Cena Arnošta Lustiga je již desetiletým projektem, který začal skromně a bez větších ambicí, lidsky a autenticky. Arnošt Lustig zemřel 26. 2. 2011. Všichni jsme smrtelní, Arnošt byl dlouhodobě nemocný a smutnou zprávu jsme očekávali. Přesto nás jeho smrt velmi zasáhla. Byla to citelná ztráta jak pro nejbližší přátele, tak pro celé společenské klima, na jehož utváření se Arnošt podílel.

Při vzpomínkách na Arnošta se nám vybaví laskavý pohled v jeho očích, jak byl vždy bezvadně oblečen se šátkem uvázaným kolem krku, jak se od srdce smál a veškeré těžkosti překonával díky moudrému židovskému humoru. Založení ceny Arnošta Lustiga bylo spontánním činem a proběhlo na Valné hromadě Česko-izraelské smíšené obchodní komory v roce 2012. Původně jsme zamýšleli cenu předávat nejbližším spolupracovníkům naší komory, těm, kteří se zasloužili o česko-izraelské vztahy či byli nějakým způsobem výjimeční.

Když jsem začal projednávat organizační stránku udělování ceny, včetně získávání širší podpory a shánění financí na její zajištění, zjistil jsem, že nejde jen o vzpomínku na Arnošta jako takovou. Při mnohých diskusích jsem pocítil potřebu a touhu mnoha lidí nejen vzpomenout na Arnošta, ale zastavit čas v určitém bodě, kdy se ptáme, co má v našem životě smysl, proč žijeme, jaké jsou správné hodnoty a co znamená prožít život naplno či být pro ostatní užitečný. Ukázalo se, že Lustigův odkaz, který je v první řadě reprezentován bohatým literárním dílem, protože Arnošt byl mistrem literatury a významným českým spisovatelem 20. století, je ještě možné rozšířit o hodnotové kvarteto – odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Na konkrétním pojmenování hodnot má velkou zásluhu Šárka Stegbauerová, tehdejší ředitelka Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Tyto čtyři zásadní hodnoty, symbolizující Arnoštův odkaz, je vhodné si nadále připomínat, hledat hrdiny, kteří je ztělesňují a povzbudit tak český národ ke vnímání, že mezi námi žijí neobyčejní lidé.
Rád bych se zastavil u Lustigovy lidskosti jako takové. Lustig nebyl ztělesněním ideálu. Vznik ceny dokonce tehdy vyvolal polemiku o tom, zda si Arnošt vůbec cenu v tomto pojetí zaslouží. Lustig miloval ženy a během svého života dosti podstatně měnil své politické názory. Pravověrní kazatelé, kteří mají vždycky pravdu a jejich životy jsou bez poskvrnky, se ptali, jak je toto možné. Právě proto. Chtěli jsme ukázat, že Lustig byl hrdina a zároveň byl člověk. Nebyl bůh. Lživé předstírání jakýchsi bohů nebo idolů, které je následováno jejich demaskováním v momentě, kdy se nehodí, doprovázené bořením soch, jsme chtěli relativizovat a svým způsobem zesměšnit. Lustig si v mládí nemyslel, že se stane jednou hrdinou. Nepředpokládal, jak bohatý, pestrý a užitečný život prožije. Cena Arnošta Lustiga není cenou modly a abstraktních hodnot. Je to cena velkých hodnot, které jsou vetknuty do skutečného lidského osudu. Toto je dalším poselstvím ceny Arnošta Lustiga.

Vyhledávání laureátů je v kompetenci prestižního Výboru Ceny Arnošta Lustiga, který pracuje v původním složení, pouze s malými personálními obměnami z důvodu odchodu členů z tohoto světa. Jednání Výboru bych si přál ostatním zprostředkovat, což zůstává v rovině nesplněných přání. Jednání Výboru osobně považuji za jakýsi svátek kultury demokracie. Svátek respektu k názoru druhých. Dbali jsme na to, aby Výbor představoval pestrost názorů. Ve Výboru jsou zastoupeni ženy i muži, věkově starší i mladší, lidé z různých politických názorových proudů a lidé s odlišnými osudy. Diskuse, které probíhají, jsou často konfliktní, ale kultivované. Nakonec se Výbor vždy na laureátovi shodne jednomyslně. Cena Arnošta Lustigovi má tedy i významný sjednocující charakter. V době, kdy je svět rozdělený stejně jako naše společnost, v době, kdy probíhá válka a rozpory zasahují do našich každodenních životů, tak se jednota stává velkou hodnotou. Nejedná se o hodnotu nadiktovanou, ale o hodnotu uvědomělou. Všichni máme zájem na prosperitě této země, na budoucnosti našich dětí, na tom, aby zde vládla demokracie, abychom žili v právním státě a ve společnosti, ve které každý dostane šanci. Tyto hodnoty jsou podstatné a spojují jádro našeho idealismu. Jak toho dosáhnout, s kým se spojit či co pro to můžeme udělat, to už je věcí diskuse. Diskuse ale není boj.

Během deseti let Ceny Arnošta Lustiga se prokázalo, že hodnoty spojené s jejím udílením získávají na významu. Cena byla udělena významným osobnostem, účastníkům bojů za 2. světové války (Bedřich Utitz či Paul Rausnitz), účastníkům protikomunistického odboje (Jiří Stránský), či účastníkům událostí v roce 1968 (Kamila Moučková), členům Charty 77 (Dana Němcová, Václav Malý) či účastníkovi zahraničních misí v Kosovu a v Afghánistánu (Karel Řehka). Může se zdát, že v dobách, kdy jsme měli žijící hrdiny, kteří prošli druhou světovou válkou, vrátili se a významně se zasloužili o rozvoj naší země, bylo hledání laureátů snadnější. Váleční hrdinové nás již opouští. Jak lze definovat ony čtyři heroické hodnoty v naší moderní době, která byla dlouhou dobu mírová, bezkonfliktní a možná pro heroické výkony nudná? Takováto doba končí. Přichází doba, kdy budou všechny hodnoty opět prověřovány. V Česko-izraelské smíšené obchodní komoře, která je zřizovatelem ceny, jsme přesvědčeni, že mimořádní hrdinové mezi námi žijí dál. Jejich hrdinství v podobě odvahy a statečnosti, lidskosti a spravedlnosti se ukazuje jiným způsobem než v rámci válečného existenciálního střetu. Dle novodobé definice hrdinství Výbor ocenil Petra Sýkoru či Pavla Pafka.

Do dalších 10 let přeji Ceně Arnošta Lustiga, aby nadále zůstala pomyslným reflektorem, který vyhledává a osvětluje naší společnosti významné jedince a významné hodnoty, které nás táhnou kupředu a jsou důvodem, proč na sebe můžeme být hrdí. Těší mě, že máme osobnosti, které si zaslouží nejen samotné ocenění, ale zároveň dokážou mít co říct k aktuálnímu stavu společnosti a současným problémům.

(tento text vyšel v rámci komentářů také na Reflex.cz)