Končící Sobotkova vláda se označovala za „nejúspěšnější“ nebo alespoň za „jednu z nejúspěšnějších vlád“ v historii České republiky. Premiér Sobotka zdůrazňoval, že vláda „je schopna dotahovat věci do konce“. Některé ano, ale do konce hodně hořkého. Pozoruhodné je, do jakého konce „dotáhla“ sebe samu. Události jednoho červencového dne nám stav vlády ukazují výmluvněji než kdejaká analýza.
Hostinský Palivec v Haškově Švejkovi je státní moci podezřelý bez ohledu na to, co dělá. „Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím,“ marně zdůrazňuje. Pro civilního strážníka Bretschneidera je vinen od samého počátku. Záminka pro zatčení, kterou nakonec pro její absurditu každý čtenář Švejka zná, není podstatná. Palivcovo bědování — „Ale pro co já? Já byl přece tak vopatrnej“ — je vyjádřením pocitu živnostníka, jenž se stal obětí politické hry. Příběh má univerzální platnost. „Ale pro co já?“ ptali se podobně hostinští a po nich další živnostníci, když si je Sobotkova vláda vybrala pro svůj experiment s EET. Odpověď je stejná jako v Palivcově případě. Pro představitele vládní koalice jsou živnostníci prostě podezřelí, ne-li rovnou zloději. Právě proto musejí být pod stálou kontrolou.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a český premiér Bohuslav Sobotka ve společném prohlášení v červnu 2017 uvedli, že „Evropa musí vzít svou obranu do svých rukou“. Již dříve se oba přihlásili k myšlence společné evropské armády. Dnes k tomu dodávají, že základem evropské obrany zůstane NATO. Pokud tomu moc nerozumíte, nejste sami.