Intenzivní mezinárodní spolupráce, ochota zkoušet nové a nebát se nových témat
Již mnohokrát zaznělo, že současná krize znamená i příležitost. Je potřeba ovšem zkoušet nové přístupy a nebát se experimentovat a zdravě riskovat. Slavný Einsteinův výrok tvrdí, že definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.
Jaké přístupy nám tedy pomohou dostat se z krize? Na prvním místě zmíním internacionalizaci. Je potřeba zapojit daleko více zahraničních expertů do různých poradních týmů. Pokud se podíváme na české úspěchy v kultuře nebo ve vědě, tak patříme mezi významné a velké národy. Například ve Francii je běžné, že mezi zahraničními poradci vlády se najdou experti nejen ze sousední Velké Británie, ale například i ze vzdálené Indie. Bez zahraničního vhledu nejsme schopni mít odstup, chybí nám introspekce ve smyslu upřímného, nikoliv však sebemrskačského pohledu na nás samotné. Pseudointelektuální diskuse o tom, jak jsme jako národ špatní a opakovaně jsme selhali, nás kupředu neposunou. Jsem rád, že se během současné krize na Ukrajině ukazuje, že Češi jsou schopni být velmi aktivními a štědrými dárci a poskytovateli efektivní rozvojové politiky a že čeští politici dokážou realizovat odvážné kroky.
Opakovaně tvrdím, že Česká republika má světu co nabídnout. Právě ve spolupráci s Izraelem se ukazuje, jak nás Izraelci vnímají jako rovnocenné partnery, od kterých se rovněž mohou učit. Je však naše školství včetně vysokých škol schopné připravovat studenty na hledání odpovědí na zásadní témata? Někdy mám dojem, že je spíše cílem připravit další generace na práci v továrnách na základě potřeb definovaných byvším c. a k. školstvím.
Druhým bodem je schopnost spolupráce. Velké světové osobnosti a špičkoví experti dosahují svých úspěchů na základě jak mezinárodní, tak mezioborové spolupráce. V Izraeli se setkáte s úspěšným CEO, který zároveň přednáší na univerzitě a jako expert think-tanku se podílí na činnosti poradního týmu vlády. Všechny činnosti probíhají zároveň a doplňují jedna druhou. Kolik takových špičkových expertů, kteří spolupracují napříč sférami, máme u nás? A kolika dalšími podobnými experty se obklopili, aby vytvořili funkční ekosystém? Pojďme začít formovat fungující spolupracující řetězce, které budou efektivně multiplikovat znalosti a dovednosti jednotlivců.
A třetím zásadním bodem pro úspěšné vykročení z krize je zarámování zásadních témat. Světové špičkové think-tanky se zaobírají velkými tématy jako resilience, globalizace či digitalizace. Český přístup, často zúžený na hledání konkrétních řešení, jako např. Průmysl 4.0, AI nebo řešení problematiky sucha, může být v takto úzkém definování kontraproduktivní, protože neumožní již v úvodu zmíněný komplexní pohled na definování problému a snahu najít netradiční řešení. Přestaňme oddělovat vědy společenské a exaktní. Budoucnost je ve spolupráci a důrazu na mezioborový přístup.
Nečekejme, s jakými kroky přijde vláda. Právě doba krize přináší unikátní příležitost pro profesní či expertní organizace přinášet nové podněty a návrhy na řešení. Jde jen o to, nebát se a obklopit se kvalitními lidmi.
Jaké přístupy nám tedy pomohou dostat se z krize? Na prvním místě zmíním internacionalizaci. Je potřeba zapojit daleko více zahraničních expertů do různých poradních týmů. Pokud se podíváme na české úspěchy v kultuře nebo ve vědě, tak patříme mezi významné a velké národy. Například ve Francii je běžné, že mezi zahraničními poradci vlády se najdou experti nejen ze sousední Velké Británie, ale například i ze vzdálené Indie. Bez zahraničního vhledu nejsme schopni mít odstup, chybí nám introspekce ve smyslu upřímného, nikoliv však sebemrskačského pohledu na nás samotné. Pseudointelektuální diskuse o tom, jak jsme jako národ špatní a opakovaně jsme selhali, nás kupředu neposunou. Jsem rád, že se během současné krize na Ukrajině ukazuje, že Češi jsou schopni být velmi aktivními a štědrými dárci a poskytovateli efektivní rozvojové politiky a že čeští politici dokážou realizovat odvážné kroky.
Opakovaně tvrdím, že Česká republika má světu co nabídnout. Právě ve spolupráci s Izraelem se ukazuje, jak nás Izraelci vnímají jako rovnocenné partnery, od kterých se rovněž mohou učit. Je však naše školství včetně vysokých škol schopné připravovat studenty na hledání odpovědí na zásadní témata? Někdy mám dojem, že je spíše cílem připravit další generace na práci v továrnách na základě potřeb definovaných byvším c. a k. školstvím.
Druhým bodem je schopnost spolupráce. Velké světové osobnosti a špičkoví experti dosahují svých úspěchů na základě jak mezinárodní, tak mezioborové spolupráce. V Izraeli se setkáte s úspěšným CEO, který zároveň přednáší na univerzitě a jako expert think-tanku se podílí na činnosti poradního týmu vlády. Všechny činnosti probíhají zároveň a doplňují jedna druhou. Kolik takových špičkových expertů, kteří spolupracují napříč sférami, máme u nás? A kolika dalšími podobnými experty se obklopili, aby vytvořili funkční ekosystém? Pojďme začít formovat fungující spolupracující řetězce, které budou efektivně multiplikovat znalosti a dovednosti jednotlivců.
A třetím zásadním bodem pro úspěšné vykročení z krize je zarámování zásadních témat. Světové špičkové think-tanky se zaobírají velkými tématy jako resilience, globalizace či digitalizace. Český přístup, často zúžený na hledání konkrétních řešení, jako např. Průmysl 4.0, AI nebo řešení problematiky sucha, může být v takto úzkém definování kontraproduktivní, protože neumožní již v úvodu zmíněný komplexní pohled na definování problému a snahu najít netradiční řešení. Přestaňme oddělovat vědy společenské a exaktní. Budoucnost je ve spolupráci a důrazu na mezioborový přístup.
Nečekejme, s jakými kroky přijde vláda. Právě doba krize přináší unikátní příležitost pro profesní či expertní organizace přinášet nové podněty a návrhy na řešení. Jde jen o to, nebát se a obklopit se kvalitními lidmi.