Petr Havel

29. 09.

Nesmyslné informace o mléku překonávají únosnou mez

Petr Havel Přečteno 9743 krát

Exibicionismus a touha po atraktivitě na straně jedné, neznalost a pohodlnost zjistit si relevantní údaje na straně druhé – zhruba tak se dá charakterizovat současná situace v oblasti veřejně šířených údajů o kvalitě a bezpečnosti potravin. Poměrně složitá problematika vlivu potravin na zdraví lidí i důsledků používání různých zpracovatelských technologií přitom poskytuje nebývalý prostor pro šíření celé řady nesmyslů, jejichž vypovídací hodnotu nemůže laická spotřebitelská veřejnost posoudit. Výsledkem je stav, kdy je možné bez problémů z trhu „odstřelit“ jakýkoli potravinářský výrobek, a to bez jakékoli skutečné argumentace, pouze na základě emocí. Bohužel za mocného přispění médií. Právě média se přitom jako jedna z mála tuzemských komunit programově angažují v odkrývání různých korupčních afér, nemorálního jednání politiků či kritice špatně formulovaných zákonů. Čtenáři, posluchači či diváci i z toho důvodu informacím z médií věří více, než jiným informačním zdrojům. To by mělo být logicky motivem k větší odpovědnosti autorů za údaje, které veřejnosti poskytují. V případě problematiky potravin je tomu ale úplně naopak.
Laskavý čtenář nechť si ostatně udělá obrázek sám. Vzhledem k tomu totiž, že lze těžko předpokládat kompletní zveřejnění dnešní reakce Státní veterinární správy ČR (SVS) na jeden z posledních případů nesmyslných údajů o potravinách, konkrétně o mléku, překládám tuto reakci zájemcům na tomto blogu. S jedinou poznámkou, totiž že je téměř neuvěřitelné, kolik nepravd se týká jediné konmodity od jediného média z hlavy jediného autora....

Mlhy o mléce (tisková zpráva SVS bez jakýchkoli úprav)
V uplynulém týdnu se v deníku Metro v rubrice Zdraví v článku Pasterace zabíjí v mléce živiny objevilo několik zavádějících informací, že se pasterizací, popřípadě homogenizací, všechno dobré v mléce zničí. Není tomu tak. Pasterizací se rozumí krátké zahřátí na teplotu okolo 75 °C, a při této teplotě se žádné bílkoviny neznehodnotí.
Snad jediným nezvratným zveřejněným faktem je, že "pasterace slouží k zahubení patogenních mikroorganismů". Ovšem již uvedený výraz "patogenních a zdraví ohrožujících mikroorganismů" je pleonasmus, to je totéž.
Pasterací se prý zhoršuje využitelnost vápníku. Důkaz pro toto tvrzení neexistuje. A údaj, že právě listová zelenina je zdrojem vápníku, je taktéž zavádějící, uvážíme-li, že například ze špenátu člověk z něj dokáže využít zhruba jen 5 %! Dále homogenizací se neroztříští bílkoviny, ale rozbijí se kapénky tuku. K rozbití bílkovin jsou potřebné enzymy!
Pokud jde o krmení dojnic, musejí dostat tzv. jádro, požaduje-li se vyšší užitkovost. A tak tomu bylo vždy. Ovšem k tomuto jádru, šrotu z obilí, musí kráva jako přežvýkavec dostat i vlákninu. Vysoký podíl energie a nízký podíl vlákniny a bílkovin v krmné dávce by vedl k acidóze a ketóze, což jsou stavy ohrožující nejen produkci mléka, ale i zdraví a život dojnice.
Mléko není významným zdrojem vitaminu C, tudíž snížení jeho obsahu vlivem pasterace není žádnou katastrofou, a dále vitaminy řady B nejsou naopak pasterací nijak významně ovlivněny. Štěpení laktózy vlivem pasterace je další omyl. Až při vyšších teplotách, tedy při sterilaci, nebo UHT ohřevu vzniká z části laktózy laktulóza. Ta má určité vlastnosti, pro které je využívána i ve farmacii, rozhodně se ale velmi rychle nevstřebává. Rychle se vstřebává glukóza a galaktóza, které vznikají enzymatickým štěpením laktózy. Jestliže se cukr (např. ona glukóza) z trávicí soustavy rychle vstřebá, jeho hladina v krvi stoupne. Nikoli, že by klesla.
Hypoglykemie je snížená hladina glukózy v krvi, hyperglykemie je její přebytek. To vše je ovšem ovlivněno regulačními mechanismy, takže u zdravých jedinců k ničemu takovému nedochází.
Velice problematické je tvrzení, že v důsledku nedokonalého trávení tepelně ošetřeného mléka může dojít zahlenění tělních dutin, plic!!??, či dokonce „gynekologických orgánů“, což je eufemismus, kterým se zřejmě myslí dutiny pohlavních orgánů? Tak to tedy opravdu pasterizované ani homogenizované mléko nedovede!
Pravda je, že mléko tepelně ošetřené musí splnit podmínky zdravotní nezávadnosti, tudíž z jeho požívání nesmí zdravému člověku hrozit žádná zdravotní rizika. Je však třeba si uvědomit, že jako každá potravina má být požívána s rozmyslem. Není na místě mléko ani démonizovat ani přehnaně adorovat, jde o jednu z hodnotných součástí jídelníčku.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.

