky trosku vice a obecne:
http://projecteuclid.org/DP...

Dokonce od Bordy k Markovskym procesum :):
http://www.phys.unca.edu/st...

A predni specialista - profesor Saari:
http://www.math.uci.edu/~ds...
http://en.wikipedia.org/wik...

Hezky jedovate citace:
http://www.maa.org/mathland...

Zde lze jeste doporucit "autorovy hratky" kolem Senova teoremu - viz tez:
http://en.wikipedia.org/wik...

K zminene "prime nahodnosti vyberu" zastupcu - citujme:
"Their key democratic assembly—The Council of Five Hundred—and juries were chosen by random selection of citizens. The Council of Five Hundred managed everyday affairs and set the agenda for much larger meetings of the citizens. It seems extraordinary that the Athenians intuitively chose the right statistical minimum number of 500 for a good random sample!"

Dodejme:
"Direct democracy voting for initiatives and referendums by the citizens on important issues started around two thousand five hundred years ago In Athens, the cradle of democracy. About 590 B.C. power was granted to all the propertied classes, thus establishing a limited democracy. About 500 B.C., democracy was extended to the freemen of Athens (women and slaves who made up more than half of the population, and others were excluded). At that time, the city of Athens' population was approximately 100,000 (Polopolus) with possibly 250,000 including surrounding areas. Of these, about 100,000 were citizens and about 30,000 were males entitled to vote. The voters were called the Ecclesia or Ekklesia—i.e., the Electorate. A quorum of the Ecclesia consisted of 6,000 citizens."

Vice:
http://www.cusdi.org/backgr...

Mozna z toho neco plyne? :)

Shrnuti (snad ve shode s autorem), ani volby neni vhodne "diletantizovat". Diky autorovi za namet k protrideni poznamek a doplneni zdroju!

A trocha provokace zaverem na pocest pana Saariho (a jeho uvah o Senove teoremu) :):

How Liberalism Kills Democracy or Sen's Theorem Revisited:
http://ideas.repec.org/a/ka...
08. 03. 2008 | 22:17

J. Švorčík napsal(a):

Stranickým sekretariátům by se více líbil systém parlamentní demokracie za I. republiky. Každý poslanec podepsal papír, že se vzdává mandátu. V okažiku, kdy se své rodné partaji znelíbil, na sekretariátu doplnili datum a poslanec si balil kufry. V takovém systému by ovšem stačilo 5 předsedů stran, kteří by disponovali příslušným počtem mandátů. Tehdy to skutečně tak fungovalo. Tehdy opravdu rozhodovala takzvaná "pětka" spolu s prezidentem. Tehdy i nyní bylo třeba v zájmu zdání demokracie udržovat "žvanírnu".
08. 03. 2008 | 22:22

J. Švorčík napsal(a):

Stranickým sekretariátům by se více líbil systém parlamentní demokracie za I. republiky. Každý poslanec podepsal papír, že se vzdává mandátu. V okažiku, kdy se své rodné partaji znelíbil, na sekretariátu doplnili datum a poslanec si balil kufry. V takovém systému by ovšem stačilo 5 předsedů stran, kteří by disponovali příslušným počtem mandátů. Tehdy to skutečně tak fungovalo. Tehdy opravdu rozhodovala takzvaná "pětka" spolu s prezidentem. Tehdy i nyní bylo třeba v zájmu zdání demokracie udržovat "žvanírnu".
08. 03. 2008 | 22:23

student politologie napsal(a):

