Petr Havel

30. 11.

Zbytečná šikana začínajících zemědělců

Petr Havel Přečteno 5771 krát

„Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění“ – to je zřejmě v současném předmikulášském čase vhodný slogan k popisu dalšího dílu nekonečného tuzemského seriálu známého jako „papežštější než papež“, tentokrát v podání úředníků Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).
O co konkrétně jde? Takzvaní mladí začínající zemědělci mají v jednom z Programů rozvoje venkova možnost získat od státu příspěvek na nákup zemědělské půdy, aby mohli buď na nějakých pozemcích začít hospodařit, případně aby rozšířili ve víře v úspěšnost svého zemědělského podnikání plochy zemědělské půdy, které od někoho přejímají. Což je v ČR, kde je drtivá většina půdy zemědělcům pronajata a kde je mladých lidí v zemědělství jako šafránu, velmi žádoucí jev a od nastupující generace zemědělců chvályhodný počin. I existence podpůrného programu od státu je dobrý počin, bohužel však ne jeho provedení.
V současné době je totiž situace taková, že stát (SZIF) žádosti o dotace schválil, dotace dokonce již vyplatil, jenže – teď je chce pro mladých zemědělcích zpět. Důvodem je problém, že na nakoupené půdě nemohou začínající zemědělci hospodařit, protože jde o pozemky privátních vlastníků ležící uvnitř velkých širých rodných lánů na zcelených pozemcích, k nimž nejsou vybudovány přístupové cesty. Ty tam nejsou proto, že v ČR nejsou ani 20 let po roce 1989 na téměř 90 procentech půdy provedeny takzvané komplexní pozemkové úpravy, které mají mimo jiné pozemky vlastníkům i hospodářům zpřístupnit. Za pozemkové úpravy je přitom odpovědný stát, který je také, bohužel ne v takové míře, jak by bylo celospolečensky zapotřebí, financuje. Noví začínající zemědělci tedy musí hospodařit jinde, na takzvaných náhradních pozemcích. To přitom pravidla pro čerpání a využití dotací na nákup půdy umožňují. Teoreticky žádný problém.
Jenže jsme v ČR. A tak si příslušní pracovníci SZIF usmysleli, že začínající zemědělci musí hospodařit právě a jenom na těch pozemcích, které s podporou státu koupili, ačkoli to v praxi není možné a každý to ví. A začínajícím zemědělcům již SZIF rozeslal dopisy, v nichž je upozorňuje na nedodržení podmínek dotací (což není pravda, jak již bylo řečeno, pravidla hospodaření na náhradních pozemcích umožňují) a na to, že dotace budou muset vrátit.
Lepší příklad házení klacků pod nohy téměř nejde najít. Místo, aby si stát každého nového zájemce o zemědělské hospodaření doslova hýčkal, hned na začátku ho naláká na vějičku a následně bodne zezadu do útrob. Investice do nákupu půdy jsou totiž zásadním signálem o zájem dlouhodobě se zemědělství věnovat, což je dnes opravdu vzácnost a stát by to měl podporovat. Ostatně stejná situace je v celé EU a mladé zemědělce v míře daleko vyšší než u nás podporují všechny země původní EU-15.
Uvedené komplikace při zahájení zemědělského podnikání nastupující generací zemědělců v ČR nejsou první a jsou tak veřejným potvrzením rozporů mezi slovy a činy, což je dnes v ČR téměř společenská norma pěstovaná zejména politiky. V tomto případě jde ale o zcela symbolický signál, kvůli kterému dokonce zvažuje Asociace soukromého zemědělství poprvé v polistopadové historii protestní veřejné akce (ty současné organizují zemědělské organizace zastupující takzvané právnické osoby, tedy zemědělské podniky vzniklé z dřívějších jednotných zemědělských družstev a státních statků). Kdyby v tomto případě skutečně vyšli soukromníci do ulic, osobně bych to považoval za první skutečně oprávněnou zemědělskou demonstraci, v níž nejde jen o výši dotací, ale skutečně o princip.
O řešení popisovaného problému se nicméně jedná v současné době na ministerstvu zemědělství. Je tedy ještě naděje, že se mladým zemědělcům do počátku jejich podnikání „vidle nehodí“… Doufejme.

27. 11.

Národní kulturní památka – hřebčín Kladruby v ohrožení?

