Mám velmi rád, milí čtenáři, zasněžený svět. Připadá mi nějaký čistější, spořádanější, přátelštější. Pravda, letos je té čistoty, spořádanosti a přátelskosti trochu moc, ale i tak je to nádhera.

Sníh nám ale také poskytl jeden pohled na nás samotné. Začala platit právní úprava, podle níž za stav veřejných chodníků neodpovídají již majitelé přilehlých nemovitostí, ale obec. Sníh na chodníku se tak stal věcí veřejnou. Některé obce se s odpovědností za chodníky vypořádaly tak, že se pojistily proti odpovědnosti za úrazy způsobené špatným stavem chodníku. Typická úřednická mentalita: mít krytá záda. Hlavní argument obcí si dokážu představit: pojistka je levnější než náklady na odklízení sněhu. To je dokonalá ukázka myšlení, v němž jde jenom o peníze. Ale o tom to přece není!

Potřebujeme přece schůdné chodníky, po nichž můžeme bezpečně chodit. Nechceme si přece – byť za peníze – lámat ruce a nohy.
Jistě je sníh na chodnících věc k zamyšlení i z hlediska sociálního systému: máme armádu nezaměstnaných, jimž platíme z našich peněženek velmi slušnou podporu, ale přesto nemá kdo odklízet sníh – prý na to nemáme zákonné páky.

Oba aspekty – pojistný i sociální – by pro nás měly být výzvou. Právě letos máme jak obecní volby, tak volby zákonodárců. Bylo by hezké hlasovat také podle toho, jak se kdo postavil ke sněhu na chodnících.

Abych ale končil politicky, posílám vám písničku o sněhu a zdravím vás pozdravem „Sněhu zdar“.