Podle médií se prezident Zeman loučil s jistou německou novinářkou slovy Allah akbar (pokud vím, znamená to: Bůh je veliký). I když to on, známý svých negativním postojem k náboženství, jistě myslel jako žert, zdá se, že neví, že o některých věcech se nežertuje.

Na této věci mi vadí řada věci. Zaprvé, nemám rád, když si někdo vyplachuje ústa jménem božím. To především proto, že mi vadí, když někdo pohrdlivě mluví o něčem, co je jinému svaté. Jde jednak o respekt k názoru či přesvědčení druhého, ale i to, že nedělám druhým to, co nechci, aby dělali oni mně. To je základ soudržnosti jakékoliv svobodné společnosti, společnosti, která umí organizovat sama sebe bez násilí.

Zadruhé, když už nemá prezident Zeman ohled na přesvědčení jiných, neměl byjako hlava státu zbytečně provokovat. Na internetu jsme již mohli zaznamenat ohlasy z muslimské strany, že Zemanův výrok není chápán jako nevinný žert. Po nešťastném výroku v Rakousku o tom, že odsun sudetských Němců byl lepšímřešením než trest smrti, nyní Zeman provokuje muslimský svět. Zjevně ho
mrzí, že české ambasády v muslimských zemích dosud nehořely. Zdá se, že sloužit zemi jako velvyslanec bude v éře prezidenta Zemana daleko rizikovější povolání než dosud. Velvyslanecké kandidatury Remka, Klausové a dalších prezidentových kamarádů se tak mohou proměnit v polibek smrti.

Zatřetí, vzhledem k citlivosti muslimů na podobné žerty je prezident Zeman přímo odpovědný za ohrožení života unesených Češek v Pákistánu.

Národ má takového prezidenta, jakého si zvolil, většina národa možná za to "svého" prezidenta pochválí. Jenže prezident má patřit k politické elitě, elitě národa. A elita by se neměla řídit názory hospod IV. cenové kategorie. Nějaká omluva či dementování z Hradu by každopádně přišlo vhod.