Petr Havel

30. 01.

Kdo chce prodat naše lesy?

Petr Havel Přečteno 3804 krát

Zdá se, že past dlouhodobě jednostranné prezentace oblasti lesního hospodářství v ČR, která se po řadu let soustředila pouze na spory lesnických firem a státního podniku Lesy České republiky o podobu a korektnost veřejných zakázek na práce v lesích, mediálně sklapla. Lidově řečeno – problematice lesů u nás v současné době natolik tuzemská média nerozumí, že nedokáží rozpoznat správné a nesprávné kroky, které již byly vykonány či které se připravují, včetně významu jednotlivých pojmů.
Konkrétně jde o pojem arondace (v zásadě zcelování lesních pozemků), který je zaměňován s pojmem privatizace (odstátnění lesních pozemků). Jak jinak by se totiž mohly vyrojit názory, podle nichž jde v připravované novele zákona o prodeji státní půdy (přesně: „o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně některých zákonů, a zákona, kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů“) o utajenou privatizaci?
Budiž tedy řečeno zcela jednoznačně: To, že zmiňovaná novela proces arondace liberalizuje (arondace je možná již v současné době, ale má své limity), je jedním z největších přínosů novely, kterou má v pondělí projednávat Vláda ČR a skutečnost, že o to stálo především (ale nejen) Sdružení vlastníků obecních lesů navíc napovídá, že ani náhodou nejde o nějaký pochybný kšeft státního podniku. Arondace je přitom proces, který pomůže všem, vlastníkům, obcím, restituentům a samozřejmě i samotným státním lesům, ze všeho nejvíc ale samotné přírodě. O co ve skutečnosti jde? Nu o nic méně než o soustředění dosud po celém území ČR nesmyslně majetkově roztroušených lesních pozemků. Snad každý rozumně uvažující člověk přitom uzná, že pokud je majetek státu (LČR) ze všech stran obklopen majetkem někoho jiného, je docela nesmysl, aby se v takovém území uplaťňoval například rozdílný způsob hospodaření, lesnické filosofie, ba třeba i rozdílný způsob financování, prostě podle toho, čí je co. Nemluvě o děleném vlastnictví lesnických pozemků, kde v případě, že si jedna strana postaví hlavu a s něčím nesouhlasí, nemůže druhá strana udělat nic. Takových případů je celá řada a odnáší to – les jako takový. V arondaci jde tedy o to, aby byly majetky zcelené a homogenní, ať již je vlastníkem kdokoli. Hovořit v této souvislosti o tajné či divoké privatizaci je prostě úplná pitomost. Naopak, proces arondace měl v ČR již dávno postoupit daleko dál, než tomu reálně je. A že se v rámci toho převedou nějaké hektary státních lesů na privátní subjekty, na tom nic nemění, nehledě na to, že obdobný proces bude probíhat i opačně. Ptáme-li se tedy, kdo chce prodat naše státní lesy, pak odpověď bohužel zní: Momentálně někteří novináři.
(Jednou se ale část státních lesů bude muset prodat stejně - pozn. aut.)

14. 01.

Když dáš krávě do držky, ona ti dá do dížky….

Petr Havel Přečteno 3919 krát

Tento, pro někoho možná poněkud nesrozumitelný slogan, je ve skutečnosti zemědělskou obdobou starých českých přísloví, kupodivu vyjadřující základní nástroj k řešení současných nízkých cen a odbytu mléka. Přeložen do „lidštiny“ totiž v praxi znamená, že složení krmné dávky pro skot ovlivňuje množství nadojeného mléka.
V současné době jsme svědky, zejména na tuzemské scéně, na naše poměry nebývalých aktivit ministerstva zemědělství s cílem současnou situaci na trhu mléka řešit. Je ale otázka, co se ve skutečnosti povede (například navýšení dotovaného exportu nebo státního výkupu vybraných mlékárenských komodit), neboť se na tom musí dohodnout Rada ministrů zemědělství EU a nelze je zavést pouze na tuzemském trhu separátně. Situace na trhu s mlékem je, jak se všichni shodují, skutečně vážná. Co ale v našich médiích prakticky vůbec neznívá, jsou jednak možnosti, které mají operativně v rukou sami zemědělci, a zejména, jaký je postoj k tomuto problému v původních členských zemích EU.
Nejprve ale k zemědělcům. Málokdo ví, že změna krmné dávky se již řádově ve dnech může projevit ve snížení objemu dojeného mléka. Nejde přitom ani náhodou o to, že by se dojnému skotu snížil zásadně objem krmiva a krávy by strádaly hladem – jde o to, že objem mléka u vysokoprodukčních dojnic je v podstatě uměle vyvoláván různými doplňky stravy (mimochodem jsou dost drahé), které lze z krmných dávek vypustit. Samozřejmě to znamená „nabourání“ produkce v delším časovém horizontu, takže na původní objemy nadojeného mléka se již nebude možné v budoucnosti v řadě případů dostat. Pokles objemu nadojeného mléka je nicméně lepším řešením, než likvidace dojnic. A je třeba vědět: zásahy do krmných dávek lze snížit produkci mléka o 10 až 20 procent, tedy zhruba právě o to množství, co v ČR a v EU přebývá. A je to opravdu v rukou zemědělců.
Globálně důležitějším signálem je ovšem to, jak hodnotí problémy na evropském trhu s mlékem zahraniční osobnosti. Takový bývalý dvojnásobný zemědělský eurokomisař Franz Fischler, zřejmě nejvýznamnější zemědělská osobnost v EU, který je poradcem našeho ministra Petra Gandaloviče pro zemědělství v průběhu předsednictví, současné nízké ceny mléka vůbec neřeší. Za problém evropského mlékárenství považuje především nedostatečnou koncentraci mlékárenského průmyslu v některých zemím a tedy nižší konkurenceschopnost výrobců mlékárenských produktů. Podle Fischlera nemají v Evropě zásadní problémy země, na jejichž území působí jedna či dvě velké mlékárny, ale takové země, kde jich působí příliš mnoho. To je ovšem právě případ ČR. Pokud se týká názoru nizozemské ministryně zemědělství Gerritje Verburg, pak ta v pondělí na půdě ČR prohlásila, že nizozemští producenti mléka si musí s nízkými cenami poradit a nežádají a nebudou žádat žádná regulativní a další opatření. Také ona vidí rezervy v konkurenceschopnosti evropské mlékárenské produkce, které lze podle ní překonat investicemi do nových technologií a snižováním nákladů. Tedy žádnými protesty a dalšími regulacemi.
Je zcela ilustrativní, že uvedené názory významných evropských představitelů zemědělství nikdo ani řádkem v našich médiích nezmínil. Je to ale signál, že Rada ministrů zemědělství v pondělí 19. ledna v Bruselu pod vedením ministra Gandaloviče nemusí vůbec žádné navýšení exportů či státních dotací a výkupů přijmout. Evropa to prostě vidí jinak než je problém viděn a prezentován v ČR.

Archiv článků: leden 2009

Kdo chce prodat naše lesy?

Když dáš krávě do držky, ona ti dá do dížky….

Blogeři abecedně