Skutečnost, že u nás není možné vytvořit nějakou jinou než velmi křehkou parlamentní většinu nesouvisí s počtem poslanců, je to podle mého názoru dáno existencí KSČM. Ne, než se do mě pustíte, nechtě mě to prosím vysvětlit. KSČM je strana, která v současné době nemá koaliční potenciál - ostatní politické strany s ní nechtějí spolupracovat při sestavování vlády. KSČM má pravidelně takových okolo 10% hlasů a nějakých 30 poslanců. Dokud bude mít KSČM nulový koaliční potenciál, neexistuje možnost, že by její poslanci někdy hlasovali hlasovali při vyslovení důvěry vládě pro. Vždycky se zdrží nebo budou proti. Tím se prakticky zvyšuje kvórum potřebné pro vytvoření stabilní vlády, protože nějakých 30 hlasů je vždycky "zmražených", nedá se s nimi pracovat. Ke vzniku vlády není potřeba 101 poslanců z 200 (51%), ale de facto 101 poslanců z nějakých 170 (60%). Co s tím? Buď KSČM získá koaliční potenciál a bude se s ní normálně počítat při sestavování vlády (o tom, že by to fungovalo, svědčí legislativní většina 111 hlasů KSČM a ČSSD v minulém funkčním období Sněmovny) nebo změna volebního systémů tak, aby byly produkovány více disproporční výsledky ve prospěch vítězné strany. Nejefektivněji, i když nejabsurdněji vzhledem k principům zastupitelské demokracie, to vyřešili v Itálii - vítězná strana dostane prostě bez ohledu na výsledek voleb "bonus", v našem prostředí by to třeba mohlo být automaticky 30 hlasů pro vítěznou stranu navíc. To by se pak pohodlně vládlo.
08. 03. 2008 | 22:48

J. Švorčík napsal(a):

ad:student..
KSČM se znovu vzdálila od možnosti stát se koaliční stranou. Tím, že se přihlásila k odkazu "Vítězného února" podrazila svého tichého spojence ČSSD. Sociální demokracie je všude v zahraničí důvěryhodnou stranou a neměla by se takto diskreditovat. Že by zapomněli, jak s nimi zatočili komunisté před 60 lety?
08. 03. 2008 | 23:22

Karel Vomacka napsal(a):

@prirodovedec:
Diky za zajimave odkazy. To jsem nevedel, ze ekonomove pouzivaji Langrangian, kde jsou promenne zbozi! :-)
09. 03. 2008 | 00:46

Michal J napsal(a):

Ad prirodovedec: Tady je treba ocenit, kolik casu a usili venujete nekterym blogum a rozvijenim danych temat. Myslim, ze je to nazorny priklad toho, ze moderovana diskuse, ktera odfiltruje primitivni prispevky, pritahne specificky druh ctenaru, takze clovek pak nema pocit, ze spadl hlavou do zumpy, ale naopak se neco zajimaveho dozvi a prijde i priste.

To student politologie: Jiz delsi dobu mam stejny nazor. Bohuzel se skutecne zda, ze KSCM je skupinka lidi, kteri jsou uplne mimo. (Viz ukazka jejich nekompetence pri prezidentske volbe.) Asi by se hodne veci vyresilo, kdyby se preslo na vetsinovy system. Tam je ale problem, pokud se nepletu, ze male strany by rovnou bezely k Ustavnimu soudu, ktery by podobny navrh asi zrusil. Mozna to k necemu podobnemu ale prirozene dospeje. Pokud by se napr. KDU-CSL a Zeleni nedostali tesne do Parlamentu. Pokud ale zustane stavajici system, tak se volici otraveni z tech dvou velkych stran v dalsich volbach znovu prikloni k nekomu novemu a problem bude zpet. Pri prechodu na vetsinovy system by asi zacala bitva o to, zda to bude jednokolove (to by asi chtela ODS) ci dvoukolove (to by chtela CSSD) atd. Takze hladce asi nepujde nic. Doufam, ze se budou aspon schopni domluvit na tom, ze lichy pocet poslancu neni vubec hloupy napad.

Jinak obecne jsou volebni systemy predmetem velkeho zajmu ekonomu, predevsim z oblasti teorie her. Viz napr. i prace Erica Maskina (lonsky Nobelak). Pokud do toho problemu clovek zajde jen trochu hloubeji, najednou uvidi, jak obrovskym problemem je agregovat prani jednotlivcu a najit mechanismus, ktery vygeneruje to nejmene spatne reseni. Staci dodat, ze bezne systemy jsou tomu nahony vzdalene.

Pokud jde o onu kuriozitu losovani lidru, tak ja mam pocit, ze Pavel Kohout nemel zajem ci cas nejakou obsahlou analyzu vubec provadet. Proste vypichnul zajimavost a nadhodil ji k diskusi, coz povazuju za prinos.

