Prezident se zmýlil: nejmenoval do funkce ministryně obrany dívenku, ale sebevědomou šelmu, která nemá problém rozhodovat a vládnout. Personální čistka na ministerstvu obrany má ale více rozměrů, než jaké zděšení nad odvoláním čtyřhvězdičkového generála z postu prvního náměstka zatím nabídlo.

Zaprvé, kdyby nešlo o národní bezpečnost, řekl bych, že výměna nejbližších spolupracovníků při změně ministra je naprosto běžná a marně bychom hledali ministra, který by ponechal ve funkcích ty lidi, kterým musí důvěřovat, na nichž fakticky závisí jeho další kariéra, zejména za situace, když střídá ministra z jiné strany, strany prorostlé kmotry. Sám bych nejednal jinak – kdyby nešlo o generála Picka, kterého osobně znám a osobně si ho velice považuji.
Zadruhé, ministryně Peake ukázala svoji schopnost vládnout způsobem, odpovídajícím nejděsivějším tradicím Věcí veřejných, z jejichž líhně pochází. Údiv zahraničních spojenců nás už překvapit nemůže. Jen naivka ale může za nově jmenovanými představiteli ministerstva nevidět chapadla ekonomické chobotnice.
Zatřetí, k takovému personálnímu zemětřesení by nemohlo dojít, kdyby byl v účinnosti zákon o státní službě, jak po tom trvale volá KDU-ČSL a další: tato norma, platná ale neúčinná od r. 2003, má zajistit depolitizaci státní správy. Je jen příznačné, že vicepremiérka Peake byla dosud včele prací nad návrhem zákona o úřednících, který má zákon o státní službě nahradit a který by naopak vedl k hlubší politizaci státní správy a korupci v ní než dosud. Vicepremiérka právě teď měla možnost prokázat, jak to s depolitizací státní správy myslí – a prokázala to jednoznačně.
Konečně, nejpozoruhodnější a nejděsivější na celé věci je nikoliv akce ministryně Peake, ale amatérismus premiéra Nečase i prezidenta Klause. Pokud vicepremiérka mluví pravdu (což u poslankyně za VV ovšem není samozřejmost), pak jmenování ministryně obrany proběhlo bez předchozí domluvy s premiérem a vrchním velitelem ozbrojených sil (tj. prezidentem) o tom, jak bude zajištěna bezpečnost tohoto státu. To je selhání potenciálně ohrožující existenci každého z nás. Na postu vrchního velitele armády brzy dojde ke střídání, takže tam to není třeba řešit, zato u premiéra ano.
Vyplývají mi z toho všeho dva závěry. Zaprvé, není to ministryně Peake, kdo by měl odejít z funkce na prvním místě, ale premiér Nečas. Zadruhé, vybírejme příštího prezidenta také podle toho, zda je schopen/schopna být vrchním velitelem ozbrojených sil: charakterová selhání (např. kariérismus v KSČ), slabý výkon vládní funkce (např. umožnění fotovoltaiky), podpora korupce (např. opoziční smlouvou), sklon k alkoholismu, spavá nemoc či proruská orientace by měly být kandidáty v očích racionálního voliče se zbytkem pudu sebezáchovy diskvalifikovat.