Tedy aspoň v některých oblastech. A přeju si, abychom v roce 2019 přestali říkat, jakou EU nechceme, a obecně plácat, že se EU musí reformovat, ale konečně začali definovat, jak konkrétně má podle nás EU vypadat. Tady je výkop za mě.


Začínáme již patnáctý rok jako součást Evropské unie. Globálního společenství s více než půl miliardou obyvatel bohatých jako nikde jinde ve světě. Přál bych si, abychom si to uvědomili a začali podle toho jednat. Pro malou zemi, jakou Česká republika je, totiž jiné východisko než prosazovat naší politiku skrze Evropskou unii možné není, pokud se tedy nechceme stát vazaly východních despocií. Proto zákonitě chci, aby o EU bylo více slyšet. Tedy především, aby ji bylo více slyšet tam, kde je vhodnější, abychom jednali společně. A jinde jí může klidně být méně, pokud se na tom dohodneme na základě racionální diskuse a ne ideologických výkřiků.

Podle mě jde hlavně o jednu oblast, kde se má EU víc “federalizovat”: tou je zahraniční a bezpečnostní politika, protože svět se radikálně mění. Zatímco v roce 1950 bylo téměř 15 % světové populace obyvateli současné osmadvacítky, dneska je to sotva polovina, tj. necelých 7 %. Podobné je to s ekonomikou, Navzdory nárůstu v absolutních číslech dnes EU tvoří zhruba 16 % světového HDP, což je o dva procentní body méně než před šesti lety. Zároveň dochází k podstatnému stárnutí populace a “Starý kontinent” se tak stává skutečně starým. Máme-li současným výzvám čelit, je třeba zlepšit způsob rozhodování ve vztahu k výzvám okolního světa i ohrožením ze strany konkturentů. Ano, ponese to nutnost lépe vysvětlovat naše postoje a jistě i řadu názorových střetů. Ale zároveň umožní daleko efektivnější rozhodování ve vztahu k důležitým teritoriím mimo EU a nastavovat skutečně vlastní globální agendu. A také EU bránit - třeba společnou armádou.

Jednomyslnost rozhodování v Radě by pak měla skončit také tam, kde jde o obranu základních práv a svobod, jak je definuje Smlouva o EU v článku 2, tedy “Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.” Žijeme totiž v době, kdy jsou tyto hodnoty v mnohých členských státech pošlapávány. Dnes stačí, aby se domluvily dvě země (třeba Maďarsko a Polsko), a prakticky nebyly za jejich porušování postižitelné.

U řady unijních politik, třeba v případě sociální, se budou názory velice různit - dle mého ale s pokračující integrací jednotného trhu stejně bude docházet i k integraci sociálních politik - čím více nás bude pracovat nebo poskytovat služby v zahraničí, tím více bude třeba sjednocovat důchodové systémy, platby za zdravotní péči atd. - už se to ostatně děje. Před víc než rokem jsem byl ve švédském Goteborgu svědkem podpisu Evropského pilíře sociálních práv, který k tomu (dle mého správně) směřuje.

Konečně jsou tu programy, které podporují vzájemné porozumění a soužití, jež si zasluhují navýšení. Jako první asi napadne mladé lidi Erasmus, který má v novém víceletém finančním rámci (dlouhodobém rozpočtu EU) navrženo zdvojnásobení prostředků (osobně jsem velmi podporoval kampaň za jejich zdesetinásobení, v našem Evropském hospodářském a sociálním výboru jsme se shodli alespoň na realističtějším ztrojnásobení, ale i dvojnásobek je dnes úspěch, když se kvůli Brexitu jinde dost krátí). Poznání, že svět nekončí u Rozvadova, je totiž jedním ze základních předpokladů pro zajištění sebevědomé české pozice v EU a tím pádem v globalizovaném světě.

Co bych EU ještě přál?

1. Aby se Brexit buď neodehrál nebo aby se odehrál co nejrozumněji - jinými slovy, aby došlo k dohodě takové, která zásadně či nevratně nepoškodí vzájemné vztahy.
2. Aby účast při volbách do Evropského parlamentu (zejména u nás) nebyla tak strašně nízká jako minule a abychom si na konci května zvolili kvalitní zástupce.
3. Aby tyto ani jiné volby nebyly (příliš) ovlivněny dezinformacemi z ruských “trollích továren”.
4. Aby se EU shodla na účinné společné azylové a migrační politice, stavějící na účinné solidaritě.
5. Abychom se díky tomu přestali strašit migrací a začali diskutovat a řešit skutečné problémy - třeba jak má být nastavena společná zemědělská politika, co dělat a nedělat pro ochranu svobodného internetu, jak se konkrétně postavíme k plnění cílů udržitelného rozvoje apod.
6. Aby volby v Polsku i jinde vyhrály liberální síly schopné spolupráce s ostatními a občanská společnost se v těchto členských státech opět svobodně rozvíjela.
7. A nakonec aby Česko zastupoval v Evropské radě premiér s konzisteními názory a respektem ostatních partnerů, a ne člověk podezřelý ze zneužívání evropských fondů.

Ale o tom všem, nebo spíš jednotlivě, víc někdy příště.

Šťastný a úspěšný rok 2019 přeju EU, a tedy i nám všem!


P.S. Tento příspěvek nebyl hrazen z rozpočtu EU a při jeho sepisování nebylo zraněno ani jedno zvířátko a žádný troll (zatím) nedoznal úhony. ;)