Sociální demokraté odkládali složité léčení své nemoci nezdravě dlouho, až choroba přešla do chronického stádia. Její projevy jsou, pravda, momentálně za cenu velkých bolestí a ztrát potlačeny, ale kdykoli mohou propuknout znovu a silněji. A s hlubšími dopady. Při posledním záchvatu většině představitelů ČSSD uniklo, že se spontánní překreslování stranické mapy odehrává metodou o nich, bez nich. Takže napříště se jim už nemusí povést zachránit ani dnešní hubený výsledek (a rozhodně je konec s tučnými volebními zisky). Inspirace mají habaděj a příklady táhnou…

Když jsem před volbami viděl agitační panely ODS, hodně mě zaujaly. Některé hlásaly takové absurdity, až mě napadlo, zda do občanské demokracie nevstoupil duch nebožky Unie svobody.

Když šla tahle partaj politickou vodou neomylně dolů a byla až téměř u samého dna, od něhož se nešlo odrazit, vyrazila si umírající dáma naposled z kopýtka. Cpala peníze do předvolebních videoklipů, jež působily možná psychedelicky, ale nikoli přesvědčivě. A jistě ne coby projev zdravého rozumu. Stranická kasa však pravděpodobně odtékala tam, kam měla…

I na účet Občanské demokratické strany je snadné být jízlivý. Z jejích billboardů zmizely poslední stíny topolánkovských deklamovánek, že „střední třída má předplaceno“. Místo nich malý modrý ptáček cvrlikal starostlivou píseň. K onomu tvrdému jádru a měkkému obalu se linuly falešné tóny: „Střední třído, braň se!“

Jak marná byla tíseň zadavatelů, že cílovou skupinu vábnička mine, že jí neuposlechne. Nebylo se ale čeho bát, střední třída poslechla na slovo. Bránila se a bez dlouhých tlachů téměř „vyakčnila“ občanské demokraty ze Sněmovny. Hotová noc dlouhých nožů!

Nalomila se tím opora omšelého chrámu českého polistopadového stranictví. Pilíř prohnilý, ale přesto pilíř. Závažné varování přistálo i v hnízdě jeho protiváhy, v Lidovém domě. Zatíženého totožným dědictvím, s nímž se od Klausova odchodu bezúspěšně potýká také „modrá parta“. Otcovským hříchem.


Glosu zveřejnil deník E15