Petr Havel Přečteno 4492 krát

Dlouhých 430 let přežil Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem od svého vzniku až do současné doby, nad jeho další budoucností ale visí řada otazníků. Důkazem jsou dvě zásadní personální změny, které proběhly v tomto týdnu – nejprve odvolal nyní již bývalý ředitel hřebčína Jaroslav Dražan z pozice svého zástupce šéfa provozu ve Slatiňanech Tomáše Kunce, dnes byl Dražan z funkce ředitele ministrem zemědělství Jakubem Šebestou odvolán sám. Oba zmiňovaní ředitelé byli přitom lidé, kterým skutečně šlo o koně, jenže každý z nich byl příznivcem poněkud, vlastně zásadně jiné koncepce.
Velmi zhruba řečeno – zatímco Kunc byl spíše ochoten ke krokům vedoucím k postupné privatizaci hřebčína a ke spojení s různými zájemci o využití peněz, jejichž přítok v řádech stamilionů korun v nejbližší době hřebčín očekává, Dražan představuje spíše konzervativní pojetí, vysokou odbornost a vůli provést v hřebčínu takové změny, které by zajišťovaly plnohodnotnou a efektivní existenci hřebčína do budoucnosti s nějakým vlivem státu. Většina odborníků se proto shoduje, že za Dražana není adekvátní náhrada, a to ani ze zahraničí. A zkušenosti ze zahraničí navíc ukazují, že převedením národních hřebčínů typu Kladruby do oblasti soukromého podnikání vedlo v minulosti když ne ke krachům, tak alespoň k velkým problémům dopadajícím zejména do chovů koní.
Jak tedy dál s hřebčínem, toť otázka, a korektně je třeba říci, že státní správa se v Kladrubech moc neosvědčila. Jak už tomu totiž v takových případech bývá, v hřebčíně se především velmi plýtvalo. Například denní krmná dávka pro koně dosahovala v minulosti hodnoty až 700 korun, zatímco v komerčních chovech je to 40 korun na koně a den. Přestože lze pochopit, že specifické plemeno má určitě i specifické krmné požadavky, téměř dvacetinásobně vyšší náklady jsou prostě neodůvodnitelné. Je tedy zřejmé, že správu státu a efektivita výkonu této správy bylo nutné změnit, o což se Dražan snažil.
Obecná neschopnost státu něco řídit (například ČSA) na druhou stranu opravdu evokuje myšlenku na privatizaci a následné efektivní manažerské vedení hřebčína. Jenže to bychom nesměli být v České republice, kde se zejména kolem evropských dotací, které hřebčín očekává (mimochodem žádost o čerpání dotací z Integrovaného operačního programu ministerstva kultury zatím ministerstvo vyřadilo), točí množství zlatokopů, tunelářů a lidí, kterým jde o peníze zejména pro vlastní prospěch než o peníze ve prospěch koní. Odvolání Dražana je přitom signálem, že verze postupná privatizace a ovlivňování další existence této národní kulturní památky z řad komerčního podnikání v současné době na ministerstvu zemědělství zvítězila. To samozřejmě může znamenat konec jeho (hřebčína) existence, byť by kdokoli deklaroval opak. V tomto případě totiž, ačkoli jsem z podstaty věci nepřítelem státního podnikání jako takového, se přece jen zdá, že na hřebčín s vlivem státu je přece jen o něco víc „vidět“, a další jeho existence je tak bezpečnější. Tato idea se však, zdá se, poněkud vzdaluje.

03. 11.

Gandalovič do čela ODS? Ne zas tak špatné řešení

Petr Havel Přečteno 5135 krát

Normálně politické komentáře nepíšu, od toho jsou jiní a povolanější. Následující výjimku si dovoluji zejména proto, že pokud by přece jen došlo v ODS na souboj o post předsedy strany a vyzyvatelem Topolánka byl Petr Gandalovič, mohlo by být následujících pár vět příspěvkem do diskuse. Gandalovič byl totiž, jak známo, přes dva roky ministrem zemědělství, takže jsem ho měl možnost poznat trochu blíž. A jaké že to bylo poznání?
To hlavní je, že Gandalovič je výrazně lepší diplomat než představitel výkonu státní správy. V praxi to prokázal především na půdě EU, kde v resortu zemědělství vyjednal zřejmě více než maximum možného, nejen v průběhu předsednictví, a naopak o poznání horší výkon podal jako ministr. Diplomatické umění by se přitom poněkud rozhárané ODS velmi hodilo. Gandalovič je také jediným představitelem občanských demokratů, který prošel dvěma resorty týkající se venkova (kromě zemědělství také místním rozvojem), což opět skýtá zejména diplomatický potenciál pro porozumění pro kompromisy mezi zájmy měst a menších obcí. Do třetice tkví Gandalovičův diplomatický potenciál v orientaci ve stranických názorových proudech a onom známém „vědět, kdo je kdo“, což je nezbytným předpokladem pro šéfování čehokoli. To opět sám prokázal ve své poslední ministerské praxi, kde období poznávání „kdo je kdo“ v tuzemském zemědělství trvalo tak dlouho, že se fakticky k žádné cílené konzervativní zemědělské politice ani nestačil dostat. To ale právě ve strukturách ODS u Gandaloviče nehrozí, tam to jako čelní představitel strany dobře zná.
Podstatné také je, že Topolánkův vyzyvatel nemá dar současného předsedy ODS „nasírat“ novináře. To je pro obraz strany docela zásadní, protože každý konflikt s médii, i když se člověk tisíckrát může snažit na něj nemyslet, se nezapomíná. A kromě toho – Gandalovič nemá za pobočníka konfliktního a poněkud přihroublého Marka Dalíka, ale inteligentního, vzdělaného, slušného a názorově solidně vyhraněného Ivo Hlaváče.
Stará pravda praví, že různé pozice sedí různým lidem, přičemž je velmi častý případ, kdy nevýrazný výkon na pozici jedné může být úplně jiný na postu vyžadující jiné dovednosti. Gandalovič přitom již jednou diplomatem byl – na horké půdě v USA – a dařilo se. O EU již byla řeč. Mohl by být tedy i úspěšným diplomatem v ODS….

Archiv článků: listopad 2009

Zbytečná šikana začínajících zemědělců

Národní kulturní památka – hřebčín Kladruby v ohrožení?

Gandalovič do čela ODS? Ne zas tak špatné řešení

Blogeři abecedně