Ovsem se asi shodneme, ze vyber "jury" neni uplne nahodny. Vylosuje se sice vetsi pocet kandidatu, ale u soudu se obe strany museji shodnout na tom, ktere z nich si vyberou. Je vcelku jasne, proc to je potreba u poroty. Ovsem pro vyber soudcu bych tuto metodu nedoporucoval. :-)

A ze stejneho duvodu a mnoha dalsich ani u politiku. Odhledneme od problemu eliminace politicke souteze a tim padem jakychkoli motivacnich prvku alespon predstirat praci pro blaho lidu v zajmu znovuzvoleni. Take odhledneme od toho, ze pri dobrovolnych volbach se de facto odejme pravo rozhodovat rytirum hospodskeho stolu, kteri statecne zustavaji v restauracich 4. cenove i o volebnim patku a sobote. Zbyva totiz to hlavni: Zabava zadarmo, kdyz politici pred volbami prosi a slibuji... No reknete, o co vsechno by lide prisli!
09. 03. 2008 | 01:04

Michal J napsal(a):

Student politologie:

Upresneni meho druheho odstavce: KSCM by asi v nejblizsi dobe zustala, takze by to neresilo ten problem, ktery naznacujete. Pouze jsem chtel rict, ze dve strany jsou vzdy tak trochu nejiste, takze by teoreticky mohl byt Parlament docasne jen se tremi stranami. Jinak nezbyva nez doufat, ze casem budou ti skalni komunisti vymirat a pokud podpora sejde nekam k 5 %, jejich rusivy element nebude tak palcivy. Ale nevim, jak realisticke to je. Nikdy jsem nevenoval svuj cas/energii studiu struktury volicske zakladny KSCM.
09. 03. 2008 | 01:31

prirodovedec napsal(a):

K.V.: Viz zrejme shadow prices:
http://en.wikipedia.org/wik...

Michal J: Dekuji. Maskin - naprosta pravda - cely Vas odstavec, diky za doplneni, na oplatku Maskin "poutave":

http://explore.georgetown.e...

K.V., Michal J: Jinak Vas zvu :) na Municha k diskusi o sve oblibene reforme VS - zuzeno tentokrat na skolne, ale je tam mrtvo :).
09. 03. 2008 | 01:42

Ládik napsal(a):

Dobrý nápad, jen použít jiného losa. Uchazeči o funkce by zajeli na své náklady do Švédska - stačilo by na jih - do losího safari, a před kým by se los nepolekal, ten by byl politikem.
09. 03. 2008 | 08:11

student politologie napsal(a):

ad Michal J.: Volební systémy se nedělí na "dobré" a "špatné", nedá se říci, který z nich je "nejlepší". Nemá podle mě smysl dohadovat se o tom, který systém by zvýhodňoval kterou stranu: volební systém se přeci nenavrhuje na míru nějaké politické straně nebo ideologickému proudu, ale naopak tvoří součást neutrálních pravidel politické soutěže. Kdo může říct, komu bude volební systém vyhovovat za 20 let? Nebo za 30? Myslím že má smysl se nejdříve ujasnit, co vlastně od volebního systému chceme, jaký má být jeho účel. Potom se můžeme pobavit o tom, jaký volební systém tomtuto účelu nejlépe vyhovuje.

Já osobně jsem fandou konsenzuální demokracie - nemyslím, že by bylo nejšťastnější, aby velká strana vyhrála díky disproporcionálnímu volebnímu systému parlamentní většinu a celé volební období by mohla volně válcovat opozici, znásilňovat právní řád a kupovat si voliče nespoutaným populismem. Když se podívám na koaliční vlády, vidím spíše než hádky snahu sladit různé zájmy různých skupin společnosti. Nemám žádný problém s tím, že strany po koaličním kompromisu nemohou úplně prosadit svůj volební program, jde konec konců o kompromis. Nevadí mi, že "ti zatracení lidovci jsou tam pořád" ani že malé strany mohou "vydírat" ty velké. Můj názor je ten, že Poslanecká sněmovna by měla zastupovat prostřednictvím různých politických stran různé názory ve společnosti a to podle jejich síly ve společnosti. Proto by měl být volební systém poměrný a pokud možno co nejproporcionálnější. To znamená, že by podíl hlasů pro politickou stranu měl co nejpřesněji odpovídat podílu mandátů, které budou straně přiděleny. Dnes tomu tak rozhodně není - Strana zelených získala nějakých 6% hlasů a má 6 mandátů a KDU-ČSL získala jen o 1% více a přitom má dvojnásobný počet mandátů.

