Petr Havel

20. 08.

Efektivitu protipovodňových staveb nelze posuzovat podle šablon

Petr Havel Přečteno 2328 krát

Podle vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) nejsou některá protipovodňová opatření financovaná v rámci programů prevence před povodněmi ministerstvem zemědělství dostatečně účinná. Mohou mít úředníci NKÚ pravdu?
Kdo nic nedělá, nic nezkazí, bylo by asi vhodné konstatovat na úvod. Nebo jinak – prakticky vždy se dá cokoli udělat oproti tomu, jak to nakonec dopadlo, o něco lépe nebo levněji. Stejně tak ale platí, že se cokoli dá udělat o něco hůře a za více peněz. Jednoznačná vyjádření, a to především v takové oblasti, kde funguje člověkem neovlivnitelný faktor přírody, jsou tedy vždy ve své jednoznačnosti na vodě – v tomto případě doslova - i některé závěry NKÚ.
Ministerstvo zemědělství se i proto poměrně logicky proti závěrům NKÚ ohradilo, a celkem správně konstatovalo, že změřit příslušnou míru ochrany půdy na základě vybudování nějaké retenční plochy, například rybníku, je vlastně nemožné. Což je pravda. Efektivitu takových protipovodňových opatření prostě nelze posuzovat podle lidských šablon, neboť příroda a krajina je živý organismus, v němž se podmínky mohou měnit doslova z hodiny na hodinu. Hodnocení efektivity budování rybníků, ale třeba i poldrů nebo močálů je tak zcela individuální, přičemž skutečnou odpověď dá časem až sama příroda.
Jiná věc jsou podmínky výběrových řízení na realizaci protipovodňových opatření a technická dokumentace k nim. Ze zkušeností z naší země víme, že v rámci šetření lze zanedbat i tak podstatnou věc, jako je geologický průzkum podloží dálnice D1. Stejně tak je známo, že prohlubování koryt řek a jejich „opancéřování“ kameny a betonem tok vody při povodních spíše urychlí a problém zaplavení se tak přesune, bohužel ve větší míře než v místě „vyřešení problému“, do nižších partií příslušných toků. Což je ovšem problém přístupu, těžko hodnotit, zda bylo třeba použít třeba o 100 kamenů více nebo méně.
Základním problémem, od něhož se odvíjí nákladovost, struktura a ve výsledku i ona zpropadená efektivita protipovodňových opatření, je ovšem správné hodnocení rizik a komplexnost protipovodňových opatření. Je přitom zřejmé, že čím komplexnější opatření je (a opět to nelze přepočítávat například na délku protipovodňových staveb), tím je opatření efektivnější. Zmiňovaná komplexnost je ovšem dána i tím, zdali se ve správném čase a dostatečné míře provádějí opatření i na souvisejících lokalitách, byť opatření na nich realizuje třeba nějaký úplně jiný subjekt. A pokud se týká hodnocení rizik, tak to už je v současné době úplná loterie. I když si za to trochu můžeme zavádějící terminologií sami. Například prostřednictvím pojmů pětiletá, dvacetiletá nebo stoletá voda. Ty jakoby avizují předpoklad, že opatření budovaná proti stoleté vodě v příštích 100 letech příslušné lokality ochrání. Vzhledem k tomu ale, že neumíme předpovídat na 100 let počasí, je to termín velmi zavádějící. Bohužel je ale měřítkem k tomu, jaká protipovodňová opatření budou budována – a tedy také k tomu, kolik budou stát. Některá z opatření mohou tak být neúčinná prostě proto, že byla projektována na menší přívaly vody, než k jakým reálně došlo.
Je tedy třeba rozlišovat. NKÚ má téměř jistě pravdu v tom, že v některých výběrových řízeních na protipovodňové projekty nebyla dodržena litera zákona o veřejných zakázkách či podmínky smluv včetně smluvních pokut. Na druhou stranu nemá NKÚ téměř jistě pravdu v posuzování, která vybudovaná opatření nejsou účinná. Jiná věc je, kde je hranice této účinnosti, avšak to zdaleka ne vždy záleží na realizátorech opatření, a často ani ne na jejich zadavatelích.

