Přemluv bábu, přemluv Kohouta
Kolega Aleš Müller polemizuje s mým názorem na volby. Dobrá. Svůj názor na jejich bojkot jsem lehce pozměnil.
Nabízím návod, jak co nejlépe využít volební lístek. Především ale konstatuji, že za tvrzením „kdo volí lumpy, sám se stává lumpem“ si stojím. Menší zlo je stále zlo. Kompromis s lumpárnou není kompromis, je to prohra. A protože v modré obálce jsem nenalezl jedinou kandidátku, která by byla prokazatelně 100% čistá, prostě nemůžu jít volit. Je mi líto. Zde stojím a nemohu jinak.
To ale neznamená, že volební lístek své dříve oblíbené strany zahodím. Pošlu jej předsedovi s tímto textem:
Vážený pane předsedo,
rád bych Vaši stranu opět volil, ale nemůžu. Na druhém místě pražské kandidátky figuruje Mr. Opencard, a toho prostě volit nebudu. Zdali mi dotyčný opravdu tak nepřekonatelně vadí? Ano. Vadí. Hodně. A není bohužel sám. Takže pro letošní volby sbohem a snad někdy na shledanou.
S pozdravem...
Možná si řeknete, že je to hloupost. Co zmůže jeden vrácený hlas? Málo, máte pravdu. Ale když jich bude aspoň sto, vyvolají pozornost. Když jich bude tisíc, vyvolají velkou pozornost. A když bude stranický sekretariát zavalen desítkami tisíc vrácených hlasů, to si pište, že se něco stane!
Váš hlas tak bude mít mnohem větší sílu než řádně vhozený do urny.
Pokud vás více než Mr. Opencard děsí svérázné národohospodářské vize sebevědomého Ředitele zeměkoule, můžete poslat do Hybernské příslušný volební lístek například s tímto textem:
Vaše vysokoblahorodí,
když jste coby premiér držel vládní zodpovědnost – termín, který máte tak rád – pletla si Vaše strana státní rozpočet se stranickou pokladničkou. Vaše pojetí zodpovědnosti připomíná Balkán. Podotýkám, že rozpočtový deficit v období šestiprocentního hospodářského růstu v roce 2006 byla ohavnost podle všech měřítek, Keynes by se v hrobě obracel. Zřejmě máte rád Řecko, ale vážně, kdo myslíte, že to nakonec zaplatí?
Με τις καλύτερες ευχές μας...
A jistě poznáte, komu může být určen tento vzkaz:
Dámy a pánové,
dlouhou a bohatou historii Vaší strany lze stručně shrnout v jazyce Vašeho živočišného druhu: Sssss, ssssss, sssssssssss, [dvojí kmitnutí rozeklaného jazýčku] ssssssss, ssss, sssssss. Prosím, odplazte se konečně pod pět procent.
Ssssss pozdravem...
Podobné vzkazy lze napsat prakticky všem stranám. Včetně těch „nových“, které také mají ve skříních plno starých kostlivců. Komunistům psát netřeba, stačí schematický obrázek šibenice.
Samozřejmě, že lístek je nutno vrátit řádně vyplacenou zásilkou a vzkaz je nutno podepsat plným jménem. Nejsme přece nějací zbabělí anonymové, že ne?
Tím končím téma volby a více se k němu nevrátím.
Nabízím návod, jak co nejlépe využít volební lístek. Především ale konstatuji, že za tvrzením „kdo volí lumpy, sám se stává lumpem“ si stojím. Menší zlo je stále zlo. Kompromis s lumpárnou není kompromis, je to prohra. A protože v modré obálce jsem nenalezl jedinou kandidátku, která by byla prokazatelně 100% čistá, prostě nemůžu jít volit. Je mi líto. Zde stojím a nemohu jinak.
To ale neznamená, že volební lístek své dříve oblíbené strany zahodím. Pošlu jej předsedovi s tímto textem:
Vážený pane předsedo,
rád bych Vaši stranu opět volil, ale nemůžu. Na druhém místě pražské kandidátky figuruje Mr. Opencard, a toho prostě volit nebudu. Zdali mi dotyčný opravdu tak nepřekonatelně vadí? Ano. Vadí. Hodně. A není bohužel sám. Takže pro letošní volby sbohem a snad někdy na shledanou.
S pozdravem...
Možná si řeknete, že je to hloupost. Co zmůže jeden vrácený hlas? Málo, máte pravdu. Ale když jich bude aspoň sto, vyvolají pozornost. Když jich bude tisíc, vyvolají velkou pozornost. A když bude stranický sekretariát zavalen desítkami tisíc vrácených hlasů, to si pište, že se něco stane!
Váš hlas tak bude mít mnohem větší sílu než řádně vhozený do urny.
Pokud vás více než Mr. Opencard děsí svérázné národohospodářské vize sebevědomého Ředitele zeměkoule, můžete poslat do Hybernské příslušný volební lístek například s tímto textem:
Vaše vysokoblahorodí,
když jste coby premiér držel vládní zodpovědnost – termín, který máte tak rád – pletla si Vaše strana státní rozpočet se stranickou pokladničkou. Vaše pojetí zodpovědnosti připomíná Balkán. Podotýkám, že rozpočtový deficit v období šestiprocentního hospodářského růstu v roce 2006 byla ohavnost podle všech měřítek, Keynes by se v hrobě obracel. Zřejmě máte rád Řecko, ale vážně, kdo myslíte, že to nakonec zaplatí?
Με τις καλύτερες ευχές μας...
A jistě poznáte, komu může být určen tento vzkaz:
Dámy a pánové,
dlouhou a bohatou historii Vaší strany lze stručně shrnout v jazyce Vašeho živočišného druhu: Sssss, ssssss, sssssssssss, [dvojí kmitnutí rozeklaného jazýčku] ssssssss, ssss, sssssss. Prosím, odplazte se konečně pod pět procent.
Ssssss pozdravem...
Podobné vzkazy lze napsat prakticky všem stranám. Včetně těch „nových“, které také mají ve skříních plno starých kostlivců. Komunistům psát netřeba, stačí schematický obrázek šibenice.
Samozřejmě, že lístek je nutno vrátit řádně vyplacenou zásilkou a vzkaz je nutno podepsat plným jménem. Nejsme přece nějací zbabělí anonymové, že ne?
Tím končím téma volby a více se k němu nevrátím.