Asi by nezavřeli hranice a nezačali masově zatýkat. Přesto by byli nebezpeční.

Někteří poněkud lehkomyslněji založení politologové občas tvrdí, jaký to byl v roce 1981 od francouzského prezidenta Mitteranda geniální nápad přizvat komunisty do vlády. Zkompromitovali se, ztratili přitažlivost a voličské preference. Na hodně dlouhou dobu.

Když je řečeno A, je třeba říci i B. Francouzští komunisté se zkompromitovali, ale bylo to hodně drahé. Během své vlády energicky utráceli, znárodňovali, zvyšovali minimální mzdy, přidávali dovolenou a snižovali pracovní dobu, zdaňovali bohaté („daň ze solidarity“) a posilovali práva pracujících. Přesně tak, jak se od komunistů očekává.

Toto vše pochopitelně muselo skončit ekonomickým fiaskem. A také skončilo. Za vlády socialistů a komunistů vzrostla nezaměstnanost a státní dluh. Frank naopak klesl díky třem devalvacím během krátké doby. Bohatí se zčásti přesunuli do Švýcarska, Lucemburska nebo Británie.

Co však bylo horšího, špatná hospodářská politika nastartovaná radikálně levicovou vládou měla následky. Výdajový program vlády, je-li nastartován, se pak těžko ruší. Postátněné podniky ztrácejí konkurenceschopnost a později je třeba je složitě privatizovat. Vymoženosti pro pracující, pokud jsou přehnané, vedou k tomu, že zaměstnavatelé raději nezaměstnávají. Na následky katastrofálního vládnutí komunistů doplácí Francie dodnes. (A to šlo o pouhé tři roky!!!)



Otázka tedy zní: jsme my, Češi, opravdu tak neskonale retardovaní, abychom si museli ještě jednou pálit ruku o stále stejná kamna?!

Někteří politologové myslí, že to není problém. Možná není, pokud člověk abstrahuje od takových přízemních detailů jako je zaměstnanost, daně, stabilita měny a podobné nepodstatné triviality, se kterými my ekonomové neustále prudíme.

A nebojme se komunistů. Bojme se lidské hlouposti.