Petr Havel

31. 03.

Ukončení výdeje náhradních pozemků na restituce má logiku

Petr Havel Přečteno 2175 krát

Ministerstvem zemědělství připravované novely zákonů o Státním pozemkovém úřadu a zákona o půdě mají jedinou chybu – totiž, že novelizace, které jsou v nich navrhovány, měly být v platnosti již alespoň pět let, ne-li déle. Je nicméně velkým pozitivem, že se k nim alespoň nyní někdo odhodlal.

Emoce vzbuzuje především takzvaná definitivní restituční tečka, což je v praxi ukončení výdeje náhradních pozemků na zemědělské restituce v případě, že nebylo možno v minulosti restituentům (tzv. oprávněným osobám) možné vydat ty pozemky, na které měli nárok, neboť jim byly zestátněny. K tomu je nutné připomenout, že stát, nyní tedy Státní pozemkový úřad (SPÚ) už léta vhodné náhradní pozemky nemá, protože v minulosti prodal více půdy, než by bylo záhodno. K dispozici má v současné době dokonce méně pozemků, než kolik by jich potřeboval jak k naplnění požadavků jednotlivých resortů na jejich strategické záměry (například pro ministerstvo životního prostředí na ochranu přírody a krajiny), tak pro sumář stále ještě nedořešených zemědělských restitucí. Navíc – což se příliš neví, měl každý z restituentů minimálně jednou v minulosti možnost nějaký náhradní pozemek z nabídky tehdejšího Pozemkového fondu ČR (PF) „ vzít“, nicméně mnozí tak neučinili, a to ryze z praktických důvodů – nabízené pozemky pro ně nebyly příliš lukrativní a často se nacházely v naprosto jiném území, než ve kterém příslušná oprávněná osoba bydlela. Výsledkem je stav, kdy SPÚ sice nadále zbytky pozemků ve své správě nabízí, ale téměř nikdo o ně nestojí.
Také je třeba zmínit, že proces výdeje pozemků trvá už 25 let, což mimo jiné komplikuje celou řadu rozvojových plánů obcí, měst, regionů a krajů, protože o části pozemků se neví, komu vlastně budou říkat „pane“. Tuto nejistotu je doslova ve veřejném zájmu na místě ukončit, zvláště za situace, kdy lze – alespoň ze zkušeností z „operativy“ našich soudů dedukovat, že tisíce jiných hektarů půdy a lesů budou minimálně dalších deset let předmětem soudních sporů v procesu takzvaných církevních restitucí. Mít najednou „otevřených“ tolik hektarů půdy s nejistým vlastnickým právem jistě příliš strategické není.
Jak přitom ministerstvo zemědělství avizovalo, ukončení výdeje náhradních pozemků neznamená, že by restituenti nedostali nic. Dostanou však „jen“ peníze, přičemž vždy má jít o finanční náhradu v cenách z počátku devadesátých let, kdy byl proces zemědělských restitucí zahájen. Na tyto účely počítá ministerstvo s částkou zhruba půl miliardy korun, řada restituentů ale při výměře nárokovaných pozemků získá jako finanční náhradu peníze v sumě kolem 1000 korun, což se jim nepochybně zdá velmi málo. A to je druhá emoce, která se zvedá v souvislosti s novelizacemi zmiňovaných zákonů. Mnozí, a zejména ony oprávněné osoby (restituenti) se domnívají, že by měli jako odškodnění získat vyšší částky, minimálně povýšené o něco jako „inflační doložku“, protože ceny půdy za poslední čtvrtstoletí v naší zemi několikanásobně vzrostly.
I když je to zřejmě pro někoho kacířské, bylo by vhodné vědět, že restituční zákony žádnou inflační doložku neobsahovaly, i proto, že se předpokládal mnohem rychlejší průběh restitučního procesu. Také je ale vhodné vědět, že finanční náhrady, ve stejných původních cenách pozemků z počátku 90. let, stát již řadě restituentů vyplatil. Pokud by se tedy rozhodl vyplatit těm zbývajícím vyšší odškodnění, bylo by to nespravedlivé vůči těm, kteří již takto odškodněni byli, a fakticky by šlo o jistý princip retroaktivity. Současná situace je tak určitým potvrzením přísloví, podle kterého „kdo zaváhá, nežere“. Slušněji řečeno, kdo čekal na nějaké výhodnější podmínky, musí nést svou vlastní odpovědnost za své vlastní rozhodnutí.
Na druhou stranu je skutečností, že se definitivním ukončením výdeje náhradních pozemků pro zbylé restituenty situace změní – už totiž nebudou mít na výběr. Je to určitě otázka pro právníky, zdali takový stav nezakládá důvod pro adekvátní změnu restitučních pravidel. Jak ale již bylo řečeno, „valorizovat“ by se ale pak ale možná mohly i finanční náhrady, které byly vyplaceny v minulosti, což by vzbudilo zase další emoce a reakce. Navíc je zřejmé, že k nějaké vyšší kompenzaci nebude dostatek politické vůle. Kdo si tedy nestihne zhruba do konce letošního roku „vybrat“ z již mnohonásobně přebraných pozemků, bude mít smůlu – ale svým způsobem to je spravedlivé. Nekonečno sice prý alespoň v matematice existuje, ale jinak jde o virtuální pojem. Navíc – při obrovské roztříštěnosti mikrovlastníků mikropozemků v ČR (což je protipólem makronájemců makropozemků) se pořádně nedají ani dělat pozemkové úpravy jako jedna z cest, kromě zpřístupnění nepřístupných pozemků, v prevenci povodní a sucha. Takže – předkládaná restituční tečka je v zásadě O.K.

