Obchod s dřevem: Mnoho varovných signálů

Kdyby bylo možné stručně charakterizovat současnou situaci v lesním hospodářství zejména týkající se obchodu s dřevem, bylo by asi nejjednodušší konstatovat, že nikdo nemluví úplnou pravdu. A dokonce je možné, že to všem zainteresovaným stranám vyhovuje. Jde přece o byznys v řádu miliard korun ročně, a to jsou pěkné peníze, které budou tím pěknější, když bude do něj co nejméně vidět.
Vzhledem k tomu ale, že nejde „jen“ o peníze komerčních firem, ale v nemalé míře o peníze státní a tedy o peníze daňových poplatníků, měla by mít laická veřejnost právo odpovědí na některé, možná poněkud citlivé otázky.
Například na základní a systémovou otázku, proč se stát snaží získat pod kontrolu co největší rozsah obchodu s dřevem, když je obecně známo, že stát nebývá dobrý hospodář. Dosavadní odpovědi na ní, které říkají, že tímto způsobem stát více vydělá, odpovědí defakto nejsou. Neboť potom je třeba se otázat: „A proč stát tímto způsobem víc vydělá?“. Nejsem si jist, jestli by se po takové otázce nerozhostilo ticho.
Ve hře je totiž dokument zpracovaný nadnárodní poradenskou firmou Ernst & Young, podle nějž by letos na jaře zrušený systém veřejných zakázek přinesl státu zisk téměř čtyři a půl miliardy korun ročně. Takový hospodářský výsledek neměl státní podnik Lesy České republiky nikdy ve své historii, současná koncepce nepočítá přitom ani s polovinou takového výsledku. To by mělo daňové poplatníky asi zajímat. Když je za určitých okolností možnost získat právě pro financování veřejného zájmu, tedy lesů a všech jejich krajinotvorných, rekreačních a obecně enviromentálních funkcí více peněz, proč to stát neudělá?
Ministerstvo zemědělství i vedení státních lesů ale zatím jen uvedený dokument zpochybňuje – nejde prý o konečnou verzi (to není pravda), nečetli jej odpovědní úředníci (ani to není pravda) a čísla v analýze uváděná prý nejsou správná. To poslední by pravda být mohla – jednak byla v době vzniku dokumentu poněkud jiná (vyšší) cena dřeva, jednak mohl být dokument částečně uzpůsoben požadavkům zadavatele, kterým bylo minulé vedené Lesů a které tak mohlo chtít obhájit výhodnost loni vyhlášených a letos zrušených tendrů. Přesto není logicky možné odůvodňovat obrovský rozdíl v zisku předpokládaném dokumentem Ernst & Young a zisku předpokládaném současným vedením Lesů ve výši více než dvě miliardy korun jen vývojem v cenách dřeva či požadavky zadavatele. Právě proto je ale v této souvislosti podstatné, že letos zrušené tendry nepočítaly s vyšší rolí státu v obchodu s dřevem tak, jak jí prosazuje současné vedení Lesů.
Druhá možnost ale je, že dokument je zpracován skutečně tendenčně. Pak je ale třeba se ptát, jaký význam má dnes celkem standardní proces, kdy si stát či jeho instituce najme poradenskou firmu, která nějakou analýzou poskytne pouze „nezávislé“ alibi pro rozhodnutí, o němž je již stejně rozhodnuto. Tyto služby přitom vůbec nejsou levné a platíme je my všichni.
Diskuse o lesních tendrech a obchodu s dřevem má tak mnohem širší souvislosti. Například: Vyšší roli státu v ryze obchodních aktivitách prosazuje vláda, které o sobě tvrdí, že je (alespoň částečně) pravicová. To je poněkud podivné. Nebo: Dokument o výhodnosti předchozího, ne současného modelu je zpochybňován, ale ne argumentačně vyvracen. I to je docela podivné. A do třetice je podivné, že uvedený dokument dochází k možným ziskům, o nichž se současným Lesům ani nesní. To v praxi znamená, že buď takové zisky možné jsou, ale současné Lesy o ně nemají zájem (kdepak by asi ty peníze skončily?), nebo možné nejsou, a v tom případě je poplatníky zaplacená analýza nevěrohodná. A jaké analýzy jsou tedy věrohodné?