06. 09.

Biopotraviny nepodceňujme ani nepřeceňujme

Petr Havel Přečteno 3572 krát

Již několik let je září jako měsíc biopotravin příležitostí k prezentaci biozemědělství a biopotravin, ale také k diskusím o smyslu a perspektivách biozemědělství vůbec. Zejména v poslední době, kdy z některých výzkumů vyšlo najevo, že biopotraviny nejsou zdravější než potraviny vyráběné standardním postupem z produktů konvenčního zemědělství, ovšem nabývají tyto diskuse na iracionalitě.
Zvyšuje se totiž agresivita obou stran – jak odpůrců, tak zastánců biopotravin. Zároveň se ale také ukazuje, že původní generální strategie komunikace propagující biopotraviny byla založena na dočasně atraktivní, ale dlouhodobě spíše rizikové argumentaci. Tedy na zdravotních pozitivech biopotravin. A tím nešla po podstatě věci.
Největším přínosem pro společnost, neboť jde o přínos pro krajinu, ve které žijeme, totiž není finální výrobek – celkem drahá biopotravina, ale skutečnost, že hospodaření biozemědělců nepoškozuje, ba dokonce pomáhá životnímu prostředí. Tento fakt ale zastánci biozemědělství téměř nezdůrazňují a namísto toho tvrdošíně prezentují statistiky nárůstu počtu biopotravin a množství peněz, které za ně spotřebitelé v ČR utratí. Mimochodem, právě spotřebitelé jsou fakticky kromě biodotací ze státního rozpočtu dalšími donátory biozemědělců, neboť je dotují prostřednictvím vyšších nákupních cen.
Blížící se doba utahování opasků přitom nevěstí pro biozemědělce mnoho dobrého. Lze sice čekat, že ortodoxní příznivci biozemědělství budou biopotraviny kupovat i nadále, stejně tak ale lze očekávat, že spektrum těchto spotřebitelů v budoucnosti příliš neporoste. Mimo jiné i proto, že řada spotřebitelů není a nebude přesvědčena o tom, že nákupem biopotravin udělají nějaký výrazný pozitivní krok pro své zdraví. Kdyby byl ale za základní důvod k nákupu biopotravin považován přínos ke zlepšení stavu životního prostředí, mohlo by být spektrum biospotřebitelů širší.
Ne úplně optimálně volená argumentace při prezentaci potravin není problémem pouze biozemědělců. Například při propagaci českých klasických potravin se v minulosti poukazovalo především na možnou horší kvalitu zahraniční produkce, aniž by taková skutečnost byla prokázána. Vlastně se tak stalo jen v jediném případě – při srovnávacích laboratorních testech na přítomnost vody a salmonel v českých a polských kuřatech, ze kterých ta naše vyšla o mnoho lépe. Téměř se ale neprezentovaly širší souvislosti vyplývající z preferencí domácích potravin – zejména bezpečnostní a právě ekologické. Teprve v současné době se opatrně (na základě vědeckých výzkumů) konstatuje, že pro člověka je vhodnější konzumovat potraviny původem z oblasti, kde sám žije, protože jeho organismus je odolnější vůči možným alergenům v takových potravinách. Stejně tak se teprve nyní začíná hovořit o tom, že potraviny cestující po celé planetě mimo jiné přispívají k růstu znečištění Země, protože se při jejich transportu spálí množství pohonných hmot mimo jiné zatěžují vzduch dioxiny a dalšími rizikovými látkami.
Zpět ale k biopotravinám. Na jednu stranu je prakticky jisté, že ani v ČR, ale ani kdekoli ve vyspělém světě nebudou tvořit výraznou část nabídky na trhu potravin, maximální hranice leží někde mezi 5 až 15 procenty. Důvody jsou zejména ekonomické, a zdaleka nejde jen o cenu pro konečného spotřebitele – jde také o efektivitu produkce příslušných zemědělských surovin. Na druhou stranu je minimálně v ekologicky cenných územích planety žádoucí, aby je tamní zemědělská výroba neničila, což je možné právě prostřednictvím biozemědělství. Proto by měl být v nějaké míře tento způsob hospodaření zachován a i podporován. Výsledná biopotravina je ale jen třešničkou na dortu. Jejím nákupem přitom spotřebitelé nedělají zas tak příliš pro zdraví své, ale pro zdraví přírody. To je někdy ještě důležitější, i když se to moc neříká.

Archiv článků: září 2011

Nesmyslné informace o mléku překonávají únosnou mez

Biopotraviny nepodceňujme ani nepřeceňujme

Blogeři abecedně