Petr Havel

29. 04.

Nejde jen o pomazánkové máslo

Petr Havel Přečteno 8742 krát

Ačkoli je pomazánkové máslo pouhou jednou položkou z nabídky desítek tisíc potravin vyráběných v zemích EU, ilustruje jeho kauza manimálně dvě systémové vlastnosti současné EU - protekcionismus a pokrytectví.
Kdyby bylo české pomazánkové máslo jediným výrobkem vyráběným v EU, který nesplňuje parametry označení slovem „máslo“, dal by se přístup bruselských orgánů zakazující použití ČR slova máslo pochopit. Tak to ale není. Hned tři země EU – sousední Německo, a dále Velká Británie a Španělsko vyrábějí a na trh dodávají výrobky, které ve svém názvu nesou slovo „máslo“, ačkoli parametry pro toto označení (obsah mléčného tuku minimálně 39 procent) nesplňují stejně tak, jako naše pomazánkové máslo. Fór je v tom, že zmíněné země mají na své výrobky se slovem máslo výjimku podle unijní legislativy, kterou EU zrušila těsně před vstupem ČR do EU. Naši potravináři tak neměli šanci o podobnou výjimku usilovat, protože prostě již nebylo podle čeho výjimku udělit.
To však nemůže být důvodem, proč se k jednomu tradičnímu národnímu výrobku chová EU jinak než k jiným, také tradičním výrobkům. Jediný výraz pro takové chování je proto protekcionismus.
Pokud se týká pokrytectví EU, pak jde především o rozpor mezi slovy, které EU hlásá, a činy, kterými je naplňuje. Na každém kroku je z EU slyšet o nutnosti podpory regionálních potravin a obecně všech regionálních specifik, Brusel také dotuje celou řadou programů a projektů, které mají za úkol tradice, specifika a jedinečnost jednotlivých regionů v rámci EU rozvíjet a podporovat. V případě potravin dokonce existují tři typy ochranných označení v EU vyráběných potravin, včetně takzvané zaručené tradiční speciality, do níž patří mediálně slavný český špekáček, který také nedávno tuto celoevropskou ochranu získal. Jenže i pomazánkové máslo je tradiční a specifický výrobek, mimo jiné i proto, že se s výjimkou ČR, Slovenska a možná některých příhraničních oblastí v EU nikde nekonzumuje. Tím také v praxi nehrozí nebezpečí, že by si jej například z Portgalska někdo se skutečným máslem spletl. Mimochodem, kdyby to bylo ve Španělsku, tak tam jsou právě na výjimku zvyklí...
Zamítnutí názvu pomazánkové máslo je tak v přímém rozporu s proklamacemi EU o podpoře regionálních specifik včetně potravin, a zároveň konkrétním příkladem dvou různých typů výkladů téhož problému. A jakkoli jde o detail, jak již jsem zmínil v úvodu, je i kauza pomazánkového másla jedním z mnoha malých hřebíčků, které bruselští úředníci zatloukají do rakve evropské integrace. Zcela zbytečně.
Mimochodem, kdyby ČR zaplavila pomazánkovým máslem celou EU a každý z kupujících by si jej spletl se skutečným máslem, které má podle legislativy obsahovat až 2,5 násobek mléčného tuku (nejméně 80 procent) oproti máslu pomazánkovému, měl by z toho podle současného výkladu zdravého životního stylu evropský spotřebitel dokonce prospěch. Právě EU hlásá totiž potřebu omezit spotřebu živočišných tuků. Kdyby tedy konzumovali občané místo klasického másla máslo pomazánkové, byli by vlastně podle evropských potravinářských inženýrů zdravější....

10. 04.

