Pražský magistrát se rozhodl podle revolučního vzoru Pol-pota a Kim-Ir-Sena skoncovat s podnikateli a živnostníky. „Ta buržoazní sebranka si jezdí po městě kudy chce, parkuje si kde chce, a ruší tím klidný život radních. S tím je třeba skoncovat.“ Něco podobného si zřejmě řekli na magistrátě i v městských částech Praha 2, 3 a 7. Jinak se totiž chování městských orgánů nedá vysvětlit.

Praha se rozhodla zdevastovat podnikání cestou tzv. zón placeného stání. Dosavadní zkušenosti po několika týdnech či měsících fungování jsou velmi slibné: zdá se, že silnější podniky se začínají stěhovat pryč, živnostníci se často blíží krachu. Stěžují si i občané, najednou nemohou svobodně navštěvovat své přátele a příbuzné, nemohou volně zajet na nákup jinam než do hypermarketu; návštěva právníka, kosmetičky nebo kursu jógy se náhle stala složitou akcí, neboť městská hromadná doprava byla rovněž oslabena.

Zóny prokazatelně podnikání překážejí, což zřejmě bylo cílem magistrátu. Vezměme si třeba toto vyjádření z jedné velké finanční firmy: „V mém oddělení se plánuje přesun asi dvacetičlenné skupiny z Prahy 7. Sice je to na Prahu 1, kde je podobná situace, ale zároveň lepší spojení MHD. Kdyby v Holešovicích nedošlo ke změně režimu parkování, zůstali bychom tu.“

Názor jiného podnikatele z Prahy 7: „Klienti tu prostě nezaparkují. Je tu jednolitá modrá čára. Kdyby tu alespoň byly parkovací hodiny. Musíme si pronajímat garáže, což nás stojí nějakých padesát tisíc měsíčně navíc. Za těchto okolností přestává mít tato lokalita pro nás význam.“

Názor živnostníka, který podniká v oboru látek a čalounictví: „Když mi někdo zavolá z Prahy 7, odpovím, že nemám čas. Nestojím o to, aby mi někdo odtáhl auto. Nějaké povolenky mě nezajímají”.

Zde je nutné zdůraznit, že na Praze 1 fungují parkovací zóny již dlouhou dobu, aniž by vadily. Praha 1 má ovšem zdaleka nejlepší fungování hromadné dopravy a není velká, takže leccos lze zvládnout pěšky. Kromě toho na Praze 1 není zákaz stání všude: je zde dost placených parkovacích míst a dokonce nechybí ani zcela volné zóny.

Na stížnosti občanů úřady reagují „odpálkováním“ na jinou instanci. Úředníci mají ve lhaní a klamání veřejnosti dobrý trénink. Ještě agilnější je policie. Tato spíše letargická složka, která se aktivitou obvykle nevyznačuje a schopnostmi dopadání zločinců už vůbec ne, má stav nejvyšší pohotovosti. Policisté nepřetržitě jezdí v doprovodu odtahovek po městě a jako ostříži hledají nebezpečné zločince porušující zákaz parkování. I ve dvě v noci dávají strážci zákona o sobě vědět charakteristickými zvuky odtahovek. Dělnická třída se sice pořádně nevyspí, ale zato ví, že je jí pomáháno a že je chráněna.

Zdá se však, že podnikatelé nejsou bez naděje. Pan tajemník Dušek z radnice Prahy 7 žoviálně nabízí velkorysé řešení: parkovací zóny se nevztahují na motocykly! Takže všichni ráno na motorky a mopedy, živnost na záda a přes obličej protismogovou roušku. Přesně tak vypadá pracovní den například v Hanoji nebo v Ho-či-minově městě.

Rozvoji a prosperitě Pražské lidově demokratické republiky tedy nestojí v cestě nic než zatrpklost zpátečnických pravicových živlů, které stále melou cosi o svobodě, právech, rovnoprávnosti a podobné překonané buržoazní veteši.

A teď legrace stranou. Připravuje se hromadná žaloba na pražský magistrát ve věci ušlých zisků v souvislosti se zónami placeného stání. Detaily brzy. Zůstaňte v kontaktu.