Počínaje srpnem přešla ruská invaze na Ukrajině dělící čáru. Posunula se od nevyhlášené guerillové války, u které je prostřednictvím bohaté celosvětové propagandy uměle stírán rozdíl mezi mírem a agresí - do nové fáze.

Nyní jsou na Ukrajině prokazatelně ruští vojáci. Rusové prosluli zvláštní diplomatickou tradicí: během 24 hodin dokáží zvrátit svými činy dojem, který vyvolali na nejvyšší diplomatické úrovni.

Ještě včera si prezidenti Ukrajiny a Ruska v Bělorusku potřásli rukama a v míru jednali. Dnes jsou na Ukrajině ruská vojska na dovolené. Tato strategie je založena na správném předpokladu o neochotě druhých stran střílet jako první. A také na správném předpokladu, že blahobytní občané států, kterých se agrese netýká, budou chtít slyšet sebepitomější lež raději, než krutou pravdu. Je to milosrdná vlastnost lidského podvědomí a té je třeba v propagandě bohatě využít.



Zmatečné a neuvěřitelně komické prohlášení ruské strany, že jsou tam ve svém volném čase, jen dokládá nový typ ruské agrese, která se již výrazně adaptovala a poučila z chyb minulých anexí svých sousedů. Zaveďme termín „dovolenková agrese“. Je srpen, máme po žních, vojáci už pomohli sklidit, tak kam bychom si tak ještě zajeli? Do Prahy (1968)? Do Gruzie (2008)? Nebo na Ukrajinu (2014)? Stále totéž. Už padesát let.