Návštěva papeže Františka v Americe je historická nejen proto, kde se odehrála a s kým vším se setkal - ale hlavně proto, co František říká.

Kdo hledá přehlednou analýzu příčin a následků současného vývoje, který sledujeme všichni s nejistotou a obavami, najde je (překvapivě?) v papežových promluvách. Najde zde ale také velmi specifický přístup k řešení našeho bludného kruhu .

V promluvě k Valnému shromáždění OSN papež František mj. uvedl, že „ničení životního prostředí souvisí s nezadržitelným procesem sociální exkluze. Sobecká touha po nikým neomezené moci a materiálním blahobytu jednotlivců a skupin totiž vede jak ke zneužívání dostupných materiálních prostředků, tak k vyřazování slabých a méně zdatných lidí.“ (ZDE)

Propuknutí Volkswagengate – zjištění podvodů s emisemi z dieselových motorů nemohlo být lépe načasováno,aby pravdivost Františkových slov dosvědčilo -pokud jde o životní prostředí. Rozevírání sociálních nůžek mj. jako jednu z příčin migrační krize označil současný papež už v encyklice Laudato Si‘ (odst.25, k přečtení ZDE). Opravdu doporučuji i ekonomům a politickým stratégům, protože jsme došli až a samý okraj .

Všichni mu tleskají vestoje. Bude to mít ale nějaké následky v praxi? Mnozí čekáme, že se teď stane něco velkého, něco epochálního, změna paradigmatu, změna světa.
Jenže … když se prý někdy okolo r. 1940 londýnské Times ptaly, co se musí nejprve změnit, aby se svět stal lepším, můj oblíbený spisovatel G. K. Chersterton jim odpověděl: „Vážení pánové, já.“