Slovo korupce patří v posledních letech v ČR mezi nejčastěji užívané výrazy. A jeho frekvence se nepochybně ještě zvýšila poté, co se do problému svým svérázným způsobem obul jeden z nejbohatších podnikatelů v ČR, majitel Agrofertu Andrej Babiš.
Bohužel, pouze slova problém zatěžující českou společnost nevyřeší. Rozhodující totiž vždy je a také bude, kolik lidí využije buď stávajících, nebo nově vzniklých možností, které riziko korupce odstraňují, nebo je alespoň minimalizují. A zdali tyto nástroje také využije stát.
Jsme-li v zemědělství, pak se tak může dít nepochybně celou řadou aktivit, z nichž v tuto chvíli zmíním pouze tři, z toho dvě zcela nové. První z nich je portál „Váš majetek“ (www.vasmajetek.cz), který oficielně odstartoval prvního listopadu tohoto roku, jehož základním cílem je zpřístupnit obecně těžko dostupné údaje o prodeji státního majetku široké veřejnosti. Portál nabízí databázi dražeb, aukcí a prodejů státního a v exekucích zabaveného majetku, který lze koupit třeba i za poloviční cenu oproti normální ceně na trhu. Podstatné ale hlavně je, že se k těmto údajům nedostane jen skupina vyvolených, ale kdokoli, kdo má o nabízený majetek zájem. A jak to souvisí se zemědělstvím? No třeba tak, že část úspěšných zemědělců usiluje o rozšíření svých hospodářství, ale nemůže se k potřebným pozemkům dostat. Jednak nemají informace o tom, kde jsou pozemky k dispozici, jednak jsou často díky neexistenci povědomí o nákupních možnostech ve vydíratelné pozici v zamýšlených obchodech. Portál Váš majetek přitom nabízí hned několik set pozemků, které by mohli zájemci v budoucnosti zemědělsky (nebo i jinak) využívat. Nejde ale jen o pozemky – za opravdu lukrativní ceny lze na uvedeném portálu pořídit třeba stádo skotu nebo starší traktory.
Obdobné ambice má inovovaný portál farmy.cz, který se dosud věnoval zejména prodeji a nákupu pozemků, přičemž vytvořením konkurenčního prostředí dokázal zhruba o 30 procent lépe zhodnit prodávaný majetek. Nyní portál své aktivity rozšířil o „trh farem“, kdy lze prodávat a nakupovat nejen pozemky, ale celé zemědělské subjekty. Opět je třeba zdůraznit, že hlavní přínos spočívá především v dostupnosti zveřejňovaných informací.
Třetí možností, zcela aktuální v souvislosti se zneužíváním dotací na sanace povodňových škod, je možnost objektivního a jednoznačně dokladovatelného zjišťování popovodňových škod využitím technologie snímků ze satelitní navigace. Ne každý ví, že celý povrch naší země je letecky nasnímkován a průběžně aktualizován, a to s rozlišením předmětů o velikosti pěti centimetrů na povrchu. Bez problémů lze tak také nasnímkovat povodněmi poškozené území po velké vodě a porovnat tyto záběry se situací před povodní. Podle zastánců využití satelitní navigace lze tímto způsobem odhalit „každou dlažební kostku“, kterou povodeň poškodila, nebo která již poškozena byla, ale toto poškození bylo na povodeň pouze svedeno. Mimochodem - možnostem využití satelitní navigace při monitoringu škod z povodní se bude také věnovat 2. ročník odborné konference „Praktické využití GIS v lesnictví a zemědělství“, který proběhne již příští týden, ve dnech 24. až 25.11. v hotelu Galant v Mikulově.
Na počátku jsem napsal, že o protikorupční technologie musí mít v první řadě zájem stát. Skutečnost je ovšem taková, že hned tři ministerstva (místní rozvoj, životní prostředí a zemědělství), které se podílejí na sanaci povodňových škod, ale možnost dokladovat objektivně povodňové škody prostřednictvím porovnání satelitních snímků v minulosti odmítla. A pokud se týká portálu Váš majetek? Zatím spolupracuje jen ministerstvo pro místní rozvoj, jehož zástupci byli přítomni na tiskovce ke spuštění portálu......
