Těší mě, že se i u nás do větších měst začínají vracet lidové obyčeje, tentokrát masopust. Dříve jsme se my ve městech dívali na takové – u nás spíše venkovské – zvyky trochu přezíravě, ale pomalu, tak jak nás začíná omrzovat komerční televize, jim začínáme přicházet na chuť. Masopust se do našich měst vrací trochu křečovitě – v komerční podobě, ale časem mu snad přijdeme na chuť a na smysl. Za hranicemi se masopust slaví nepřetržitě: karnelavy, maškarní průvody atd. až ke karnevalu v Rio de Janieru.

Co nám ale dost uniká, milí čtenáři, je smysl tohoto veselí. Proč ta organizovaná zábava, průvody, dobré jídlo a pití, k nimž nedává důvod ani kalendář, ani počasí venku? Masopust nedává smysl bez toho, co následuje: bez čtyřicetidenního období postu a následných Velikonoc. Ano, 17. 2. 2010 je tzv. Popeleční středa, začátek postu. Většině z nás je křesťanský obsah těchto období asi utajen, protože nás nezajímá. To neznamená, že nám nemá co říci.

Zajímat by nás mohl z hlediska rytmu roku a řádu lidského života, který je odkazem generací našich předků. Já chápu masopustní veselí jako „upuštění páry“ před postem – dobou odříkání, jako něco, čím tradice pamatuje na to lidské v nás: nejprve dejme věcem přirozený základ, tělu dobré sousto, pobavme se a potom se v postu podívejme na to, co potřebuje naše duše, abychom se připravili na další radost a veselí o Velikonocích.

Nač je nám tedy dnes půst? I když nám většinou nic neříkají Velikonoce a jejich radost, můžeme to pojmout alespoň jako kurs sebeovládání, jako trénink na rozlišování podstatného a nepodstatného. Zkusili jste třeba nedívat se 40 dní na hrané filmy v televizi? Vřele doporučuji. Zkusili jste 40 dní nepít třeba kávu? Budete překvapeni: dá se to vydržet a potom ji už nebudete potřebovat.

A co za to odříkání dostaneme? Dvě věci. Zaprvé, náš rok nebude tak šedivý jako doposud, ale bude připomínat horskou dráhu: chvíli dole, chvíli nahoře a mezitím spousta radostného očekávání. Tu druhou věc neumím dobře popsat: dostaneme nějak víc sami sebe, víc budeme patřit do přirozeného řádu věci, víc budeme pány svých životů. Možná přijdeme na to, že lidská hodnota nespočívá v tom, že si můžeme koupit nejnovější mobil nebo silnější auto. A toto poznání za to stojí.

Takže: v úterý si rozhodně pochutnejme na tradičních masopustních koblížcích a přemýšlejme, jak v následujících 40 dnech vylepšíme svůj život.