Nikdy jsem nechápal, proč a jak vzniklo klišé o „nejstarší profesi na světě“. Používat toto označení pro prostitutky mi přijde velmi nefér a nespravedlivé vůči poctivému a tradičnímu povolání lovce a sběrače.

Koneckonců, někdo přece musel nejdříve vytvořit nějaké materiální hodnoty, a teprve potom jimi mohl zaplatit služby prodejných žen, ne? To je přece logické – tak jakápak nejstarší profese.

Téma sexu za peníze ovšem není správné zužovat jen na nešťastnice postávající kolem neslavně proslulé dálnice E55 anebo prodávajících svá těla v okolí Václavského náměstí. Nedávno jsem na jednom blogu objevil tento dotaz, který ve zkrácené podobě překládám z angličtiny:

„Co dělám špatně? Jsem krásná (velmi krásná) pětadvacetiletá dívka. Umím se chovat a jsem třída. Hledám manžela, který vydělává aspoň půl miliónu dolarů ročně. V New Yorku to odpovídá střední třídě, takže nemyslím, že mám příliš vysoký cíl. Chodila jsem s podnikateli, kteří mají 200-250 tisíc ročně, ale to mi nestačí, abych se dostala k bytu na Central Park West. Moje známá je vdaná za investičního bankéře a bydlí v Tribeca, a přitom není tak krásná jako já, není ani chytrá. Tak co ona dělá dobře a já špatně? Jak se dostanu na její úroveň?

Zajímá mě POUZE MANŽELSTVÍ. Prosím zdržte se urážek – vyjadřuji se čestně a na rovinu. Většina krásných žen je povrchní, ale já ne. Nehledala bych tento typ mužů, kdybych se jim nemohla rovnat, pokud jde o vzhled, kulturu, rozhled, a vztah k rodině.

Diskusní příspěvek č. 431649184“

Na dotaz nebudu odpovídat, protože to za mě velmi brilantním způsobem udělal už někdo jiný:

„Milá osobo č. 431649184,

splňuji Vaše požadavky, protože vydělávám více než půl miliónu ročně. Když se ale na Vaši nabídku podívám z profesionálního hlediska, jde zkrátka a dobře o mizerný obchod. Proč? Když vynechám zbytečné řeči, nabízíte svůj vzhled výměnou za moje peníze. Fajn. Ale je tu háček. Váš vzhled bude časem vadnout, zatímco moje peníze porostou.

V ekonomickém názvosloví jste aktivum, jehož hodnota je postupně odepisována, zatímco já jsem aktivum přinášející výnosy.

V žargonu Wall Street bychom Vás nazvali obchodní pozicí – nikoli investicí typu koupit a držet. Takže pokud jde o manželství … nedává žádný obchodní smysl Vás koupit, spíše si Vás pronajmout.

Pokud myslíte, že jsem k Vám krutý, řekl bych ještě toto: pokud by mě opustily mé peníze, opustila byste mě také. Takže až Vaše krása uvadne, také já potřebuji mít možnost výstupu z pozice. Smysl tedy dává s Vámi chodit, nikoli si Vás vzít.

Kromě toho jsem se na začátku své kariéry učil o efektivních trzích. Takže se divím, proč dívka tak krásná, inteligentní, vzdělaná a milá jako Vy doposud nebyla schopna najít svého cukrouška. Jste‑li vskutku tak úžasná, jak tvrdíte, je obtížné věřit, že Váš kýžený půlmilión ročně si Vás už nenašel, přinejmenším na zkoušku. (…)

Doufám, že jsem Vám pomohl. V případě Vašeho zájmu o nějaký druh nájmu mi dejte vědět.

Váš přispěvatel č. 432279810“

Nadprůměrně úspěšní muži se stávají terči fiskálně cílevědomých mladých dam, které zajímají čísla. Hlavně ta na výpisu z účtu potenciální oběti. Samozřejmě, že již v dobách lovců a sběračů hrálo roli, jak tučnou kořist muž přinesl. Ženský instinkt dává vysokou váhu schopnosti materiálně se postarat o rodinu. Vzhled muže je vedlejší. Naopak, bříško může být plus, protože nadváha bývala odedávna symbolem prosperity a materiálního zabezpečení. Platilo to u senátorů ve starém Římě a klasické tradice mají svoji váhu. Zvláště u vzdělaných mladých dam s rozhledem.

V některých ženách instinkt hledat materiálně silného manžela hypertrofoval do takové míry, že zastiňuje vše ostatní. Existují mladé dámy, které mají velmi slušně zmapovány platové poměry v různých firmách a na různých pozicích. Své oběti si tipují s profesionální pečlivostí. Vybraní muži mají pocit, že se těší přízni atraktivních slečen kvůli svému doposud bujnému vlasovému porostu, sportovní postavě, schopnosti citovat Shakespeara v originále, a kvůli celé řadě dalších hloupostí, které slečny vůbec nezajímají. Finančně uvědomělá slečna poskytne předmětu svého zájmu veškeré tělesné rozkoše, kterých si žádá. Opět s profesionální důkladností. Občas přidá i některé, o kterých ta workoholická kancelářská krysa zatím jen četla. Chlap je v sedmém nebi.

Ne nadlouho. Blíží se totiž okamžik placení. Ne, kalkulačka v sukních si za služby intimního charakteru neřekne o peníze na dřevo. Namísto toho romanticky hovoří o lásce a ve vhodné chvilce podotkne, že když se dva milují, měli by spolu sdílet vše. Včetně bankovního účtu. Muž poblouzněný endorfiny pochopitelně přitaká… a od tohoto okamžiku má zaděláno na nákladný průšvih.

Pokud je oběť dobře zpracovaná a málo psychicky odolná, schytá si to se vší parádou: svatba, bezpodílové spoluvlastnictví, účet pod kontrolou manželky, a navíc na krku hypotéka mamutích rozměrů spojená s nutností pracovat přesčas. Psychicky odolnější muž je schopen vyhnout se nebezpečí svatby s finanční upírkou, ale v žádném případě neujde materiální újmě. V momentě, kdy prozře, může být lehčí i o jeden či dva roční platy.

Znamená to, že ženy jsou paušálně vypočítavé mrchy? Samozřejmě, že ne. Ostatně i muži mají své neřesti, například bezmeznou ješitnost. Právě ješitové se nejčastěji stávají oběťmi permanentních prostitutek, které zajímá POUZE MANŽELSTVÍ. A dobře jim tak, lepší osud si ani nezaslouží. Muži totiž nejsou v průměru o nic lepší ani o nic horší než ženy. Jak mezi ženami, tak mezi muži lze najít jedince lakomé i velkorysé, klidné i hysterické, upřímné i falešné jako reklama na spotřebitelský úvěr.

Ale to je už problematika dalece přesahující původní téma.

Psáno 5. 10. 2007 pro časopis Finanční magazín. Nehledejte v tom žádné politické podtexty, dokonce ani teď v předvolebním létě.