Odboráři chtěli stávkovat kvůli 17,50 Kč na osobu
Dopravní odboráři v úterý vystoupali na balkón v Poslanecké sněmovně, aby osobně dohlédli na to, jak poslanci přehlasují senátory. Sto šest hlasů pro odboráře naznačuje, že s velkou pravděpodobností bude přehlasováno i očekávané veto pana prezidenta. To je realita, nemá smysl se nad tím pohoršovat. Koneckonců, jak říká vláda (nikoli Ministerstvo financí), jde jen o nějakých 70 milionů korun.
Možná je v této situaci na čase stručně vysvětlit, o co v celé věci opravdu šlo. Do konce minulého roku platilo – a s potvrzenou novelou zase může platit – že poskytuje-li zaměstnavatel svým zaměstnancům nějaké zlevněné zboží nebo služby, použije pro výpočet příslušné DPH cenu, za kterou si zaměstnanci toto požitky od zaměstnavatele kupují. Rád bych použil jiný příklad, než ty často propírané režijní jízdenky, ale nějak mě žádný nenapadá, protože je-li například poskytováno závodní stravování nějakým externím dodavatelem, platí mu zaměstnavatel tržní cenu včetně DPH už dávno.
Takže: platí-li železničáři za režijky 250 korun, je z toho 227,27 Kč základ daně a zbylých 22,73 je DPH pro stát (pro pozemní dopravu platí snížená desetiprocentní sazba). Novela neřekla nic jiného, než že si ČD může klidně dál prodávat režijky za cenu bez daně, ale že stát chce DPH, jako kdyby takovou jízdenku prodali běžnému zákazníkovi. Kdyby tedy obvyklá cena jízdenky včetně DPH byla například 5000 korun, základ daně by byl 4545,45 a odpovídající DPH by byla 454,55 Kč. Železničáři by tedy zaplatili těch svých 227,27 Kč základu daně a zvýšenou DPH 454,55 Kč. To je dohromady 681,82 Kč.
Problém je, že ČD nemají žádný srovnatelný produkt pro veřejnost, z nějž by se dala obvyklá cena odvodit.
Veřejnost byla dlouho matena, že by ČD musely za základ pro DPH brát 22 tisíc korun, což je cena roční takzvané In-gold karty. Ta ale poskytuje svým majitelům mnohem větší rozsah služeb než režijní jízdenky, např. se s ní může libovolně jezdit i v první vozové třídě.
Ale nechme drobné drobnými a vraťme se k těm sedmdesáti milionům. Klidně na tento údaj přistoupím, klidně zapomenu na různé jiné propočty, které v uplynulých dnech spatřily světlo světa. Řekněme si ale, co to znamená. Že tato suma, o kterou dostane stát z benefitů méně, je stejná jako suma, o kterou méně zaměstnanci nebo zaměstnavatelé zaplatí. Anebo ještě jinými slovy: odboráři vyhrožovali stávkou – oni tomu říkali, že chrání 4 miliony zaměstnanců – kvůli 70 milionům korun. To znamená kvůli 17,50 Kč na osobu!
Největší škoda napáchaná v tomto případu ve vztahu mezi politiky a odboráři je ovšem v tom, že si odboráři ozkoušeli, jak snadno mohou politiky zahnat do kouta a donutit je, k čemu chtějí. Pokud se to dnes stalo kvůli sedmdesáti milionům, jak se komunisté, socialisté a lidovci budou pokoušet prosadit mnohem razantnější škrty v rozsahu desítek miliard, které nás čekají? Které nejspíš uznává i Jiří Paroubek, když si v poslední době na billboardy dává, že sníží zadlužení této země na polovinu do roku 2013?
Možná je v této situaci na čase stručně vysvětlit, o co v celé věci opravdu šlo. Do konce minulého roku platilo – a s potvrzenou novelou zase může platit – že poskytuje-li zaměstnavatel svým zaměstnancům nějaké zlevněné zboží nebo služby, použije pro výpočet příslušné DPH cenu, za kterou si zaměstnanci toto požitky od zaměstnavatele kupují. Rád bych použil jiný příklad, než ty často propírané režijní jízdenky, ale nějak mě žádný nenapadá, protože je-li například poskytováno závodní stravování nějakým externím dodavatelem, platí mu zaměstnavatel tržní cenu včetně DPH už dávno.
Takže: platí-li železničáři za režijky 250 korun, je z toho 227,27 Kč základ daně a zbylých 22,73 je DPH pro stát (pro pozemní dopravu platí snížená desetiprocentní sazba). Novela neřekla nic jiného, než že si ČD může klidně dál prodávat režijky za cenu bez daně, ale že stát chce DPH, jako kdyby takovou jízdenku prodali běžnému zákazníkovi. Kdyby tedy obvyklá cena jízdenky včetně DPH byla například 5000 korun, základ daně by byl 4545,45 a odpovídající DPH by byla 454,55 Kč. Železničáři by tedy zaplatili těch svých 227,27 Kč základu daně a zvýšenou DPH 454,55 Kč. To je dohromady 681,82 Kč.
Problém je, že ČD nemají žádný srovnatelný produkt pro veřejnost, z nějž by se dala obvyklá cena odvodit.
Veřejnost byla dlouho matena, že by ČD musely za základ pro DPH brát 22 tisíc korun, což je cena roční takzvané In-gold karty. Ta ale poskytuje svým majitelům mnohem větší rozsah služeb než režijní jízdenky, např. se s ní může libovolně jezdit i v první vozové třídě.
Ale nechme drobné drobnými a vraťme se k těm sedmdesáti milionům. Klidně na tento údaj přistoupím, klidně zapomenu na různé jiné propočty, které v uplynulých dnech spatřily světlo světa. Řekněme si ale, co to znamená. Že tato suma, o kterou dostane stát z benefitů méně, je stejná jako suma, o kterou méně zaměstnanci nebo zaměstnavatelé zaplatí. Anebo ještě jinými slovy: odboráři vyhrožovali stávkou – oni tomu říkali, že chrání 4 miliony zaměstnanců – kvůli 70 milionům korun. To znamená kvůli 17,50 Kč na osobu!
Největší škoda napáchaná v tomto případu ve vztahu mezi politiky a odboráři je ovšem v tom, že si odboráři ozkoušeli, jak snadno mohou politiky zahnat do kouta a donutit je, k čemu chtějí. Pokud se to dnes stalo kvůli sedmdesáti milionům, jak se komunisté, socialisté a lidovci budou pokoušet prosadit mnohem razantnější škrty v rozsahu desítek miliard, které nás čekají? Které nejspíš uznává i Jiří Paroubek, když si v poslední době na billboardy dává, že sníží zadlužení této země na polovinu do roku 2013?