Již podruhé jsme měli možnost rozhodovat o 22 z 736 místech europoslanců, jejichž rozhodnutí podstatně ovlivňují cca 80% zákonů, jež se u nás přijímají. Rozhodovali jsme o těch, kdo budou rozhodovat o tom, zda se k nám bude dovážet padělané škodlivé zboží z Číny, za jakých podmínek budeme moci cestovat či pracovat jinde v Evropě, zda si budeme i nadále moci koupit v Řecku stejné auto o 30 % levněji než u nás, ale se zárukou platnou i u nás, ale i tom, zda budeme kupovat nekvalitní a drahé banány ze zemí spřátelených s Francií, anebo lepší a levnější tzv. dolarové banány z jiných částí světa. Pro sofistikované čtenáře: i dostupnost geneticky modifikovaných potravin se bude v europarlamentu řešit v příštích pěti letech.

Účast byla v průměru 43%, v Česku pak 29%. Čím nižší účast, tím větší váha těch voličů, jež k volbám přišli. Proč většina voličů nepřišla, to je téma pro sociologickou studii. Nejsilnější frakcí v EP s velkým odstupem zůstávají evropští lidovci, jejichž jedinou českou součástí po oznámeném odchodu ODS z této frakce bude nejmenší z úspěšných stran – čeští lidovci.

Ti voliči, kteří k volbám přišli, se pak stali obětí podivné kampaně. Témata vztahující se k evropské integraci u dvou velkých stran - „Řešení místo strašení“ anebo „Zabraňte návratu ODS“ či „Už žádné kšefty s důchody“ měla v očích těch voličů, jež alespoň jednou použijí volební mozkový závit, tyto strany nutně diskvalifikovat: jde o hesla, jež nemají s evropskou politikou nic společného. Ale nediskvalifikovala. Velké strany tentokrát již zcela otevřeně vzkázaly voličům: jste hlupáci, dáte nám svůj hlas, ať už vám nabulíkujeme cokoliv. Nezájem o volební témata ale není nic nového, vždyť krajské volby vyhrála ČSSD tématem třicetikorunového poplatků, tématem, jež s krajskou politikou nemá vůbec nic společného – jde o celostátní zákon.

Pojďme si to tedy shrnout: náš vlastní osud je nám lhostejný. Většina z nás nešla k volbám, přenechala rozhodnutí menšině. A tato menšina se zase ve své většině nezajímala o to, co v té Evropě pro ni chtějí kandidáti udělat: strašení, kšefty s důchody ani návrat ODS se totiž v Evropském parlamentu neprojednávají. Takže se ptám: jak budou tito voliči za pět let vyhodnocovat, co pro ně jejich europoslanci udělali? Asi podle předpovědi počasí. A to už vůbec neuvažuji o tom, že by voliči po minulých europoslancích chtěli účet za jejich dosavadní působení – seznam toho, co udělali. Jinými slovy: my, voliči jsme se nechali vtáhnout do hry politických stran - útoku na emoce - namísto toho, abychom jim vystavili volební účet podle toho, co v tom Evropském parlamentu opravdu chtějí prosazovat a co prosadily. Nenadávejme proto na politické strany , ale jen sami sobě: mohli jsme stranám říci, co si představujeme pod správou věcí veřejných, ale nám je milejší řešení místo strašení či nenávrat ODS.

Jaký závěr si z toho všeho mohu vyvodit já pro sebe? Napadlo mě heslo, které by se dalo při „citlivosti“ voličů k volebním tématům příště použít: důchody budou levnější. Že je to nesmysl? No a? Jaký je v tom rozdíl oproti heslům velkých stran pro letošní eurovolby?