Ondřej Kolář, starosta Prahy 6, toho času neznámého pobytu, neb se ukrývá před ruskou hrozbou, naprosto správně pochopil naše členství v EU, když se otevřeným dopisem obrátil na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen. Shodou okolností tak učinil symbolicky mezi 16. výročím českého členství v EU a 70. výročím tzv. Schumanovy deklarace, která odstartovala poválečnou evropskou spolupráce.

Kolář správně pochopil, že na to nejsme sami. Že sami jsme menší stát, ale že útoku na českou suverenitu lze čelit podporou té entity, v níž sdílíme nejen část své suverenity, ale hlavně hodnoty západního světa, mj. mírovou spolupráci, demokracii, právní stát a lidská práva.

Starosta Kolář by se ale měl obrátit nejen na předsedkyni Evropské komise, ale i na předsedu Evropského parlamentu Sassoliho a předsedu Evropské rady Michela. Až se bude jednat např. o dalším prodloužení sankcí proti Rusku, bude vhodné, aby všechny hlavní unijní instituce byly v obraze.

V jedné věci se Ondřej Kolář ale mýlí. Píše: „Vím, že Evropská unie není NATO a nedisponuje ničím, jako je článek V. Washingtonské smlouvy, který zajišťuje členům aliance kolektivní obranu …“; to není pravda. EU má pro případ napadení podle čl. 51 Charty OSN čl. 42/7 Smlouvy o EU. Srovnáte-li zvýrazněná místa, zjistíte, že je silnější než čl. 5 Washingtonské smlouvy.

Čl. 42/7 SEU „Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.
Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.“

Čl. 5 Smlouvy NATO: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Poprvé (a zatím naposledy) se tohoto ustanovení dovolala Francie při teroristických útocích v Paříži (prosinec 2015), které byly odvetou tzv. Islámského státu za bombardování v Sýrii.

Inovativní je ale to, že pan starosta Kolář vůbec přemýšlí o čl. 5 Washingtonské smlouvy. Ten – stejně jako čl. 42/7 SEU – je navázán na útok podle čl. 51 Charty OSN, jenž říká: „Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti …“ Je pochybné, zda situaci starosty Koláře a dalších komunálních politiků lze považovat za „ozbrojený útok“, nicméně Rusko vede proti nám hybridní válku, útočí kyberneticky na naše nemocnice, dezinformacemi podlamuje důvěru v naší společnosti, na území našich spojenců (UK, SRN) vraždí, ovlivňuje naše volby, hrozí našim politikům násilným únosem do ciziny, takže čl. 51 Charty OSN je třeba číst v tomto novém širším kontextu.

V každém případě dopis starosty Koláře je – byť smutnou – připomínkou, že slavit 9. května Den Evropy (den vyhlášení zmíněné Schumanovy deklarace) není jen vzpomínání na historii, ale uvědomění naší síly v rámci rodiny unijních států.