Chtěl bych být majitelem firmy Pravé hořické trubičky, tolik reklamy zadarmo jen díky nepochopení problému ze strany médií, to musí být sen každého podnikatele. Svoji zásluhu na této reklamě má i to, že v ní figuruje oblíbený otloukánek – Evropská unie.

V minulých dnech jsme se od České televize, idnes.cz a dalších médií dozvěděli, jak nám zase ta Evropská unie ubližuje: Brusel nám prý nařídil, že do hořických trubiček musíme dávat nezdravý ztužený tuk, a výše uvedený výrobce, který ho tam nedává, je za to popotahován.

Ve skutečnosti si ale jen nějaký novinářský amatér nedal tu práci, aby zjistil, oč opravdu jde, anebo si ji vůbec dát nechtěl, vždyť kopat do „Bruselu“ je tak populární. Kdyby si ji dal, zjistil by typicky český paradox: jediným výrobcem nepravých hořických trubiček je firma s názvem Pravé hořické trubičky.

Oč tedy jde? Jde o to, aby pravé šampaňské bylo z oblasti Champagne, parmská šunka od Parmy či valašské frgále z Valašska. V EU i v Česku toto zajišťují zeměpisná označení původu EU; to je něco jako kolektivní ochranná známka pro výrobek regionálně typický. Toto označení, v našem případě „Hořické trubičky“, mohou používat jen výrobci z určitého regionu, kteří dodržují jimi samými navržené a Bruselem následně uzákoněné složení výrobku. Pokud si stejní výrobci zaregistrují české i evropské označení původu, používá se to evropské.

A tady je to nepochopené jádro pudla: byli to sami čeští výrobci, kdo požádali o celoevropské označení původu pro svoje trubičky s jedinečným regionálně typickým složením, do něhož podle nich povinně patří právě ztužený tuk. Ano, byli to sami čeští výrobci, kdo v žádosti o udělení označení Bruselu tvrdili, že znakem typických hořických trubiček je právě nezdravý ztužený tuk. Není to tedy tak, že nám ošklivý „Brusel“ stanovil normy pro hořické trubičky: schválené označení původu má sice právní formu nařízení EU, tedy kvazizákona platného v celé EU, ale jeho obsah nadiktovali Bruselu právě naši
výrobci hořických trubiček. To je důležité i proto, že původní české označení původu z roku 1994 připouštělo jak ztužené, tak neztužené tuky, evropská přihláška z r. 2006 ale již uváděla jen tuky ztužené.

Na tom nic nemění skutečnost, že nyní tito výrobci teď žádají o změnu složení ve prospěch zdravějších tuků: změna celoevropského předpisu pár měsíců trvá. I pro firmu Pravé hořické trubičky platí zákony, a tak do oné legislativní změny má tři legální možnosti: buď vyrábět podle receptury registrované pro celou EU, nebo vyrábět jiným
označením než „hořické trubičky“, anebo je nevyrábět vůbec. To, že z této firmy, porušující právo platné na našem území, se dělá obětní beránek bruselské byrokracie, je nehoráznost dále přispívající k rozpadu právního vědomí v české kotlině. A řeči oné firmy o tom, že zdraví spotřebitelů má přednost, jsou navíc pokrytecké: chce snad někdo tvrdit, že cukrem oplývající hořické trubičky jsou i se zdravějšími tuky součástí zdravé výživy? Nebo nám chtějí namluvit, že v době podání žádosti o zeměpisné označení původu EU nebyly neztužené tuky známy? Nebyla to náhodou nižší cena ztužených tuků, která vedla výrobce k prohlášení vůči Bruselu, že právě takové tuky patří do typických hořických trubiček?

Nabízím jiné vysvětlení: společnost Pravé hořické trubičky má prý kolem 75% trhu hořických trubiček včetně obchodních řetězců. Možná tedy nejde jen o práci pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, která se má starat o dodržování zákonného složení potravin, ale i o práci pro Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – možná totiž jde o ukázkové zneužití dominantního postavení. A ta antievropská rétorika je možná jen šikovný pokus, jak protiprávní jednání zakrýt a ještě vypadat jako oběť bruselské byrokracie. Asi je to dobrý pokus: média to spolkla i s navijákem.