Kdyby Čína přestala nakupovat státní dluhopisy USA, americké veřejné finance by okamžitě „klekly“ a s nimi i celá ekonomika. Alespoň to praví lidová, ústním podáním šířená pověst.

Je to fikce. Koncem prosince 2007 Čína včetně Hongkongu vlastnila 529 miliard z celkového objemu 9397 miliard amerického veřejného dluhu. Tedy všeho všudy 5,6 procenta tohoto dluhu. V jiném vyjádření to bylo pouhých 3,8 % amerického HDP. Není tedy pravda, že by USA byly existenčně závislé na devizových rezervách Čínské lidové republiky.

V nedávných letech se sice spekulovalo, že Čína bude omezovat držbu amerických dluhopisů, ale to se neděje. Podíl Číny jakožto věřitele USA je víceméně stabilní, dokonce mírně roste.

Kdyby čínská vláda začala americké dluhopisy náhle masivně prodávat, způsobila by tím samozřejmě psychický šok na světových trzích a nemalé škody celé světové ekonomice – ovšem proto, že by trhy v takovém případě musely oprávněně pochybovat o svéprávnosti čínské vlády. Čínská vláda to ovšem neudělá, neboť není padlá na hlavu a dobře ví, že na prosperitě Spojených států závisí i prosperita Číny.

Obě tyto velké světové ekonomiky totiž žijí v symbióze a navzájem se potřebují; Čína přitom potřebuje Spojené státy více než USA Čínu. Kdyby z nějakých příčin bylo hospodářské spojení USA a Číny přerušeno, pro Spojené státy by to byla velká nepříjemnost, ale pro Čínu katastrofa s nedozírnými sociálními důsledky.

Jiná lidová pověst: arabské země mohou prý USA snadno „potopit“ tak, že obchody s ropou budou uskutečňovat v eurech namísto v dolarech.

I toto je fikce. Kdyby arabské země společně s Venezuelou, Ruskem a Íránem začaly obchodovat s ropou v eurech, nebude to mít závažný význam. O něco poklesne transakční poptávka po dolaru. Americká měna jednorázově mírně oslabí – a to bude všechno. Významnější by byl psychologický efekt tohoto kroku, ale ten by brzy pominul.

Ropné státy však dolar beztak neopustí, protože vůdčí země v tomto obchodu – Saúdská Arábie – to neudělá vzhledem ke svému spojenectví s USA. Venezuela je slabá: nyní bojuje s nedostatkem základních potravin v důsledku Chávezových socialistických reforem.

Rusko již prohrálo s USA jednu studenou válku a přes občasná silácká gesta nemíní tuto zkušenost opakovat. Írán má natolik „skvěle“ fungující ekonomiku, že musí dovážet benzín. V roce 2006 dokonce zavedl na benzín přídělový systém. Odtud Spojeným státům žádné nebezpečí nehrozí.

úryvek z článku, který bude uveřejněn v dubnovém čísle časopisu Finanční magazín