Rovnost byla vedle volnosti a bratrství jednou z částí sloganu Velké francouzské revoluce. Za uplynulých více než 200 let ovšem došlo v lidské společnosti k mnohým změnám. To bratrství nám sice tak úplně nejde, ale volnosti mají moderní lidé mnoho (někdy by se chtělo říct, že v jistých ohledech až zbytečně mnoho), a spousta nerovností obvyklých na přelomu 18. a 19. století byla odstraněna. Socialisticko-komunistický experiment nám pak ukázal, že ani s rovností se to nesmí přehánět, nemluvě o tom, že právě v realitě minulého režimu vzniklo dělení lidí na rovné a rovnější. Přesto se nám „rovnost“ v různých (někdy) nepatřičných souvislostech stále vrací na stůl.

Naposledy se to po včerejší tiskové konferenci, na které jsem představil rozšířené priority svého působení na Ministerstvu zemědělství, povedlo mému stínujícímu ministru za ČSSD Michalu Haškovi. V ČT24 se při komentování tiskovky (v době, kdy ještě probíhala) rozohnil, že nechápe, proč vláda pro naše zemědělce chce v připravované nové společné zemědělské politice EU pouze „spravedlivé“ podmínky, a nikoli „rovné“, které našim zemědělcům slibuje sociální demokracie.

Myslím, že to je nemístné slovíčkaření. Jestli bude zavedeno zastropování přímých plateb ve výši 300.000 eur ročně na farmu, což by na naše zemědělce s průměrně největšími farmami v EU dopadlo výrazněji než na jiné, bylo by jedno, jestli je to „nerovné“ nebo „nespravedlivé“. Přitom právě tohle jsou ony podmínky, o kterých se jedná.

Michal Hašek se snaží vytvářet zdání, že jsme rezignovali na snahu o rovné dotace. Přímé platby našim zemědělcům sice postupně rostou, ale stále jsou v rámci EU značné rozdíly. Od naší úrovně nahoru i dolů. Otázka, před kterou stojíme, zní jednoduše: jestli „rovné“ dotace skutečně chceme. Jestli by pro naše zemědělce byly faktickým přínosem.

Proč by neměly být? Řekněme si, co by ve skutečnosti znamenaly. Naši zemědělci by sice dostávali rovnou (tedy stejnou) podporu jako jejich kolegové například z Německa nebo Francie. Protože mnohé položky našich produkčních nákladů, např. personální, jsou stále nižší než v uvedených zemích, bylo by to pro naše zemědělce samozřejmě výhodnější. Jenže když rovnost, tak rovnost – rovné dotace by nepochybně kromě České republiky žádaly také ostatní země ze střední a východní Evropy, které mají často mzdy a další náklady ještě nižší – a tak by to pro jejich zemědělce bylo ještě výhodnější než pro ty české. Skutečně si sociální demokraté myslí, že naši zemědělci jsou připraveni na dotacemi podpořenou expanzi konkurenceschopnosti polského, rumunského nebo bulharského zemědělství? O ukrajinském – někdy v budoucnu – ani nemluvě?

My si myslíme, že na to zemědělci připraveni nejsou. Nebo by přinejmenším nebyli schopni takový nápor zvýhodněné konkurence unést v dlouhodobém pohledu. Právě proto mluvíme o podmínkách spravedlivých, nikoli rovných. A spravedlivé budou takové podmínky, které budou v maximální možné míře respektovat národní odlišnosti všech možných typů, cenovou a mzdovou úrovní počínaje.