Rčení o sousedovic koze, nabývá, zdá se, v souladu s postupující globalizací v českých krajích skutečně globálnějšího rozměru. Nepřejeme si již pouze to, aby ona zpropadená koza sousedovi chcípla, ale aby soused za nás řešil všechny možné problémy. Na kterých ovšem posléze sami vyděláme.
Chceme svítit a topit, ale elektrárnu nebo bioplynku ať si postaví jinde. Rádi bychom žili v čisté krajině, ale skládku odpadů ve své blízkosti odmítáme. Ve své podstatě ani skládky odpadů nechceme, ale spalovny odpadů by rozhodně neměly stát v naší obci. Část občanů demonstruje za práva nepřizpůsobivých menšin, ale bydlet s nimi nechce. Rádi bychom také měli dostatek vody a bojíme se následků povodní, ale přehrady nebo jiná protipovodňová opatření ať raději postaví dále od nás. Ideální by prostě zřejmě bylo, aby všechna uvedená zařízení byla postavena na Marsu. Nebo na Měsíci. Nebo alespoň v Americe, nebo v Německu. Jen ne u nás. Zejména ne v naší obci.
Pojem veřejný zájem jakoby se v dnešní pragmatické době zcela vytratil. Bohužel je třeba konstatovat, že k tomu velkou mírou přispěl stát a jeho orgány, které tento zájem v minulosti znežívaly ve prospěch ryze komerčních aktivit. A právě striktní oddělení skutečného veřejného zájmu a byznysu je cosi, co se bohužel nedaří stále jednoznačně oddělit.
Ilustrativní je v této souvislosti mediální hysterie týkající se zveřejnění seznamu 65 vytipovaných lokalit, kde by mohly (zdaleka to neznamená, že se tak skutečně stane) v budoucnosti stát přehrady. K tomu je třeba dodat, že to nutně nemusí být velké přehrady, a že to dokonce vůbec nemusí být přehrady jako takové, ale místa, v nichž bude nějakým způsobem regulován vodní režim. Buď kvůli akumulaci vody při suchu, nebo naopak kvůli zadržení vody při velkých srážkách. Ve veřejném zájmu.
K tomu je nutné dodat, že při mediální prezentaci problému nezaznělo mnoho zcela klíčových informací. Za prvé, že současný seznam 65 vytipovaných lokalit je jen zlomkem původní strategie, která počítala s celkem 186 lokalitami. Tento seznam byl dále redukován na 140 území a po konzultacích ministerstva zemědělství a životního prostředí zúžen na 66 míst. Z toho následně vypadla ještě lokalita Vilémov, takže dnes jde o 65 území. Za posvěcení ministerstva životního prostředí, je nutné dodat pro ochránce přírody.
Naprosto zásadní je přitom informace, že uvedený seznam slouží pouze jako podklad pro územní plány krajů, které příslušné lokality nemusí do těchto plánů zahrnout. Není to tedy žádné dogma a povinnost. Děs obcí, jejichž představitelé již vidí své domky zaplavené vodou, je tak zcela zbytečný.
Mimochodem, řada krajů má ve svých vlastních rozvojových strategiích blokována další území, která seznam 65 vytipovaných lokalit vůbec nezahrnuje. A v řadě případů to vůbec není na škodu. Při současné „vůli“ vlastníků prodat své pozemky například k výstavbě protipovodňových opatření je poměrně logické, že si regiony do budoucnosti v mezích možností příslušná vhodná území chrání. Stačí si v této souvislosti připomenout příběh mediálně známé obce Troubky, která bylo v loňském roce podruhé vyplavena pouze kvůli tomu, že díky nesouhlasu některých vlastníků nebylo možné postavit potřebnou protipovodňovou hráz.
V naší zemi není mnoho dlouhodobých strategií predikující možný vývoj v horizontu několika desítek let do budoucnosti – a oprávněně je takový stav předmětem kritiky. „Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod“, jak se příslušný dokument oficiálně jmenuje, ale takovou, a zdůrazněme, že nezázaznou, strategií je. To by se mělo spíše chválit než kritizovat.