Opravdu za to nemohu, ale v poslední době mě vyprovokuje v reakci na blogu v zásadě vždy stejné téma – nepravdy, polopravdy a manipulace šířené lidmi, kteří mají „v popisu práce“ ochranu přírody a zvířat. Stále znovu mě přitom překvapuje, jak se formulace ochránců považují za danou skutečnost, aniž by si dal někde práci zjistit, jestli to také náhodou nemůže být jinak. Jako s biovejci a tezemi představitelky Společnosti pro zvířata Dity Michalíčkové, které ve čtvrtek na hodně exkluzivních místech umístila na svém stránky většina tuzemských celostátních deníků.
To jediné, co je na informacích o biovejcích a vejcích všeho typu pravda je skutečnost, že v ČR se v porovnání s některými státy prodává (tedy spotřebitelům nabízí) opravdu menší podíl vajec z chovů, v nichž mají slepice lepší životní podmínky (animal welfare). Tím to ale končí.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že prodej a produkci vajec z klecových chovů v současné době Evropská unie nezakazuje. Dále je třeba konstatovat, že nabídka vajec z klecových chovů v drtivé většině zemí EU tvoří stejně jako v ČR dominantní podíl veškerých na trhu nabízených vajec. Co je ale varující: Podle Společnosti pro zvířata nejsou například v Holandsku nebo Rakousku vejce z klecí v maloobchodu nabízeny vůbec. A to je lež.
Podle nizozemských statistik je „jiným způsobem než v bateriových klecích (kritizovaný klecový odchov) chováno 44 procent nosnic“. I když tento podíl stále stoupá, je na tom tedy v Holandsku zhruba polovina slepic obdobně jako u nás. Nizozemské supermarkety ovšem skutečně prodávají především vejce vyprodukované podle tzv. IKB pravidel, což je systém, umožňující přesné dohledání původe vejce, což sice souvisí také se způsobem chovu slepic, zejména ale s bezpečností potravin. Většina vajec vyprodukovaných v klecích se sice do maloobchodní sítě nedostane, Holanďani je ale běžně konzumují jakou součást dalších potravin. Pokud se týká Rakouska, pak tam podle dnešního sdělení rakouského ministerstva zemědělství bude produkce vajec z klecových chovů sice zakázána, ale až od příštího roku. V současné době tvoří vejce z klecových chovů na trhu podíl 28,8 procenta, vejce z obohacených klecí s podestýlkou 44,2 procenta, vejce z volného chovu 18,5 procenta a biovejce 8,5 procenta.
A co by měl vědět spotřebitel? Především, že taková biovejce jsou zhruba pětkrát dražší než vejce z průmyslových klecových chovů. Je pravda, že biovejce a vejce z volných chovů (od nestresovaných slepic) mají vyšší dietetickou hodnotu, zároveň je třeba ale také vědět, že některá z těchto vajec mohou být kontaminována mikroorganismy, neboť skořápka vejce je pórovitá (prostupná) a v případě, že vejce přijde do kontaktu se zemí, podestýlkou a fakticky s čímkoli v prostředí, kde je sneseno, nelze toto riziko vyloučit. V klecových chovech obdobné riziko nehrozí, protože vejce prakticky s vnějším prostředím nepřijde do kontaktu. Dále je vhodné uvědomit si skrytou manipulaci zastánců ekologické produkce obecně, kteří ve svých propagačních materiálech nezřídka uvádějí, že „se zvířaty zacházejí chovatelé v ekologickém zemědělství šetrněji a nedávají jim růstové hormony, masokostní moučku ani antibiotika“. Tím se vytváří dojem, že v konvenčním zemědělství se zvířatům hormony a antibiotika podávají, a je o tom ostatně přesvědčena značná část laické veřejnosti. Proti zavádějícím informacím ostatně nedávno oficiálně protestovala i Státní veterinární správa ČR, protože podávat hormony a antibiotika je ze zákona pod přísným postihem zakázáno. Aby mě snad někdo nechytal za slovo, je korektní dodat, že nemocným zvířatům se antibiotika podat mohou, ale poté musí následovat opět zákonem stanovená lhůta, za kterou se teprve mohou léčená zvířata porážet na jatkách. Takže takhle.
Na závěr snad jen pár tezí: Ať si každý kupuje taková vejce, která mu chutnají a také ale, na které má (peníze). Klecové chovy jistě nejsou žádné terno, časem se budou ale podmínky slepic produkujících vejce měnit tak jako tak. Jestli si ale zastánci animal welfare myslí, že prostředkem k prosazování změn jsou manipulace a všichni na to skočí, pak je něco shnilého ve státě českém..