Jak se ale dokonalé proporcionalitě co nejvíce přiblížit? Celá republika by mohla být jediným volebním obvodem, jako je tomu třeba v Nizozemsku, a hlasy by se přepočítávaly na mandáty pomocí d'Hondtovy metody. To má ale velký problém - každý strana by měla jen jednu jedinou celostátní kandidátku, na níž by bylo 200 jmen (stejně jako poslanců). Pokud by strana získala 70 mandátů, prvních 70 lidí na kandidátce by se stalo poslanci. Úplně by se tím zničil vztah mezi poslanci a jejich regiony, nebyli by žádní krajští lídři, parlamentní politika by se ještě daleko více stala záležitostí rozhodování stranických sekretariátů a ještě méně svobodné vůle jednotlivých zákonodárců. Další možností je rozdělit republiku na určitý počet volebních obvodů tak, aby v každém z nich byl pokud možno přesně stejný počet obyvatel. Hrancie obvodů by se ale asi musely z deografických důvodů měnit při každých volbách. Obecně platí, že v menších volebních obvodech je vztah voličů k "jejich" poslancům slnější (blíží se většinovému volebnímu systému), ale menší obvody zase zvýhodňují velké strany (na ty malé se už při rozdělování mandátů "nedostane"). A nakopak - čím větší volební obvod, tím proporcionálnější výsledky, ale také slabší vazba mezi voličem a poslancem. Rozhodně by měl být ale nalezen nějaký kompromis a dnešní volební systém by měl být změněn tak, aby produkoval proporcionálnější výsledky.

Poznámka: Samozřejmě je ve hře ještě daleko větší počet faktorů - záleží na metodě přepočtu hlasů, ta úrovni na níž se hlasy přepočítávají, na počtu skrutinií, vztah mezi poslancem a voličem je možné posílit zdůrazněním preferenčních hlasů a tak dále.
09. 03. 2008 | 10:53

MEZ napsal(a):

Ten systém s jediným celorepublikovým obvodem mi přijde hodně zajímavý, nejsem politolog, takže neumím dohlédnout do všech negativních důsledků, každopádně si myslím, že námitka ohledně zrušení krajských lídrů a regionálních poslanců nemá takovou váhu, protože - ruku na srdce - kdo ví, kdo ve Sněmovně sedí zrovna za něj? Z mého širokého okolí to vím jedině já, a to jen protože se o politiku aktivně zajímám.

Jednotná kandidátka by měla naopak lecjakou výhodu, hlavně a především by zřejmě prudce vzrostla chuť a motivace lidí používat preferenční hlasy, což by bylo samozřejmě jedině dobře.
09. 03. 2008 | 12:07

student politologie napsal(a):

ad MEZ: Díky za komentář. Máte pravdu, vazba mezi poslanci a jejich regionálními voliči je dneska hodně slabá. Podle mě by se ale měla hodně posílit a ne naopak úplně odstranit. Jednotná kandidátka pro celou Českou republiku by naopak váhu preferenčních hlasů snížila na úplné minimum. Ono přece jen je něco jiného, když můžete dva preferenčí hlasy rozdělit na regionální kandidátce, kde je deset kandidátů, než když je máte rozdělit na celorepublikové kandidátce s 200 jmény. Aby byly preferenční hlasy k něčemu dobré, museli by jich lidé mít opravdu hodně (dejme tomu 50). A nejde jen o praktické problémy, které by to neslo - obecně platí, že preferenční hlasy nejlépe "fungují" (tedy mají největší možnost zasáhnout do toho, kdo z kandidátek postoupí), je-li málo kanditátů a málo preferenčích hlasů. Kdyby 8 milionů voličů mohlo přidělit 50 z 200 kandidátů preferenční hlas, dá se předpokládat, že jejich představy o složení Sněmovny by byly hodně odlišné, preferenční hlasy by se "rozředily" a výsledek by byl asi hodně podobný situaci, kdyby žádnné preferenční hlasy neexistovaly.
09. 03. 2008 | 13:01

Michal J napsal(a):

To student politologie:

S Vasim prvnim odstavcem plne souhlasim. Ale tam to vypada, jako bych nesouhlasil. Asi jste nepochopil muj komentar uplne presne. Ten znel: Volebni systemy rozhodne jsou spatne a mene spatne v tom smyslu, ze nektere casteji povedou k vysledku, ktery reflektuje skutecne prani volicu. Detaily by zabraly hodne casu. Zkuste kliknout na nektere odkazy vyse v diskusi.

