Dobrovolnictví pomáhá společnosti a rozvíjí samotné dobrovolníky. A jeho přínos lze i změřit!
Evropská unie teď dává šanci každému, aby zkusil dobrovolničit i v zahraničí.

Hodnota dobrovolníků není v tom, že by byli bezcenní, ale protože je nelze dostatečně docenit.
To mi kdysi řekla jedna irská kamarádka a já si na to často vzpomínám. Přínos dobrovolnictví se totiž špatně měří v číslech, ale jde to. Výsledky ukazují, že je ohromný.

Každý z vás nějakého dobrovolníka zná, pokud není dobrovolníkem sám. Odhaduje se, že jich je mezi námi ve společnosti téměř pětina. Stmelují společenství, pracují s dětmi a mladými lidmi, hasí požáry, chrání přírodu, pomáhají v sociální oblasti. Bez dobrovolníků bychom se dnes neobešli. Někdy si říkám, že bychom to nejlépe poznali, kdyby na den přestali dobrovolničit. Taková „stávka dobrovolníků“ by nás citelně zasáhla. Ale netřeba se bát: tím, co dobrovolníky žene kupředu, je silný altruismus a pocit zodpovědnosti za svět kolem nás.

Znám to už 29 let osobně ze svého skautského okolí. A později i z ostatních sdružení dětí a mládeže. Organizací, které se u nás prvořadě zabývají výchovou a vzděláváním dětí a mládeže a současně mají větší než zcela místní dosah, je u nás kolem 650. Jejich reprezentativní platformou, sdružující stovku těch nejzásadnějších, je Česká rada dětí a mládeže, které jsem měl tu čest pár let předsedat.

Co vše tedy dobrovolná práce s dětmi a mládeží společnosti přináší?

Pokud bychom začali materiálně, poskytují organizace dětí a mládeže rodičům „hlídání“ jejich potomků ve volném čase, a to navíc v bezpečném prostředí dobré „party“ vrstevníků. To je však jen „vulgární“ základ. Aktivity během tohoto času mají totiž výrazný výchovný a vzdělávací potenciál.

Toto „neformální vzdělávání“, doplňující formální vzdělávání ve škole, je dobrovolné, záměrné, logicky strukturované, umožňuje učení se praktickou činností v prostředí vrstevníků za podpory dospělých. Děti a mladí lidé si při něm vyzkouší praktickou aplikaci poznatků naučených ve škole. Učí se ze zkušenosti, mohou dělat chyby, aniž by se báli postihu, protože i to je důležitou součástí učení. Mladí lidé získávají cenné „měkké kompetence“, tolik potřebné v dnešním světě, týkající se zejména tvořivosti, týmové spolupráce, řešení problémů, jazykových dovedností, multikulturního povědomí, empatie a smyslu pro vlastní iniciativu a zodpovědnost. Nezřídka pro ně mimoškolní činnost vyústí k nasměrování budoucího profesního rozvoje.

Mimoškolní aktivity v organizacích dětí a mládeže nabízejí alternativu pasivnímu a konzumnímu způsobu života, udržují zdravý životní styl prostřednictvím pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu – ať již na víkendových akcích či letních (a mnohdy i zimních) táborech a dalších aktivitách v přírodě.

Prostředí organizací dětí a mládeže přispívá k vytváření sociálních vazeb, socializaci jedince do společnosti.

Kromě „měkkých kompetencí“ získávají mladí lidé i kompetence odborné, a pokud vytrvají déle i jako dobrovolníci, mohou je rozvinout do takové úrovně, že získají kvalifikace srovnatelné s výsledky formálního středoškolského či vysokoškolského vzdělávání. Přinášejí tedy přidanou hodnotu pro zaměstnavatele.

Tyto aktivity přispívají k prevenci kriminality, představují výraznou protialkoholní a jinou primární protidrogovou prevenci, a tedy šetří prostředky, které by bylo nutné vynaložit na řešení zmíněných problémů.

Dokážeme určit finanční přínos dobrovolnictví?

Před pár lety jsme v České radě dětí a mládeže v rámci projektu SAFE sledovali, kolik dobrovolníci s dětmi a mládeží vykonají dobrovolné práce, a spočtené hodnoty dle jejich charakteru přepočítali na to, kolik by jejich práce stála peněz, kdyby je stát nebo rodiče museli zaplatit. Na jednoho dospělého to dělá od 38 do 48 tis. Kč ročně. Je to ta částka výdělku, které se dobrovolník každoročně vzdává, aby se mohl věnovat dětem a mládeži. Například skauti – jejich dobrovolní vedoucí a další pomocníci - ušetří ročně veřejným rozpočtům více než miliardu korun. Organizace dětí a mládeže tedy nejsou jen pasivními příjemci dotací a grantů, ale také samy tyto prostředky vytvářejí ve formě úspor – aktivní dospělí členové tímto způsobem darují společnosti každoročně stovky milionů korun.

Mezinárodní dobrovolnictví obohacuje společnost i dobrovolníky samotné

Ještě jeden důležitý aspekt dobrovolnictví bych chtěl zmínit – jsou jím mezinárodní příležitosti. Evropské unie dlouhodobě podporuje nejen studium v zahraničí (tolik známý Erasmus), ale i přeshraniční dobrovolnictví. Dříve tomu tak bylo prostřednictvím Evropské dobrovolné služby, od loňského roku pak začal na podnět předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera fungovat daleko ambicióznější projekt Evropského sboru solidarity, otevřený daleko více mladým lidem. Ti mohou vyrazit na několik měsíců až rok do jiné země a pomáhat tam v mnoha oblastech – nejen při práci s mládeží, ale i na ochraně památek, přírody, při úklidu po živelních katastrofách apod. Anebo mohou uspořádat takový projekt doma.

Jako zástupce českého neziskového sektoru v Evropském hospodářském a sociálním výboru, který v Bruselu občas radí hlavním evropským institucím, jsem se ustavováním Evropského sboru solidarity po dva roky hodně zabýval. Oporou v Evropském parlamentu mi byla europoslankyně Michaela Šojdrová, která problematice také rozumí díky osobní zkušenosti. Troufám si tvrdit, že do výsledku jsme oba dobře obtiskli českou zkušenost a potřeby. Evropský sbor solidarity byl sice zpočátku šitý horkou jehlou, ale během dlouhých jednání se mu podařilo dávat praktickou podobu, aby skutečně sloužil potřebám mladých lidí v celé Evropské unii (a dokonce i mimo ni).

Osobně si totiž myslím, že možnost vyrazit na zkušenou do světa by měl mít každý mladý člověk a že to každému našemu dobrovolníkovi může jen prospět. Otevřou se mu/jí obzory, načerpá inspiraci, naváže přátelství na celý život. Nebo naopak možnost přijmout na pár měsíců dobrovolníka ze zahraničí u nás obohatí nejen daný spolek, ale i bezprostřední okolí, komunitu lidí v obci, protože osobně poznají někoho „odjinud“. V tom je velká přidaná hodnota soužití v jedné Evropské unii – uvědomíme si, že jsme součástí většího celku, kde si lidé mohou dobře rozumět. Protože Evropskou unii netvoří jen smlouvy a společná pravidla, ale hlavně vztahy mezi lidmi. A ty lze prostřednictvím mezinárodního dobrovolnictví pěstovat nejlépe.

psáno pro Katolický týdeník, mírně upraveno