14. 08.

Většího písma se na obalech potravin koncem roku nedočkáme

Petr Havel Přečteno 2259 krát

Naděje tuzemských spotřebitelů, podle nichž by si od konce letošního roku mohli přečíst na obalech potravin povinné nápisy větším písmem a na barevně kontrastním podkladu, se nenaplní. Nejen starší lidé tak budou muset dál nakupovat potraviny v případě, že se zajímají například o jejich složení, za pomoci lupy.
Je tomu tak mimo jiné proto, že spolu s mnohými rozjednanými zákony, které nestihnou projít díky změně vlád a předpokládanému rozpuštění parlamentu legislativním procesem, je i novela zákona o potravinách. Ta měla do našich zákonů zakomponovat nová nařízení EU týkající se označování potravin, přičemž jedním z kroků na ochranu spotřebitele měla být právě povinnost minimální velikosti písma 1,2 milimetru. Další ambicí novely zákona o potravinách bylo rozšíření působnosti veterinárních kontrol na oblast zvěřiny v restauračních zařízeních. V této souvislosti již také zazněly veskrze mylné informace v tuzemských médiích, konkrétně v měsíčníku Dtest, že za nepřijetí evropské potravinářské legislativy hrozí ČR finanční sankce.
Není to pravda. Příslušná potravinářské legislativa EU, která skutečně vstupuje v platnost 13. prosince letošního roku, obsahuje totiž také celou řadu přechodných období a jako celek začne být vymahatelná až na konci roku 2016. To, že nějaký zákon, zejména takový, který vyžaduje od dotčených podnikatelů nějaké období přípravy, začíná platit, totiž ještě neznamená, že jej od stejného data musí nutně všichni dodržovat. To platí až po uplynutí stanovených přechodných období. Tento princip pak v praxi pro označování potravin znamená, že většího písma na obalech potravin se spotřebitelé v ČR nemusí dočkat i při přijetí zákona o potravinách další politickou reprezentací ani v roce příštím. Nikdo sice nebude výrobcům potravin v používání většího písma bránit, ale pro výrobce to není nijak praktické – musí mimo jiné změnit obaly, a zároveň musí dodržet poněkud protichůdné další legislativní opatření – totiž nepřekročit maximální rozměr obalů v souvislosti s legislativou o odpadech. Suma sumárum by bylo poměrně vhodné, aby se v zájmu objektivního informování spotřebitele přestalo operovat změnou velikosti písma a termíny spojené s koncem letošního roku, neboť takové teze vzbuzují u občanů falešné naděje.
Samotný odklad naší novely zákona o potravinách lze přitom možná překvapivě vnímat spíše pozitivně. Navrhovaný text, který právě končí v propadlišti dějin, měl celou řadu sporných pasáží, včetně nepříliš praktického kompromisního ustanovení o změně kompetencí dozorových orgánů, které „pouštělo“ veterináře do otevřených stravovacích zařízení. Bylo a je totiž věcným nesmyslem, aby se dozor veterinářů v těchto podnicích za situace, kdy mají v celém „zbytku“ výroby potravin plně v gesci kontrolu surovin a potravin živočišného původu, omezili v restauracích jen na zvěřinu. Logickým řešením by tak bylo buď umožnit veterinářům kontrolovat v restauracích veškeré živočišné produkty, nebo je tam vůbec nepouštět. Skutečně systémovým a cílovým řešením by ale bylo sjednotit dozor nad potravinami v gesci jednoho ministerstva, a vzhledem k tomu, že například potravinářská legislativa spadá pod ministerstvo zemědělství, bylo by logické, kdyby koordinaci nad výrobou a kvalitou potravin plně převzalo toto ministerstvo.
To by se mohlo povést při dalším návrhu novely zákona o potravinách, zvláště, nebudou-li spolu svádět úředníci různých ministerstev řízení vedením různých politických stran nesmyslné kompetenční souboje. Možná v prospěch svých postů, ale ne ve prospěch spotřebitele.

Archiv článků: srpen 2013

Efektivitu protipovodňových staveb nelze posuzovat podle šablon

Většího písma se na obalech potravin koncem roku nedočkáme

Blogeři abecedně