Koneckoncu Vase poznamka o tom, ze lidovci a zeleni ziskali temer stejny pocet hlasu, ale pocet mandatu maji vyrazne jiny, to jenom potvrzuje. Presne o tomto ta moje poznamka byla. I kdyby to ale bylo dokonale proporcionalni s tim, ze hlas muzete dat pouze jednomu, tak to porad v nekterych situacich bude davat 'perverzni vysledky' a napr. moznost na volebnim listku urcit PORADI vsech stran (ci napr. aspon prvnich peti) tak, jak byste je preferoval, tomuto systemu 'dominuje'. Jen zkuste kliknout, chcete-li vedet vic.
09. 03. 2008 | 14:56

Jiřík napsal(a):

Zajímavá informace:
Cenzura, či zmatek v modrých hlavách?
Je jen příznačné, že v neděli v 10:00 ještě nemají zpravodajské servrey aktualne.centrum.cz a ct24 zprávu o referendu v Maďarsku, které se týká placeného školného a poplatků ve zdravotnictví, které zavedla socialistická vláda. To referendum vyvolala pravice v čele politikem Orbánem, což je samozřejmě jen ukázka ryzího populismu a projevem touhy pravice po moci... Ale mě teď zajímá práce uvedených zpravodajství: zatímco na Seznamu tato zpráva je od rána, ty namodralé redakce si tu informaci nechávají pro sebe. Copak , bojí se, že by se Češi mohli nakazit? Stejně se to dozví, tak co... Spíše to vypovídá o zmatku v hlavách , které neví, jak se s tím paradoxem vyrovnat, píše Jan Pömerl.

Poznámka redakce: Tak ještě jednou, aby fakta byla uvedena v kontextu: Školné a poplatky ve zdravotnictví (mj. 300 forintů za návštěvu u lékaře) zavedla v Maďarsku liberální socialistická vláda bývalého svazáka Ference Gyurcsányho. Referendum o zrušení školného a poplatků ve zdravotnictví vyvolala liberální pravice bývalého svazáka Orbána (FIDESZ).
09. 03. 2008 | 15:46

Ivan napsal(a):

Pravda zajímavé, chudák slušný člověk, co by losem určen byl a nic dělati by proti neslušnosti nemohl. Protože se mu osud pomstil, zbývala by mu jen mašle.
09. 03. 2008 | 17:37

student politologie napsal(a):

ad Michal J: Omlouvám se, že jsem váš názor nepochopil. Nejsem si úplně jistý, co myslíte tím "ze nektere casteji povedou k vysledku, ktery reflektuje skutecne prani volicu". Přáním každého jednotlivého voliče je, aby ve volbách zvítězila jeho strana (tedy to je alespoň jedním z předpokladů teorie racionální volby, která fenomén voleb nejčastěji v politologii operacionalizuje, i když tomu tak vždy být nemusí). Pokud tím myslíte, že podíl mandátů by měl co nějpřesněji odpovídat podílu hlasů, pak máte na mysli míru proporcionality a tou se obšírněji zabývám výše. Chtěl bych upozornit, že co nejvyšší míra proporcionality není nutně jediným legitimním požadavkem na volební systém a že ty systémy, které se proporcionalitě nesnaží přiblížit jsou kvůli tomu špatné.

V některých zemích je proporcionalita zcela záměrně snižována. Někde si třeba více než vysoké proporcionality cení existence stabilních jednobarevných vlád s velkou většinu - tam je obvykle volební systém nastaven tak, aby produkoval vysoce disproporční výsledky ve prospěch vítězné strany ("vítěz bere všechno" - třeba při zisku 55% hlasů získá vítězná strana 70% mandátů a může pohodlně vládnout). Jiný zajímavý příklad je Turecko, kde je zavedena 10% celostátní volební klause, jejímž hlavním úkolem je v současné době zabránit vstupu kurdských stran do Národního shromáždění. Kurdské strany mají totiž velice silnou podporu na jihovýchodě země a ve velkých městech s kurdskými menšinami (až 30%), ale jinde je skoro nikdo nevolí. Nikdy se jim proto nepodařilo přesáhnout volební klausuli a účastnit se přepočítávní hlasů na mandáty (i když v loňských volbách kurdská DTP "přečurala" klausuli tím, že se její kandidáti voleb účastnili jako nezávislí, na něž se klausule nevzahuje, a dosáhla historicky úplně neuvěřitelně skvělého úspěchu v podobě 20 mandátů z 550).