Odchod ministra Fuksy by byl velkým nesmyslem

Petr Havel Přečteno 3907 krát

Ačkoli je personální složení vlády samozřejmě věcí premiéra a ve správné „chemii“ kabinetu jistě nehrají roli jen a pouze racionální úvahy, je přesto racionální konstatovat: Změna na postu ministra zemědělství požadovaná jako podmínka za odchod tří ministrů Věcí veřejných (VV) z vlády nemá logiku.
Ivan Fuksa jako ministr zemědělství totiž jako jeden z mála ministrů současné vlády dokázal přesto, že nebyl na počátku vybaven znalostí tohoto resortu, dost docela zásadních věcí. A je v podstatě překvapením, že v olympiádách „viditelnosti“ okupuje spíše spodní příčky, což jej opticky sráží do vod nepříliš podstatných členů kabinetu. Osobně si ale myslím, že tato skutečnost je spíše výrazem nezájmu respondentů o zemědělství a s ním spojenou problematiku, než neoblíbenost či neviditelnost. A trochu se ptám, jaký ten výběr respondentů vlastně je, a zdali je v něm opravdu třetina lidí z venkova, kterého se Fuksův resort a jeho činnost týká, když jich tam také třetina žije. No, snad to není podstatné...
Proč by tedy měl ministr zemědělství zůstat? Důvodů je celá řada. Zřejmě nejdůležitějším pak ale to, že se mu poprvé v polistopadové historii ČR (nedokázal to ani zemědělec a nejdéle sloužící exministr Josef Lux) podařilo minimálně ve vztahu k EU sjednotit tuzemskou zemědělskou veřejnost. A spokojeni, aspoň v mezích možností, jsou i samotní zemědělci, takže dálnice neblokují traktory a na budovu na Těšnově zatím nikdo nehází vajíčka ani před její vchod nesype brambory. Ono sjednocení (kéž by si z toho vzal kabinet příklad) je přitom klíčové zejména pro účelnou obhajobu zájmů ČR v reformě Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Nejde jen o teorii. Ačkoli to na počátku vůbec tak nevypadalo, ČR se zatím při diskusích o změnách evropského zemědělství daří získávat na svou stranu spojence a své zájmy tak opravdu obhajovat. Zatím se dokonce zdá, že v agrární diplomacii máme šanci obhájit vše podstatné, byť můžeme diskutovat o tom, zda jsou požadavky ČR opravdu ty správné. To je ale náš vnitřní problém a do budoucnosti je spíše důležité to, že nás v zemědělství Evropa „bere“. To tu ještě nebylo.
Fuksa se také jako první ze všech polistopadových ministrů zemědělství aktivně angažuje v prezentaci a propagaci tuzemských potravin ve všech rovinách, od farmářských tržišť po průmyslovou produkci. I to je jistý druh sjednocení, které navíc dává domácím zemědělcům a potravinářům pocit, že o ně někdo vůbec stojí, což léta téměř neměli.
Jsou tady ale i zcela konkrétní záslužné činy. Například novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která poprvé od roku 1992 zvyšuje poplatky za vyjímání pozemků z půdního fondu ke stavebním účelům a chrání tak půdu využitelnou zemědělsky před zbytečným zastavěním. Je tady rozšíření podmínek správné zemědělské a environmetální praxe (GAEC) na erozí středně ohrožené půdy, což je téměř polovina pozemků v ČR, jehož smyslem je zachování kvality půdy, ochrana před povodněmi a tedy ochrana majetku občanů i státu v hodnotě stovek miliard korun. Je tady aktivní antibyrokratická komise, která již „vygumovala“ pár nesmyslných byrokratických povinností, ke kterým zbytečně nutili zemědělce naši úředníci. Je tady projekt „Regionální potravina“ napomáhající ke zviditelnění lokálních výrobců speciálních potravin. A je tady také „Dřevěná kniha“, která je podle všeho záminkou k požadavku na odvolání ministra.
To je dost zajímavý fenomén. V prvé řadě je nutné konstatovat, že tendry státního podniku Lesy České republiky (LČR), kterých se Dřevěná kniha především týká, nemají žádné optimální řešení a současný stav je výsledkem polistopadového vývoje, který současný ministr zdědil. V druhé řadě je nutné konstatovat, že ačkoli více viditelní a více slyšitelní jsou odpůrci Dřevěné knihy, reálně podporuje zvolené řešení (prodej dřeva z LČR prostřednictvím firem, ne samotných LČR) zhruba 90 procent podnikatelské veřejnosti, většina skutečných odborníků a nejnověji také Transparency International. Jinými slovy, i tento oříšek rozlouskl ministr přijatelně a navíc tak, aby ze státních lesů měl skutečně co nejvyšší profit stát, což dokázaly mnohé, byť ne všechny, analýzy.
Je tedy otázka, co vlastně VV na Fuksovi vadí, a zdá se, že je to právě způsob prodeje dřeva. V opačném případě, totiž kdyby si LČR prodávaly vytěžené dřevo samy (což VV prosazovaly) by k tomu musely použít stejně jako v minulosti Hradeckou lesnickou a dřevařskou společnost (HLDS), polosoukromý subjekt, který i právě kvůli takovému statutu lze majetkově ovládnout. Pokud by platila teorie, podle níž jsou VV fakticky podnikatelský, ne politický projekt, mělo by pak například logiku ovládnout HLDS a získat tak kontrolu nad dřevařským byznysem. To ovšem v řešení prosazeném Fuksou nejde, což může někomu vadit.
VV mají ostaně ve vztahu k zemědělství a potravinářství podivné nápady, zejména, když se deklarují jako strana přímé demokracie. Právě ministři VV připravili návrh na vyvlastňování pozemků zásadně omezující práva vlastníků ještě před soudním rozhodnutím, a stejně tak to byly VV, které prosazovaly návrh na rozdílné zdanění potravin, což by připravilo značné ekonomické problémy zejména zemědělcům a potravinářům v oblasti živočišné výroby. Řekl bych, že vyvlastňování ani zvýhodňování jedněch před druhými do demokracie nepatří...
Samozřejmě je v resortu zemědělství množství dalších, zatím neřešených problémů a také rizik a mnohá rozhodnutí se nemusí povést a také se asi některá nepovedou. To je ale normální. Zásadní chybu ale ministr Fuksa ještě neudělal, a to i přesto, že něco dělal. To by se mělo spíše ocenit.

Archiv článků: duben 2011

Nejde jen o pomazánkové máslo

Odchod ministra Fuksy by byl velkým nesmyslem

Blogeři abecedně