Ekonomové v různých zemích nyní stojí před problémem, jak nejlépe stimulovat hospodářství postižené recesí: je lepší zvýšení státních výdajů anebo snížení daní? Tuto otázku řeší čerstvě sestavená Obamova administrativa i česká vláda.

Pracujme s předpokladem, že fiskální zásah je nutný (mezi ekonomy v tomto směru ani zdaleka nepanuje konsensus, ale dejme tomu, že řešíme úkol, jak fiskální zásah optimalizovat.) O vhodnosti možných variant by neměla rozhodovat politická ideologie, ale argumenty postavené na číselných faktech. V první řadě jde o výši multiplikátorů – tedy o kolik korun zvýší hrubý domácí produkt jedna koruna vydaná cestou fiskální expanze. Čím více, tím lépe.

Jaké jsou tedy hodnoty různých multiplikátorů? Bob Hall a Susan Woodwardová [1] zkoumali důsledky zvyšování státních výdajů v důsledku druhé světové války a korejské války. Podle jejich zjištění je výdajový multiplikátor rovný jedné: jeden utracený dolar zvýší HDP rovněž o jeden dolar. V případě této práce lze samozřejmě namítnout, že válečné výdaje jsou méně produktivní než například výdaje na infrastrukturu nebo na školství.

Výzkumná práce Valerie Rameyové [2] dochází k poněkud lepšímu závěru: multiplikátor ve výši zhruba 1,4. (V této práci nebyly výsledky prezentovány v číselném tvaru multiplikátorů, nýbrž elasticit. Korespondence Rameyové s ekonomem Gregory Mankiwem nicméně vedla k dodatečnému vyjádření výsledků v této podobě.)

Na druhé straně manželský pár Christiny a Davida Romerových [3] zkoumá daňové změny a zjišťuje, že daňový multiplikátor je roven zhruba třem: jeden dolar ušetřený poplatníkům na daních zvyšuje HDP o zhruba tři dolary. Tato zjištění jsou nekonzistentní s konvenčním učebnicovým keynesiánským modelem, podle něhož výdajový multiplikátor musí být nutně vyšší než daňový: vyplývá to z čisté aritmetiky modelu [4]).

Gregory Mankiw si klade otázku, jak lze tyto empirické výsledky dát do souladu s Keynesem (připomeňme, že Mankiw je neokeynesiánec.) Podle jedné hypotézy vytváří daňové škrty větší nárůst investiční poptávky. Tento mechanismus může fungovat cestou změny relativních cen směrem, který je příznivý vůči investicím do kapitálu – což je mechanismus, který v učebnicovém Keynesově modelu chybí.

Předpokládejme, že daňové škrty mají podobu snížení sociálního pojištění z mezd (což doporučují Mark Bils a Pete Klenow [5]). Toto snížení daní by snížilo náklady na práci. Pokud práce a kapitál jsou komplementy (což je docela rozumný předpoklad), vzroste poptávka po kapitálových investicích. Zní to jako paradox? Dejme tomu, že k jídlu kupujete chléb a maso. Když zlevní chléb, můžete si dovolit kupovat více masa – to je celá myšlenka. Tudíž – když klesnou náklady na pracovní sílu, podniky si mohou dovolit více investovat do strojů, budov, atd.

Znamená to, že daňové škrty stimulují poptávku nejen cestou zvýšením disponibilních příjmů domácností a tudíž zvýšené soukromé spotřeby (což je učebnicový Keynesův model), ale také pobídkami k větším investičním výdajům. K podobnému výsledku bychom mohli dojít, jestliže daňové škrty obsahují například daňový kredit pro investice.

Gregory Mankiw upozorňuje, že tento převodový kanál daňové fiskální politiky je v souladu s empirickými nálezy (Blanchard a Perotti [6], Mountford a Uhlig [7], Alesina a Ardagna [8], a také Alesina, Ardagna, Perotti a Schiantarelli [9]). Výsledky všech těchto autorů přesvědčují, že není třeba jít za rámec keynesiánského modelu, abychom rozuměli krátkodobým efektům fiskální politiky.

Co radí Mankiw Obamovu ekonomickému týmu? „Nebuďte intelektuálně svázáni učebnicovým Keynesovým modelem. Buďte připraveni uznat, že skutečný svět je mnohem složitější než ten, který je popsán v základním kursu ekonomie. Zejména empirické výzkumy, které nepracují s přísnými předpoklady Keynesovy teorie, ukazují, že snížením daní můžete dostat za méně peněz více muziky (bang for the buck) ve srovnání se zvýšením výdajů.“

Totéž lze poradit české vládě.

přeloženo a mírně upraveno podle blogu N. Gregory Mankiwa

Reference:
[1]http://woodwardhall.wordpress.com/2008/12/11/measuring-the-effect-of-infrastructure-spending-on-gdp/
[2] http://econ.ucsd.edu/~vramey/research/IdentifyingGovt.pdf
[3] http://www.econ.berkeley.edu/~cromer/RomerDraft307.pdf
[4]http://www.leosvitek.com/modules/download_gallery/dlc.php?file=http://www.leosvitek.com/media/download_gallery/11F201-Prednaska_09.ppt
[5] http://gregmankiw.blogspot.com/2008/12/bils-klenow-stimulus-plan.html
[6]http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/003355302320935043?cookieSet=1&journalCode=qjec
[7] http://sfb649.wiwi.hu-berlin.de/papers/pdf/SFB649DP2005-039.pdf
[8] http://www3.interscience.wiley.com/journal/119118992/abstract
[9] http://www.nber.org/digest/jan00/w7207.html