Ne tak docela. Leccos jsme věděli včas.

Lidové noviny, 20. července 2008:

Česká koruna dosáhla v červenci 2008 nového rekordního kurzu vůči euru ve výši těsně pod 24 Kč/euro. Znamená to meziroční posílení o 18,3 %. Vůči dolaru koruna posílila dokonce o 28,9 %, čímž se stala během uplynulých dvanácti měsíců nejsilnější světovou měnou.

(...) Ani ti z českých ekonomů, kteří byli ohledně koruny vždy optimisté, nečekali takto prudký vzestup. Proč? Možná to někoho překvapí, ale ekonomie nemá žádný obecně uznávaný model či teorii pro vysvětlení vývoje měnových kurzů. (…) Předpovídat kurz koruny na rok dopředu je podobně marné počínání jako hádání, zda napřesrok bude deštivé či slunečné léto. Nevíme to a ani nikdy vědět nebudeme, protože matematické modely pro oba typy předpovědí nejsou prakticky použitelné.

Mezi hrubé, nicméně aspoň vyčíslitelné ekonomické ukazatele patří úroveň cen a mezd. Začátkem devadesátých let byla úroveň českých mezd zhruba na úrovni jedné dvacetiny až desetiny Západu a na tehdy populární víkendové autobusové zájezdy do Benátek se jezdilo zásadně se zásobou řízků a paštik. Úroveň mezd v posledních letech doháníme: průměrná mzda vyjádřená v eurech vzrostla za poslední čtyři roky o více než 70 %, uvádí Vladimír Pikora z analytické společnosti Next Finance. Pikora dodává, že situace exportérů není vážná, nýbrž dokonce katastrofální. „Pokud koruna brzy nezkoriguje, ekonomika zažije prudké zpomalení.“

Úroveň mezd signalizuje, že česká ekonomika úspěšně konverguje k západní úrovni, ovšem situace v podnikové sféře poskytuje mnohem méně optimistický signál. Koneckonců, údaje za první čtvrtletí 2008 ukazují, že příliv zahraničních investic meziročně poklesl o 23 %.

Proč tedy koruna nadále posiluje? Pravděpodobně jde o pokračování důsledků americké hypoteční krize. Ta začala téměř přesně před rokem. V červenci 2007 začali mezinárodní investoři spěšně likvidovat různé rizikové spekulativní pozice a stahovat se na méně rizikové trhy. Mezi ně patří i Česká republika, která má dnes zdravé bankovnictví a kde míra rizikových hypoték je velmi nízká. České banky se soustřeďují hlavně na klasické produkty a nebezpečné inovace jako sekuritizované nástroje na bázi substandardních hypoték se zde nevyskytují. Je zřejmé, že i relativní zaostalost může být někdy k užitku.

(…) Nezapomínejme, že hlavním motorem růstu české ekonomiky je pokračující mohutná úvěrová expanze. Celkový objem úvěrů u českých bank vzrostl v květnu meziročně o 24,5 %. Tempo růstu objemu úvěrů na bydlení mírně zpomaluje, avšak stále dosahuje více než 30 % meziročně. Úvěry na nebytové nemovitosti rostly téměř 35% tempem.

Takovýto sprint je dlouhodobě neudržitelný. Až české úvěrové lokomotivě jednou dojde pára, nastanou problémy. Uvidíme horší čísla zahraničního obchodu, zvýšení doposud rekordně nízké nezaměstnanosti a zřejmě i oslabení koruny. Tyto starosti však zatím vypadají vzdálené. Užívejme si tedy léta, výhod silné koruny a na dovolené si dopřejme i předkrm, dezert a kávu. Na utahování opasků přijde řada až později – podle subjektivního názoru autora tohoto komentáře.

V létě 2008 koruna skutečně přestřelila, a jak správně předpovídal Vladimír Pikora, zaznamenala korekci. Nicméně ekonomika i tak zažila prudké zpomalení: české úvěrové lokomotivě skutečně došla pára. Zpomalení závratného vysoce dvojciferného tempa růstu úvěrů bylo dříve či později nutné – a nebylo zapotřebí nijak zvláště brilantního analytického mozku, abychom mohli toto zpomalení předpovídat.

Největších obrátek dosáhla česká úvěrová lokomotiva v prosinci 2007, kdy objem úvěrů podniků a domácností souhrnně vzrostl o více než 26 procent meziročně. Že takovýto růst je skutečně neudržitelný a že zpomalení úvěrové expanze nebude příjemné, se vskutku dalo snadno předpovídat. Jenomže tyto předpovědi neměly publicitu. A i kdyby měly, laická veřejnost by je nechtěla slyšet.



Foto Pavel Kohout