Nejde jen o pomazánkové máslo
Ačkoli je pomazánkové máslo pouhou jednou položkou z nabídky desítek tisíc potravin vyráběných v zemích EU, ilustruje jeho kauza manimálně dvě systémové vlastnosti současné EU - protekcionismus a pokrytectví.
Kdyby bylo české pomazánkové máslo jediným výrobkem vyráběným v EU, který nesplňuje parametry označení slovem „máslo“, dal by se přístup bruselských orgánů zakazující použití ČR slova máslo pochopit. Tak to ale není. Hned tři země EU – sousední Německo, a dále Velká Británie a Španělsko vyrábějí a na trh dodávají výrobky, které ve svém názvu nesou slovo „máslo“, ačkoli parametry pro toto označení (obsah mléčného tuku minimálně 39 procent) nesplňují stejně tak, jako naše pomazánkové máslo. Fór je v tom, že zmíněné země mají na své výrobky se slovem máslo výjimku podle unijní legislativy, kterou EU zrušila těsně před vstupem ČR do EU. Naši potravináři tak neměli šanci o podobnou výjimku usilovat, protože prostě již nebylo podle čeho výjimku udělit.
To však nemůže být důvodem, proč se k jednomu tradičnímu národnímu výrobku chová EU jinak než k jiným, také tradičním výrobkům. Jediný výraz pro takové chování je proto protekcionismus.
Pokud se týká pokrytectví EU, pak jde především o rozpor mezi slovy, které EU hlásá, a činy, kterými je naplňuje. Na každém kroku je z EU slyšet o nutnosti podpory regionálních potravin a obecně všech regionálních specifik, Brusel také dotuje celou řadou programů a projektů, které mají za úkol tradice, specifika a jedinečnost jednotlivých regionů v rámci EU rozvíjet a podporovat. V případě potravin dokonce existují tři typy ochranných označení v EU vyráběných potravin, včetně takzvané zaručené tradiční speciality, do níž patří mediálně slavný český špekáček, který také nedávno tuto celoevropskou ochranu získal. Jenže i pomazánkové máslo je tradiční a specifický výrobek, mimo jiné i proto, že se s výjimkou ČR, Slovenska a možná některých příhraničních oblastí v EU nikde nekonzumuje. Tím také v praxi nehrozí nebezpečí, že by si jej například z Portgalska někdo se skutečným máslem spletl. Mimochodem, kdyby to bylo ve Španělsku, tak tam jsou právě na výjimku zvyklí...
Zamítnutí názvu pomazánkové máslo je tak v přímém rozporu s proklamacemi EU o podpoře regionálních specifik včetně potravin, a zároveň konkrétním příkladem dvou různých typů výkladů téhož problému. A jakkoli jde o detail, jak již jsem zmínil v úvodu, je i kauza pomazánkového másla jedním z mnoha malých hřebíčků, které bruselští úředníci zatloukají do rakve evropské integrace. Zcela zbytečně.
Mimochodem, kdyby ČR zaplavila pomazánkovým máslem celou EU a každý z kupujících by si jej spletl se skutečným máslem, které má podle legislativy obsahovat až 2,5 násobek mléčného tuku (nejméně 80 procent) oproti máslu pomazánkovému, měl by z toho podle současného výkladu zdravého životního stylu evropský spotřebitel dokonce prospěch. Právě EU hlásá totiž potřebu omezit spotřebu živočišných tuků. Kdyby tedy konzumovali občané místo klasického másla máslo pomazánkové, byli by vlastně podle evropských potravinářských inženýrů zdravější....
Kdyby bylo české pomazánkové máslo jediným výrobkem vyráběným v EU, který nesplňuje parametry označení slovem „máslo“, dal by se přístup bruselských orgánů zakazující použití ČR slova máslo pochopit. Tak to ale není. Hned tři země EU – sousední Německo, a dále Velká Británie a Španělsko vyrábějí a na trh dodávají výrobky, které ve svém názvu nesou slovo „máslo“, ačkoli parametry pro toto označení (obsah mléčného tuku minimálně 39 procent) nesplňují stejně tak, jako naše pomazánkové máslo. Fór je v tom, že zmíněné země mají na své výrobky se slovem máslo výjimku podle unijní legislativy, kterou EU zrušila těsně před vstupem ČR do EU. Naši potravináři tak neměli šanci o podobnou výjimku usilovat, protože prostě již nebylo podle čeho výjimku udělit.
To však nemůže být důvodem, proč se k jednomu tradičnímu národnímu výrobku chová EU jinak než k jiným, také tradičním výrobkům. Jediný výraz pro takové chování je proto protekcionismus.
Pokud se týká pokrytectví EU, pak jde především o rozpor mezi slovy, které EU hlásá, a činy, kterými je naplňuje. Na každém kroku je z EU slyšet o nutnosti podpory regionálních potravin a obecně všech regionálních specifik, Brusel také dotuje celou řadou programů a projektů, které mají za úkol tradice, specifika a jedinečnost jednotlivých regionů v rámci EU rozvíjet a podporovat. V případě potravin dokonce existují tři typy ochranných označení v EU vyráběných potravin, včetně takzvané zaručené tradiční speciality, do níž patří mediálně slavný český špekáček, který také nedávno tuto celoevropskou ochranu získal. Jenže i pomazánkové máslo je tradiční a specifický výrobek, mimo jiné i proto, že se s výjimkou ČR, Slovenska a možná některých příhraničních oblastí v EU nikde nekonzumuje. Tím také v praxi nehrozí nebezpečí, že by si jej například z Portgalska někdo se skutečným máslem spletl. Mimochodem, kdyby to bylo ve Španělsku, tak tam jsou právě na výjimku zvyklí...
Zamítnutí názvu pomazánkové máslo je tak v přímém rozporu s proklamacemi EU o podpoře regionálních specifik včetně potravin, a zároveň konkrétním příkladem dvou různých typů výkladů téhož problému. A jakkoli jde o detail, jak již jsem zmínil v úvodu, je i kauza pomazánkového másla jedním z mnoha malých hřebíčků, které bruselští úředníci zatloukají do rakve evropské integrace. Zcela zbytečně.
Mimochodem, kdyby ČR zaplavila pomazánkovým máslem celou EU a každý z kupujících by si jej spletl se skutečným máslem, které má podle legislativy obsahovat až 2,5 násobek mléčného tuku (nejméně 80 procent) oproti máslu pomazánkovému, měl by z toho podle současného výkladu zdravého životního stylu evropský spotřebitel dokonce prospěch. Právě EU hlásá totiž potřebu omezit spotřebu živočišných tuků. Kdyby tedy konzumovali občané místo klasického másla máslo pomazánkové, byli by vlastně podle evropských potravinářských inženýrů zdravější....