Požár v Řecku
O Řecku už jsem psal víckrát v nedávné době. Ale teď teprve skutečně začíná jít do tuhého...
Světové finanční trhy jsou nervózní. Euro oslabilo vůči dolaru za poslední měsíc o téměř pět procent. Akciový index Dow Jones Industrial 30 opět spadl pod hranici 10 000 bodů. Klesají i ceny dluhopisů, zejména těch rizikových.
Ve světě se opět šíří obavy z finanční krize. Ta minulá byla způsobena cennými papíry „sestavenými“ z rizikových hypoték v USA. Ta, která možná právě začíná, byla zažehnuta rizikovými státními dluhy. Konkrétně jde o dluhy řecké vlády.
Řecko se v poslední době vyskytuje na prvních stránkách finančního tisku prakticky denně. V nelichotivých souvislostech. Netřeba znovu opakovat finanční hříchy všech minulých řeckých vlád. Stačí jen podotknout, že důvěra investorů vyjádřená rizikovou přirážku na řeckých státních dluhopisech je nyní více otřesena, než byla během vrcholné fáze minulé finanční krize v říjnu 2008.
Nikdo zatím nepředložil skutečně účinný plán, jak situaci řešit. Vláda by při vynaložení veškerého úsilí byla schopna ušetřit několik miliard euro tento rok. Aby se dostala mimo nebezpečí, potřebuje mít volné finance v řádu zhruba padesáti miliard. Riziko platební neschopnosti Řecka tedy není zanedbatelné.
Platební neschopnost by patrně probíhala jinak než například československý státní bankrot v roce 1953. Tehdy vláda vyměnila staré peníze za nové v nepříznivém kursu a o dluzích jednoduše prohlásila, že již více neexistují. Řecko je pod mezinárodním tlakem, takže platební neschopnost by byla jen částečná – byly by prodlouženy doby splatnosti stávajících dluhů a možná snížena i kupónová sazba dluhopisů.
I tak by šlo o velmi destabilizující událost. Musely by totiž být účetně přeceněny dluhopisy ve vlastnictví evropských bank, převážně německých a francouzských. Ve vlastnictví západoevropských subjektů, především bank, jsou řecké dluhopisy v nominální hodnotě kolem 170 miliard euro. Kdyby bylo náhle nutné na ně vytvářet opravné položky, kapitálová přiměřenost mnoha finančních ústavů by mohla dostat těžkou ránu – srovnatelnou s dopadem „toxických aktiv“ z roku 2007. Řecký premiér měl bohužel pravdu, když tvrdil, že finanční krize není jen věcí Řecka, nýbrž celé unie.
Proto se Evropská unie snaží ze všech sil požár lokalizovat. Tedy nedopustit, aby k platební neschopnosti Řecka došlo. To je možné jen tehdy, pokud se podaří obejít zákaz přímého úvěrování členské země Evropskou unií. Není ani jednoduše možné, aby Evropská centrální banka poskytla úvěr řeckým komerčním bankám, které by posléze úvěrovaly řeckou vládu. Důmyslný systém zákazů a překážek zavedlo hned zpočátku fungování eura Německo. Němci chtěli zabránit opakování situace, kdy začátkem 20. let vedly přímé nákupy vládních dluhopisů Říšskou bankou k nechvalně proslulé hyperinflaci.
Vysocí představitelé Evropské komise a ECB tedy v současné době řeší hodně zapeklitý úkol: jak zadotovat dluhy členské země, aby to nevypadalo jako dotace a aby všechny paragrafy byly alespoň formálně naplněny. Při známé tvořivosti evropských úředníků jsou slušné šance, že řešení naleznou. Z hlediska krátkodobé stability systému by to bylo jistě prospěšné. Dlouhodobá životaschopnost řecké ekonomiky (či evropských ekonomik vůbec) je jiné téma.
A ještě veselý ilustrační obrázek z fotografického cyklu "Kostlivci ve skříni":
Světové finanční trhy jsou nervózní. Euro oslabilo vůči dolaru za poslední měsíc o téměř pět procent. Akciový index Dow Jones Industrial 30 opět spadl pod hranici 10 000 bodů. Klesají i ceny dluhopisů, zejména těch rizikových.
Ve světě se opět šíří obavy z finanční krize. Ta minulá byla způsobena cennými papíry „sestavenými“ z rizikových hypoték v USA. Ta, která možná právě začíná, byla zažehnuta rizikovými státními dluhy. Konkrétně jde o dluhy řecké vlády.
Řecko se v poslední době vyskytuje na prvních stránkách finančního tisku prakticky denně. V nelichotivých souvislostech. Netřeba znovu opakovat finanční hříchy všech minulých řeckých vlád. Stačí jen podotknout, že důvěra investorů vyjádřená rizikovou přirážku na řeckých státních dluhopisech je nyní více otřesena, než byla během vrcholné fáze minulé finanční krize v říjnu 2008.
Nikdo zatím nepředložil skutečně účinný plán, jak situaci řešit. Vláda by při vynaložení veškerého úsilí byla schopna ušetřit několik miliard euro tento rok. Aby se dostala mimo nebezpečí, potřebuje mít volné finance v řádu zhruba padesáti miliard. Riziko platební neschopnosti Řecka tedy není zanedbatelné.
Platební neschopnost by patrně probíhala jinak než například československý státní bankrot v roce 1953. Tehdy vláda vyměnila staré peníze za nové v nepříznivém kursu a o dluzích jednoduše prohlásila, že již více neexistují. Řecko je pod mezinárodním tlakem, takže platební neschopnost by byla jen částečná – byly by prodlouženy doby splatnosti stávajících dluhů a možná snížena i kupónová sazba dluhopisů.
I tak by šlo o velmi destabilizující událost. Musely by totiž být účetně přeceněny dluhopisy ve vlastnictví evropských bank, převážně německých a francouzských. Ve vlastnictví západoevropských subjektů, především bank, jsou řecké dluhopisy v nominální hodnotě kolem 170 miliard euro. Kdyby bylo náhle nutné na ně vytvářet opravné položky, kapitálová přiměřenost mnoha finančních ústavů by mohla dostat těžkou ránu – srovnatelnou s dopadem „toxických aktiv“ z roku 2007. Řecký premiér měl bohužel pravdu, když tvrdil, že finanční krize není jen věcí Řecka, nýbrž celé unie.
Proto se Evropská unie snaží ze všech sil požár lokalizovat. Tedy nedopustit, aby k platební neschopnosti Řecka došlo. To je možné jen tehdy, pokud se podaří obejít zákaz přímého úvěrování členské země Evropskou unií. Není ani jednoduše možné, aby Evropská centrální banka poskytla úvěr řeckým komerčním bankám, které by posléze úvěrovaly řeckou vládu. Důmyslný systém zákazů a překážek zavedlo hned zpočátku fungování eura Německo. Němci chtěli zabránit opakování situace, kdy začátkem 20. let vedly přímé nákupy vládních dluhopisů Říšskou bankou k nechvalně proslulé hyperinflaci.
Vysocí představitelé Evropské komise a ECB tedy v současné době řeší hodně zapeklitý úkol: jak zadotovat dluhy členské země, aby to nevypadalo jako dotace a aby všechny paragrafy byly alespoň formálně naplněny. Při známé tvořivosti evropských úředníků jsou slušné šance, že řešení naleznou. Z hlediska krátkodobé stability systému by to bylo jistě prospěšné. Dlouhodobá životaschopnost řecké ekonomiky (či evropských ekonomik vůbec) je jiné téma.
A ještě veselý ilustrační obrázek z fotografického cyklu "Kostlivci ve skříni":
euro