Říká se, že rozdíl mezi Čechem a Američanem se pozná podle odpovědi na otázku „jak se máš?“ Zatímco Američan bezpečně odpoví „just great“ (skvěle), i kdyby ho právě vyhodili z práce a umřel mu někdo v rodině, Čech pravděpodobně odvětí: „Ále, stojí to za …..“.

Nedávno jsem na serveru Novinky.cz našel článek s titulem „S vládou není spokojena polovina Čechů“. Vlastní text začal ale konstatováním, že sice spokojenost Čechů s vládou ČSSD, ANO a KDU-ČSL klesla podle jednoho průzkumu veřejného mínění na nejnižší míru za ty dva roky vládnutí (jako ostatně u každé vlády), nicméně že nespokojenost je menší než u předchozích vlád Jiřího Rusnoka a Petra Nečase. To znamená, že titulek by totiž stejně tak mohl znít "S vládou je spokojena polovina lidí" nebo "Vláda drží rekord ve spokojenosti" - ale nezní. Chápu, že popularita vlády není úplně ideální na debatu o českém negativismu – ale zkusme to projednou vydržet i s nenáviděným vrchnostenským tématem.

Je jasné, že titulek prodává zbytek článku a že žijeme v časech, kdy negativní zpráva je pro sledovanost lepší než zpráva pozitivní. Lepší ale zjevně není pro naše národní sebevědomí. Takto se k národní hrdosti nikdy nedopracujeme.

Přitom v těchto podivných časech potřebujeme větší jistotu o naší identitě, větší národní sebevědomí, víc vlastenectví. S lepším vědomím vlastní identity a síly budeme vidět svět kolem sebe v reálných proporcích, nebude možné nás k smrti vystrašit, zahnat do kouta, a také lidi i státy okolo sebe nebudeme vidět jako nepřátele, ale jako potenciální partnery. A vlastní stát taky uvidíme jako něco vlastního, co je třeba společnými silami kultivovat.

Novinky.cz se zatím zjevně radují z toho, že polovina národa vládě nevěří, protože to potěší hodně čtenářů. Dobrá zpráva je jedině „špatná zpráva“, řekl pionýr komerčního vysílání v naší zemi Vladimír Železný a od té doby se všichni předhánějí v umění ukázat, v jak velké ….ehm…to jsme. Táhnou titulky jako “Šok!“ , „Hrůza!“, popřípadě “Skandální odhalení“. Chápu, že šimrání voliče na nervovém vlákně strachu vynáší víc, ale budeme-li v tom pokračovat, sejdeme se nakonec všichni pod dobrotivou ochranou pana Putina, který nepříznivé zprávy jednou provždy zatrhne – totiž hlavně ty o své osobě. O USA jich bude dost jako za Kojzarových časů.

Nenastal už čas přestat si navzájem plakat v hospůdkách na rameno, jak jsme na tom mizerně, jak nás nikdo nechápe a jak jsou ti naši vládci jako obvykle „zloději a zrádci?“ Lokaj skuhrá na internetu. Čech tvoří, pracuje, kriticky přemýšlí. Tedy: měl by, pokud se nechce stát znovu lokajem. Jsme už jen krok od toho, abychom dobrovolně zahodili svou svobodu a znovu tiše remcali do pivní pěny.