Restituce církevního majetku rozdělují národa, názor na ně vyjadřuje snad každý. O poslanecké sněmovně to platí také, jenže ta má máslo na hlavě: i ústavní soud jí vytkl, že její dvacetiletá nečinnost v této záležitosti je protiústavní (viz příslušný nález).

Tím křiklavější je názor poslance Chaloupky (VV), zveřejněný na webu lidovky.cz, že ten, kdo zvedne ruce pro církevní restituce, patří do kriminálu. Nechci řešit, zda jde o populismus véčkaře, jehož strana se již nějakou dobu nalézá v politické agónii, či jeho osobní přesvědčení. Hlavní problém tohoto výroku vidím v tom, že poslanec nabádá k neuposlechnutí ústavního soudu. Nálezy ústavního soudu jsou totiž závazné pro všechny, včetně (a především) parlamentu a členů, včetně pana Chaloupky. Tato skutečnost se odvozuje od čl. 89 odst. 2 Ústavy, kde se praví: „Vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby." Pan poslanec Chaloupka ale říká, že ten, kdo uposlechne Ústavní soud v tom, že nečinnost ve věci církevních restitucí je protiústavní, je kriminálník.

Připomeňme, že první věta poslanecké přísahy podle čl. 23, odst. 3 Ústavy zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony.“ Poslanec Chaloupka nejenže zjevně porušuje ústavu a svůj slib, když se zjevně odmítá podřídit Ústavnímu soudu, nejenže nabádá k jeho neuposlechnutí další poslance, ale dokonce se snaží rozvrátit poslední zbytky českého právního vědomí. Měl by být okamžitě zbaven poslaneckého mandátu; doufám naivně, že příslušné orgány sněmovny budou neprodleně konat. To poslední, co v naší zpustošené právní a politické kultuře totiž můžeme potřebovat, je podvracení poslední instance ochrany základních práv obyčejných lidí – podvracení Ústavního soudu.

Pavel Svoboda
místopředseda KDU-ČSL