Hlavní poselství tohoto komentáře je, že volební systém sám o sobě je jen nástroj, záleží vždycky na tom, co od něj chceme. Vysoká míra proporcionality je jedním z legitimních a celkem spravedlivých požadavků, ale není jediným ani jediným "správným". Pokud chcete vést podrobnější debatu, můžete mi napsat e-mail.
09. 03. 2008 | 19:04

Michal J napsal(a):

To student politologie:

Diky za repliku. Souhlasim s Vami, ze system je skutecne mozne napr. nastavit disproporcne zamerne, aby vznikaly stabilnejsi vlady.

Ja jsem spis mel na mysli situaci, ze se voli prezident ci senator a jsou vice nez dva kandidati. A nektere volebni mechanismy casteji nez jine povedou k vysledku, ktery si paradoxne vetsina lidi nepreje.

Diky za nabidku debatovani po emailu, bohuzel jsem zrovna pracovne jiz tak vytizeny, ze i toto prijemne utikani k zajimavym debatam vyrazne snizuje moji produktivitu. :-) Proto bych to nemel podporovat jeste vic. :-) Kazdopadne jsem rad, ze Pavel Kohout vypichnul tento zajimavy historicky fakt, ktery si troufam rict mnoho lidi neznalo, a ze to dalo vznik zajimave debate na sirsi tema volebnich systemu.
09. 03. 2008 | 21:26

scientist napsal(a):

přírodovědče
udivuje mne, jak se exaktní vědátor nechá tak lehce okouzlit metafyzikou. stačí jen, když se to náležitě prošpikuje vzorečkama, jak to ekonomové tak rádi dělají. Takhle lidi ale nefungujou, ti se do vzorečků formální logiky polapit nedaj.
10. 03. 2008 | 02:48

prirodovedec napsal(a):

scientist: Beru za zacatek diskuse a tesim se. Jsem zvedav. V cem okouzlen metafyzikou, co je zde metafyzikou? Proc je to spatne? Jak lide funguji a nefunguji? Kdo je chce polapit?
10. 03. 2008 | 10:21

karel B. napsal(a):

Velmi dobrou analyzu ke stejnemu tematu dal na leblog Dalibor Rohac

http://www.leblog.cz/?q=nod...
10. 03. 2008 | 12:05

scientist napsal(a):

přírodovědče, diskuse by to byla sáhodlouhá, takže se jí vzdávám. Já jsem si o tom udělal definitivní obrázek po přečtení nobelisty Beckera a jeho Pojednání o rodině. Ale dobře, pár poznámek. Málokdy jsou tyto typy statí důsledně empirické. Většinou si vypíchnou nějaká data, která dané teze podporují, vlastní cílený výzkum, testující modely, chybí. Věda o lidech se dělá od stolu, bez lidí.

Z antropologického hlediska: "racionální aktér" je akademický konstrukt a to je ta nejzásadnější námitka. Výpočty jednání lidí jsou možné pouze radikálním omezením počtu proměnných a v uzavřených systémech. Takže se musí vyhodit takové proměnné jako je chybování, individuální intelektuální schopnosti, měnitelnost postojů v krátkém čase i během sledovaného procesu a v podsatě je třeba odmyslet skoro celý sociální kontext ve kterém jednání probíhá. V neposlední řadě tyto typy výpočtů nutně vycházejí ze zamlčeného předpokladu: a tím je popření určité míry svobodné vůle. Jednání lidí není nahodilé, ale není ani "strojové" (jinak bysme museli zrušit například tresty: jak může být člověk zodpovědný za své jednání, nemá-li špetku svobodné vůle?).

Tyto typy výpočtů mají své opodstatnění, ale stávají se zhovadilostí v případě, že zapomeneme na výše řečené. Například nalinkovaný článek od pana Kohouta je sice trošku úsměvný, ale patří k těm dobrým, neb reflektuje důležité okolnosti. Například "estetiku" složité volby jakožto nástroj legitimizace zvolené autority.
10. 03. 2008 | 12:13

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy