Petr Havel

26. 11.

Pokus o oblbnutí Bruselu nevyšel

Petr Havel Přečteno 3794 krát

Pokus o podvod, poškozování dobrého jména ČR v zahraničí, zkreslování poskytovaných údajů, vytváření ekonomických a enviromentálních rizik a v konečném důsledku vytváření rizika krácení dotačních prostředků pro české zemědělství ze zdrojů EU – tak by bylo hodnoceno chování a dosavadní argumentace odpovědných úředníků Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) a komoditního odboru Ministerstva zemědělství ČR (MZe) v zemích, kde opravdu funguje demokracie a osobní odpovědnost jedince. Je smutnou skutečností, že u nás s největší pravděpodobností k takové reflexi nedojde.
Více než dva roky je přitom známo, že stejně jako ostatní země EU musí naše země vytvořit a účelně kontrolovat zásady takzvané správné enviromentální praxe (GAEC) mimo jiné i proto, že pokud se zásady dodržují a kontrolují, mají zemědělci nárok na bruselské dotace. Je přitom dobré vědět, že příslušné předpisy EU jsou jedny z mála, které mají opravdu smysl. Pokud se totiž zásady GAEC nedodržují, vzniká v krajině výrazné riziko vodní, větrné a půdní eroze, které ve výsledku ústí do zvýšení rizika povodní či naopak sucha, sesuvů půdy na silnice či zabahňování vodních ploch. Eroze všeho druhu kromě toho připravují vlastníky pozemků, na nichž v pronájmu zemědělci hospodaří, o desítky miliard korun ročně a samotné zemědělce o kvalitní půdu s možností dobrých hektarových výnosů. Je tedy v mnohavrstevném veřejném zájmu, aby se zásady GAEC dodržovaly.
Dva roky ovšem dělají zodpovědní úředníci na SZIF a MZe vše proto, aby byly povinnosti zemědělců vytvořeny formálně, „prozemědělsky“ a aby kontroly jejich hospodaření nenacházely prohřešky a pokud ano, tak opticky zcela zanedbatelné. Naše krajina tak chudne a zemědělci i vlastníci také, aniž ale o tom často sami vůbec vědí.
Teď spadla klec. EU totiž požaduje změnu dosavadních zcela nefunkčních podmínek hospodaření a hrozí odejmutím bruselských dotací. Oprávněně.
Bruselská kritika GAEC přitom míří na samou podstatu tuzemského zemědělství. Nezodpovědné chování v krajině, provázanost agrární lobby a kancelářemi úředníků, jejich neschopnost uvažovat v dlouhodobém časovém horizontu, omezená práva vlastníků, totální nezájem o zájem většiny „nezemědělské“ veřejnosti, zkreslování informací, iracionální argumentace. To vše je v ČR stále přetrvávající realitou a ve svých důsledcích působí v NEPROSPĚCH českého zemědělství.
Samotným zemědělcům se kupodivu nedá zas tolik vyčítat. Prostě se v krajině chovají tak, jak jim to naše legislativa umožňuje. Úředníci, kteří jsou toho příčinou, ale nemají v exekutivě ani legislativě co dělat. A to nejen z pohledu ČR, ale také (a možná především) z pohledu EU. Nevěrohodné informace, které prezentují v Bruselu, samozřejmě znevěrohodňují celý resort. Ortodoxní argumentace zemědělských „odborníků“ ve prospěch nefunkčních opatření kromě toho úmyslně deformuje rozhodnutí vedení ministerstva. Za blbce je pak někdo úplně jiný, než kdo je ve skutečnosti špatných rozhodnutí příčinou.
A kdo to tedy je?
Oddělení pro mezinárodní vztahy SZIF, Stálé zastoupení ČR při EU a na ministerstvu zemědělství pak celý úsek odboru zemědělských komodit, odbor enviromentálních podpor Programu rozvoje venkova a odbor přímých plateb. Těm všem pokus o oblbnutí Bruselu, k němuž se rádi i veřejně hlásili, tentokrát nevyšel. Bohudík.

18. 11.

Cenzura jako prostředek k potlačování názorů nezmizela

Petr Havel Přečteno 4765 krát

Normálně na zákulisní praktiky prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby nereaguji, protože to bych nestačil dělat nic jiného. Vzhledem k tomu však, že se na krajských úrovních chystají převzít část výkonné moci zástupci komunistické strany, bylo by možná žádoucí připomenout veřejnosti v ČR metody, kterých někteří členové KSČ používali v minulosti a kterých se jejich bývalí členové nevzdali ani v současné době.
Jan Veleba je toho krystalickým příkladem, neboť v jeho spravedlivém boji za práva našich zemědělců se odráží úplně všechno – pokusy o diskreditaci svých názorových odpůrců, pomluvy, lži a v neposlední řadě snaha o cenzuru. To se projevuje neustálým zasíláním apelů na zákaz tištění či vysílání informací (a hlavně autorů) odpovědným vedoucím redaktorům v celém spektru médií působících v ČR. Zatím poslední akcí Jana Veleby je dopis šéfredaktorovi zpravodajství agentury Mediafax, v němž vyhrožuje, že bude-li tato agentura spolupracovat s mou osobou, nemá zájem o odběr jejího zpravodajského servisu. V době připravovaných protestů zemědělců proti krácení dotací zase napsal Jan Veleba dopis a reakci na můj komentář do Lidových novin, přičemž mě obviňuje z lobismu, zkreslování informací a ve svém podstatě ze všech problémů tuzemského zemědělství, které si jen kdo dovede představit. Dopis o své roli ve vyjednávání zaslal i své členské základně – nikde už ale nebylo řečeno a zveřejněno, že právě v něm byla celá řada lží a nepravd, které pak minimálně dvě významné tuzemské organizace zemědělců – Asociace soukromého zemědělství ČR a Svaz marginálních oblastí ČR uváděly na pravou míru. Dlužno říci, že mám všechny zmiňované dokumenty k dispozici.
Bylo by vhodné připomenout, že snaha Jana Veleby o vytěsnění jemu nepohodlných novinářů trvá již řadu let (dokumenty o tom, které mám, mají zhruba 15 centimetrů výšky a to ještě o řadě aktivit určitě nevím) a zdaleka se netýká jen mé osoby. Jan Veleba v minulosti opakovaně napadl mimo jiné současného redaktora MF Dnes Jiřího Fencla, stávajícího redaktora Hospodářských novin Martina Maříka nebo někdejšího šéfa ekonomiky Zemských novin Pavla Kačera. Je pro celou společnost varující, a zvláště v období výročí 17. listopadu 1989, že v některých případech byl s apelem na odvolání či uklizení příslušného novináře úspěšný.
Také by bylo třeba připomenout, jak funguje demokracie uvnitř Agrární komory ČR za vedení Jana Veleby. Například kvůli tomu, že se někteří zemědělci odmítli přidat k Velebou dojednaným protestům, se hodlá na tyto neloajální zemědělce komora „podívat“. Pro ilustraci citace ze zápisu jednání vedení Agrární komory: „Zjistit, kdo z AK je ve SMO a udělat pořádek. Držet jednotnou názorovou linii“.
Nepřipomíná to váženým čtenářům něco?
Kdysi jsem slíbil, že za každou Velebovu akci směřovanou k cenzuře médií zveřejním jednu větu z jeho životopisu, který je opravdu zajímavý. Takže ta jedna věta.
Jan Veleba, zemědělský tajemník OV KSČ Žďár nad Sázavou……pokračování příště.

06. 11.

Rudá, nikoli modrá planeta

Petr Havel Přečteno 6901 krát

Takže se stalo, co se očekávalo – Barack Obama je americkým prezidentem. Političtí demokraté jásají, skuteční demokraté by ale, myslím, příliš nadšení být neměli. Výsledky amerických voleb totiž vyslaly světu jeden zcela zásadní signál, který možná ne každý vnímá: Totiž, že populismus je obecně úspěšnější než argumenty, verbální sázka na změny důležitější než konzervativní hodnoty a že političtí mluvčí méně úspěšné části laické veřejnosti bez problémů převálcují zastánce spíše těch bohatších a často schopnějších. To vše spolu s již schválenými recepty na řešení současné ekonomické krize, které lze v zásadě nazvat bankovním socialismem, v podstatě znamená minimálně dočasný krach ekonomické filosofie kapitalismu, jak se u nás obecně sázka na schopnost a odpovědnost jedince a „neviditelnou ruku trhu“ nazývá. Pokud se to děje dokonce i v USA, je to velmi varující. Nicméně realita. Je-li možné tento stav vyjádřit v barvách, pak fakticky platí, že v současné době není naše planeta ani zelená, ani modrá, jak by jí rád viděl prezident Václav Klaus, ale prostě rudá.
Barama je přitom jistý symbol, vrchol pyramidy, která se dlouho stavěla a nyní se jen usadil poslední kámen na vrchol její konstrukce. Taková Evropská unie již je tak plná úřednických, regulačních a sociálních mechanismů, že by jí některé kroky mohl závidět i předlistopadový režim v tehdejší ČSSR. O území na východ od nás ani nemluvě. Ostatně, i naše země nedávno zcela zoranžověla, aby tak zkompletovala spektrum „teplých barev“ v rámci takzvaného vyspělého světa.
Lidé zpohodlněli. Nechtějí moc pracovat, ale chtějí brát velké peníze. Nezajímají je problémy nadosobní, o tom se pouze politicky diskutuje, ale málokdo je ochoten věci veřejné skutečně definovat a hájit. Většina lidí se ochotně vzdává schopnosti jiné než osobní problémy řešit a ochotně tyto aktivity deleguje na populistické politiky. Ti nabídnou recepty, pohovoří o změnách, omezí podmínky pro podnikání a rozdělí vybrané daně těm, kteří jsou buď chudí, nebo méně schopní, nebo pro ně představují voličské hlasy. Ochota podnikat, vyvíjet se a skutečně něco i s rizikem proher „dělat“ se tím dále snižuje. Vláda méně schopných nad více schopnými je, zdá se, hotova. A moderní pohádky typu Pán prstenů nebo Harry Potter se postupně naplňují ve skutečné realitě.
Bohužel, současná rudá barva planety, nad kterou většina světové veřejnosti jásá, pro ní pravděpodobně žádným velkým ternem nebude. Generální filosofií oranžovo-rudých politiků je totiž rovnostářství, vyšší moc úředníků, regulace mocných a nadstandardní akcent na sociální problematiku všeho druhu. To ovšem právě v praxi znamená snížení motivace schopných lidí vydělávat peníze a tedy vytvářet k tomu nutné aktivity, zejména podnikatelské. Prostě proto, že jim ty vydělané peníze sociální spasitelé všeho druhu různými formami zase seberou. Jestliže se dnes hovoří o ekonomických krizích a diskutuje se o tom, kdy se zase výkonnosti ekonomik oživí, bylo by dobré vědět: Na rudé planetě bude oživení trvat rozhodně déle, než na planetě modré.

05. 11.

Není mléko jako mléko?

Petr Havel Přečteno 4153 krát

Tuzemské zemědělství je plné paradoxů. Zatímco všude v zahraničí táhne co do počtu pracovníků i podílu na HDP zemědělská minorita za jeden provaz, u nás máme v zásadě dva druhy zemědělců. Stručně řečeno předlistopadové a polistopadové. Za jeden provaz netáhnou ani náhodou, mimo jiné proto, že jedni (předlistopadoví) se nebyli do současné době schopni majetkově vyrovnat s druhými, polistopadovými. To je ale na dlouhý rozbor. Zajímavější v současné době spíše je, že kromě různých zemědělců máme zřejmě u nás také různé mléko.
Totiž: Když byla cena za litr osm a více korun, chystali ze zemědělci dirigovaní centrální agrární komorou vylévat mléko, první stránky novin plnily články o možném krachu jeho producentů, v televizích se diskutovalo jak o ekonomice výroby mléka, tak o etice neškodné likvidace této komodity. Dlužno podotknout, že cena osm a více korun za litr mléka nebyla nikdy ani náhodou likvidační, jak se mnozí zemědělští bossové snažili vsugerovat laické a novinářské veřejnosti.
V současné době jsou ale ceny mléka pro zemědělce na úrovni sedmi a méně!!! korun za litr, v médiích a centrální agrání komoře je ale ticho po pěšině. V tomto případě je ale dlužno podotknout, že cena pod sedm korun už opravdu likvidační je. Jak to, že je to teď každému jedno?
Kupodivu, vylévání mléka se připravuje i teď. Ne ale okázale před dostupnými objektivy televizních kamer v blízkosti velkých měst, ale pouze demonstrativně na jednom pozemku jednoho zemědělce na Šumperku. Tedy tak trochu stranou civilizace, a zejména na chudém podhorském území, které patrně není pro bohatší zemědělce z úrodných oblastí zajímavé. Zdá se tak, že mléko na Šumpersku má pro představitele zemědělců asi jinou hodnotu než jiné mléko jinde, zřejmě z míst, kde je více skalních příznivců současného vedení agrární komory.
Samozřejmě, že smysl vylévání mléka (možná k němu nakonec stejně jako letos před létem reálně ani nedojde) spočívá především v upozornění na problémy příslušného zemědělského oboru a na nějaký cenový vývoj nemůže mít vliv. Je ale zvláštní, že pro zemědělce v daleko příznivější situaci se medializace problému cen mléka hodí, zatímco ve skutečně kritické situaci ne. Tohle že má být objektivní hájení zemědělských zájmů? A objektivita médií?

Archiv článků: listopad 2008

Pokus o oblbnutí Bruselu nevyšel

Cenzura jako prostředek k potlačování názorů nezmizela

Rudá, nikoli modrá planeta

Není mléko jako mléko?

Blogeři abecedně