Keltský tygr je nejzadluženější zemí Evropy. Ještě zadluženější než Řecko. Jak se to stalo?

Z kdysi chudé země se během 80. a 90. let stala respektovaná ekonomika. Irové zachytili trend informačních technologií. Snížení daní v 80. letech nastartovalo hospodářský růst. Inteligentní nastavení podmínek pro podnikání vytvořilo z Dublinu další finanční centrum Evropy se specializací na kolektivní investování.

Irsko dokázalo téměř zázrak při snižování veřejného dluhu. V roce 1986 činil dluh neuvěřitelných 122 procent hrubého domácího produktu. V roce 2005 již jen pouhých 28 % HDP. V roce 2009 ovšem dluh vyskočil na 69 % HDP. Prognózy na rok 2012 se pohybují od 85 do 140 procent hrubého domácího produktu! Proč?

Příčinou je vývoj objemu bankovních úvěrů. Po roce 2000 byl irský hospodářský růst tažen investicemi do nemovitostí. Nastal gigantický boom. Profesor Morgan Kelly z University College v Dublinu uvádí, že ceny bytů vzrostly ze zhruba čtyřnásobku roční mzdy v průmyslu v roce 1995 na 10 až 17-násobek v roce 2007. Tehdy irská realitní bublina vyvrcholila. Ceny poté v roce 2009 poklesly na 8 až 11-násobek průměrné roční mzdy. Pokles bude patrně pokračovat, protože šestina bytových jednotek je prázdných, uvádí Kelly.

Nadměrná úvěrová expanze v sektoru developmentu a hypoték udělala z Irska nejzadluženější zemi Evropy. Objem úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem činil v roce 2008 asi 210 procent HDP. Nyní je to možná více, protože ekonomika zaznamenala v roce 2009 propad ve výši 17 procent oproti roku 2007. Pro srovnání, německé podniky a domácnosti dluží bankám něco přes 90 procent HDP, italské, řecké a finské shodně kolem 80 % HDP.

Na rozdíl od Řecka jde v Irsku o úvěry v soukromé sféře, což je ještě horší. Vláda, která se do problémů dostane kvůli vlastní rozmařilosti, může škrtat v rozpočtu, je-li k tomu donucena. Lidé sice zpočátku hartusí, ale škrty nakonec vedou ke zlepšení. Pokud ovšem banky musejí škrtat v hodnotách poskytnutých úvěrů na aktivní straně svých účetních bilancí, nastává problém. Plošné zhoršení kapitálové přiměřenosti zavání bankovní krizí. A ta hrozí zhroucením celého hospodářství. Bankovní krize je tak velká hrozba, že žádná vláda dlouho neváhá a přispěchá na pomoc.

Zesilovač hospodářského cyklu
Z makroekonomického hlediska vždy za každou bankovní krizí vězí špatná, příliš uvolněná měnová politika. Bez nadbytku peněz a nepřiměřeně nízkých úrokových sazeb nemůže bankovní krize vzniknout. Ve Spojených státech byla příčinou hypotéční krize volná politika Federálního rezervního systému, kterou jeho tehdejší šéf Alan Greenspan prosazoval jako odpověď na krizi dot.com, události 11. 9. 2001, válku v Iráku a další pohromy, které během posledních deseti let Ameriku postihly.

V Evropě byla příčina nadměrné měnové expanze jiná. Irsko, jak známo, přijalo euro. Euro nebylo donedávna ničím jiným než německou markou v jiném balení. Úrokové sazby byly nastaveny na úroveň německé ekonomiky s vysokou mírou kapitalizace a relativně nízkým růstem. Ovšem v Irsku způsobilo euro pravý ohňostroj. Nejen v Irsku: k podobnému explozivnímu úvěrovému efektu došlo i v zemích „nalinkovaných“ na euro: Estonsko, Litva a hlavně Lotyšsko.

V příznivých dobách irská ekonomika rostla spektakulárním tempem. Naopak nyní padá jako kámen, přičemž bankovní krize zdaleka nekončí. Euro zafungovalo jako nejmohutnější zesilovač hospodářského cyklu, který kdy lidstvo vymyslelo.

Více o Irsku zde.