18. 03.

Světový den vody je příležitost k žádoucí osvětě

Petr Havel Přečteno 2082 krát

I když jde už v současné době trochu o frázi, přesto stále většinově platí, že o vodu se většina naší populace zajímá především v době, kdy hrozí povodně (nebo sucho), a pak na konci roku, kdy se diskutuje o změnách cen vodného a stočného. Většinou směrem vzhůru, což obyvatelstvo dost štve, neboť se zdá být nelogické, že spotřeba vody klesá, ale její cena stoupá. Voda – tedy voda pitná, má také image nejvíce rostoucího výdaje domácností v polistopadovém období, je však třeba dodat, že kromě jiného byla tehdy pitná voda státem dotovaná. Naopak přetrvávající pozitivní image má stále ještě voda ze studánek a studní, ačkoli její kvalita je velmi často horší než kvalita vody z kohoutku. O vodní erozi tušíme, že je to velký problém, ne každý však vnímá, že ztráta půdy z polí, ale i z pověstných „lesů, luk a strání“ nepředstavuje jen riziko poškození majetku těch „pod svahem“, ale také postupný pokles takzvaného „produkčního potenciálu půdy“, což není nic jiného, než ztráta úrodnosti a tím i snižování možností vypěstovat si u nás to, co u nás může růst – a tedy snižování možnosti soběstačnosti v produkci zemědělských surovin.
Osvěta týkající se především souvislostí nakládání s vodou, ať již v krajině, nebo v domácnostech, stejně jako osvěta týkající se často žalostného stavu našich vodovodních a kanalizačních sítí či osvěta v oblasti kvality vody a tvorby cen vody je proto velmi žádoucí. Ne všespasitelnou, ale přece jen určitou možností dozvědět se o vodě něco více, spolu s možností navštívit obvykle veřejnosti nepřístupné vodohospodářské objekty, jsou akce spojené s oslavami Světového dne vody, který letos připadá na neděli a tradičně na 22. března. Množství objektů ale otevře své prostory veřejnosti už v sobotu na první jarní den, navíc bude celá řada akcí spojených se Světovým dnem vody probíhat i po vlastním výročí. Akce se přitom uskuteční plošně po celém území ČR za účasti vodohospodářských společností, ale i státních podniků Povodí a dalších organizací. Kdo má o některou z nich zájem, může si vybrat, například z přehledu doprovodných akcí ke Světovému dni vody, který pravidelně zveřejňuje a aktualizuje portál www.nase-voda.cz.
V minulosti byly akce spojené se dnem vody velmi oblíbené a pro řadu lidí i praktické – na řadě míst je totiž možné nechat si udělat buď zlevněný, nebo dokonce i bezplatný rozbor pitné vody, ať již z vlastní studny, nebo z jiných vodních zdrojů. Z hlediska toho, jak posuzovat často velmi emotivní a někdy i cíleně manipulační údaje ohledně tématu vody, je nicméně největším přínosem většiny akcí možnost dozvědět se od praktiků, jak to s tou vodou opravdu je.
O vodě často slýcháme, že se o ní vedly, vedou a povedou války. V podmínkách naší země snad takový scénář nehrozí, ale o kvalitu vody, její hospodárné využití, zadržení vody v krajině či o věrohodné informace týkající se vody vedeme války už teď. Pár hodin strávených mezi lidmi, kteří se kolem vody pohybují často celý život tak může přispět k tomu, abychom výše zmíněné nekrvavé války mohli snáze vyhrát. Je to ostatně podobná osvěta, jako možnost dozvědět se něco víc o našich sladkovodních rybách při podzimních výlovech, kde lze zakoupit často takové ryby z našich rybníků, které v obchodech chybí. Mimochodem – rozsahem menší jarní výlovy probíhají právě v těchto dnech, protože po Vánocích jsou druhým obdobím, kdy se naše ryby v ČR hojněji konzumují, blížící se Velikonoce. A pokud se týká rybářství a rybníkářství, v němž patří naše země mezi lídry v rámci EU, pak i to je prostředí, které by se neobešlo – bez vody.

Archiv článků: březen 2015

Ukončení výdeje náhradních pozemků na restituce má logiku

Světový den vody je příležitost k žádoucí osvětě

Blogeři abecedně